Operace Desert Serpent

Autor: majorka Jolana Fedorková ve spolupráci s poručíkem Markem Š.

Necelé tři měsíce uplynuly od doby, kdy 8. jednotka provinčního rekonstrukčního týmu převzala operační úkol. Vojáci v Lógaru plní celé spektrum činností, mezi něž patří také poskytování jejich prvků ve prospěch bezpečnostních operací pro americké brigádní úkolové uskupení Task Force Patriot a jejich nástupce Bulldog. K zabezpečení této podpory využívá jednotka průzkumnou rotu tvořenou vojáky 43. výsadkového mechanizovaného praporu z Chrudimi.

Jednu z takových operací provedli vojáci průzkumné roty na sklonku minulého měsíce. Skupina více než dvaceti příslušníků včetně prvku odstřelovačů doplněná o leteckého a předsunutého dělostřeleckého návodčího z roty podpory zajišťovala a prováděla palebnou podporu americké jednotce, která postupovala oblastí distriktu Baraki Barak.

Samotnému zasazení, které trvalo pět dní, předcházel plánovací proces, materiální a bojová příprava. K této fázi velitel průzkumné roty poručík Marek Š. řekl: „Nebylo skoro možné sbalit všechny věci do jednoho batohu. Nakonec se to však podařilo, ale svojí hmotností se pohybovaly mezi 45 a 58 kilogramy, což už je do extrémních podmínek afghánských hor poměrně slušný náklad.“

Operace začala v nočních hodinách leteckým přesunem jednotky na nedalekou předsunutou základnu TF Storm. Zde se vojáci setkali se svými americkými protějšky a doladili poslední detaily. Poté už všichni nasedli do vrtulníku CH-47 Chinook a přesunuli se do prostoru zasazení.

„Po vysazení se jednotka rozdělila na dvě části, zajistila prostor, zorientovala se a vydala se na místa, odkud jsme měli provádět zajištění amerických prvků,“ popisuje začátek operace rotný Jaroslav S., velitel jedné ze skupin. Poručík Marek Š. dále dodává: „Přestože naše trasa byla dlouhá necelý kilometr, museli jsme překonat 120metrové převýšení. Asi po deseti minutách se na nás spustila palba z vesnice pod námi. Střelba byla však poměrně nepřesná, proto jsme ve skrytu vyčkali až do jejího ukončení bez opětování palby, abychom neprozradili naši další činnost a poté jsme pokračovali v přesunu. Tato situace se opakovala ještě dvakrát.“

Hned první den čeští vojáci naplňovali svůj úkol v sestavě zasazených jednotek a aktivně podporovali své americké kolegy a přičleněné jednotky Afghánské národní armády. V dopoledních hodinách se opět dostali do kontaktu s povstalci. Po nastřelení zaujatých pozic okamžitě zareagovali a následně identifikovali prostor, odkud protivník vedl palbu.

Velitel průzkumné roty poručík Marek Š. líčí následující události: „Po krátké době jsme opravdu určili několik osob, které byly vyzbrojeny zbraněmi pro Afghánistán příznačné, AK-47 „Kalašnikov“, a střelbou jsme je zahnali na ústup. V této chvíli měli hlavní slovo odstřelovači. Svou činností vytvořili podmínky pro další působení americké manévrové jednotky, která tak mohla pokračovat v plnění svého úkolu. Zbytek prvního dne, stejně jako ten následující, se obešly bez dalších incidentů.“

„Třetí den skupina povstalců zahájila střelbu z východní strany, která nás doslova přibila na místě. Pouze jeden z nás byl schopen opětovat střelbu a pokrývat zbytek jednotky. V této chvíli nám nezbylo nic jiného, než povolat leteckou podporu. Díky vycvičenosti přiděleného leteckého návodčího jsme se z této téměř bezvýchodné situace dostali, aniž bychom utrpěli zranění či větší škody. Za několik minut povstalci nastřelili naše dva kilometry vzdálené kolegy. Ti ale museli řešit složitější situaci - napadení ze tří stran. Díky dobré koordinaci a obrovské palebné síle se dokázali z tohoto kontaktu vyvázat a pokračovat v plnění úkolu.“

Zbytek operace se již nesl v klidnějším duchu. Americká manévrová jednotka se přesunula dále na sever. Naši vojáci mezitím drželi své pozice a spoléhali sami na sebe. V předvečer odletu sbalili materiál a odstranili vše, co by naznačovalo jejich předchozí přítomnost. „Noční přesun z prudkého kopce k místu vyzvednutí jsme zvládli bez problémů. Každý z nás v těchto chvílích v neschůdném terénu afghánských hor cítil tvrdost a ostrost kamenů, které nám způsobily nespočet oděrek a malých tržných ran. Zajistili jsme prostor a vyčkávali na přílet vrtulníku, jenž nás přemístil na domovskou základnu Shank,“ těmito slovy končí popis zasazení jednotky v distriktu Baraki Barak poručík Marek Š.