Černochová: Čeští vojáci jsou připraveni dohlížet na příměří na Ukrajině

CMI News s.r.o. - Země: CZ ● autor: Vojta Kristen ● 13.08.2025

Vítejte v novém díle pořadu Česká jízda. Moje jméno je Vojta Kristen, se mnou je ve studiu Honza Malina, náš reportér na Military a armádu a vojenství a máme vzácného hosta. Děkujeme paní ministryni Jana Černochové, ministryně obrany, lídryně pražské kandidátky koalice spolu, vítejte ve studiu, děkuju za pozvání, dobrý den. Dobrý den. A já mám aktuální otázku. Nezačneme v Česku, začneme na Ukrajině, v pátek se schyluje nebo v pátek se má sejít Donald Trump s Vladimirem Putinem, měl by se sejít na Aljašce. Pokud teda ty komunikační kanály jako skutečně říkají to, co je nám interpretováno, jaké o tom máte informace, o čem tam budou mluvit, k čemu se mají přiblížit.

Tak já pevně věřím, že Donald Trump si vědom toho, co odsouhlasili v těch posledních hodinách zejména evropští státníci v rámci vlastně toho jednání, které měli ministři zahraničních věcí, kdy se shodli ministři zahraničních věcí s výjimkou Maďarů, na tom, že by vlastně jakákoliv jednání o ukončení války na Ukrajině, tak těm jednáním mělo předcházet to, že bude nastoleno příměří, a to příměří bude opravdu absolutní, že to nebude tak, že pak bude si Vladimir Putin obhajovat nějaké útoky na Ukrajinu, tak, jako jsme toho byli svědky při tom prvním pokusu a tohle vlastně by se v tom vyjednávání mělo říct úplně před závorkou, než se sedne k tomu jednacímu stolu.

Pardon. Je Donald Trump dostatečným garantem toho, že to příměří bude dodržováno? Protože vy jste to sama zmínila, ty pokusy tady byly, Rusko vždycky zintenzivnilo, předtím, potom ty operace byly tam civilní oběti, byly tam dětské oběti, nikdy to nebylo dodržované.

Tak já myslím, že Donald Trump si prošel nějakým vývojem i v názoru na Vladimira Putina, že si prošel i nějakým vývojem v názoru na tu celkovou situaci, která tam je, pochopil po vlastně tři čtvrtě roce, kdy je ve funkci, že nelze dosáhnout toho příměří v řádech hodin, jak se na začátku představoval, ale určitě bych mu neupírala jako schopnost být dobrým vyjednavačem. Ukázal to i v jiných záležitostech, které se třeba týkaly Blízkého, Středního východu a určitě kdo jiný než silný americký prezident by se měl pokusit tuto válku ukončit. Takže myslím si, že by nebylo fér teď dopředu říkat, že něco takového se mu nepodaří. Myslím si, že on má všechny předpoklady k tomu, aby se o to pokusil a aby i ta protistrana, ruská strana, tak nějakým způsobem slyšela to silné slovo Spojených států, protože jestli se něčeho Vladimir Putin bojí, tak je to síla, je to síla, síla a jednota členských států, ať už Severoatlantické aliance nebo Evropské unie, a to je něco, proti čemu vlastně on stojí od začátku války na Ukrajině? A toho překvapilo asi úplně nejvíc, že se proti vlastně němu na začátku postavily všechny země Severoatlantické aliance. To, že pak třeba došlo k nějakým změnám na Slovensku nebo v Maďarsku, to je druhá věc.

Pořád Slovensko drží tu v rámci Severoatlantické aliance, že podporuje vlastně ty kroky těch ostatních zemí.

Paní ministryně, já jenom si říkám, když mluvíte o tom, že to Putina překvapilo ta jednota, tak já si myslím, nebylo by načase, aby Putina překvapilo například to, že by Česká republika vyslala na území Ukrajiny prostě své vlastní vojáky na pozicích. Já si myslím, že tohle by ho překvapilo daleko víc, než to, co vypadne z Donalda Trumpa pozítří.

Já si myslím, že to možné není a víme to, všichni. Jsme součástí kolektivní obrany, jsme součástí Severoatlantické aliance a pokud nechceme dát náboje a munici Putinovi, že eskalujeme nějakým způsobem ten konflikt jako Severoatlantická aliance, tak bychom vojáky v této vlastně fázi války na Ukrajinu posílat neměli. My bychom měli Ukrajinu, obyvatelé podporovat všemi možnými prostředky, kterými je podporujeme, měli bychom je podporovat vojensky vojenským materiálem, měli bychom je podporovat dostatkem munice, což myslím, že Česká republika a její muniční iniciativa je přesně příkladem toho, jak se to má dělat a jak to funguje. To, že jsme si tím chtěli vyřešit nějaké překlenovací období, než bude dostatečná kapacita v Evropě, to je druhá věc. K tomu se určitě také dostaneme, že přece jenom ten zbrojní průmysl evropský zaostává za jinými prostě zbrojními průmysly, včetně toho ruského, který dokázal přejít na tu válečnou výrobu strašně rychle.

V mašinérii úplně.

Což my jsme nedokázali, ale prostě je to něco, co určitě si ta Evropa vzala k srdci a z čeho se chce poučit, ale posílat jakékoliv alianční vojáky teďka do bojů na Ukrajinu, možné není, protože bychom tím nahráli Putinovi v tom, že by řekl, a vidíte, byste ten konflikt vyeskalovali? My se snažíme, já vím, ale přece jenom prostě žijeme v nějakém společenství, kde alespoň naše země, demokratické země dodržují mezinárodní právo, dodržují nějaké mezinárodní úmluvy. Putin to nedělá, to také víme, na druhou stranu my nechceme mít tu krev na rukou, aby pak někdo řekl, a vy za to můžete, vy můžete za ty další tisíce lidí, kteří tam umírají a jsou to civilisté, vy můžete za to, že vám tam umírají i vaši vojáci, pokud bychom to udělali, opravdu se nedá vyloučit, že bychom se dostali do konfliktu, který by svými parametry mohl odpovídat třetí světové válce. No, a to nikdo z nás nechce.

Rozumím tomu, co říkáte v této chvíli. Vojáci čeští. Ne, nicméně dokázala byste načrtnout podmínky, za kterých by bylo vyslání nějakých českých vojáků přijatelné, například dodržování, dohled nad příměří.

Například my jsme součástí tzv. koalition of Th willing, kdy to je vlastně koalice ochotných, jsou to země, které jsou ochotny nějakým způsobem participovat na pomoci Ukrajině, ať už vojenské, materiální, finanční a tady vlastně celá ta, celý ten projekt této koalice stojí právě na tom, že pokud bude vyjednáno příměří a možná se to v pátek stane, tak pokud bude vyjednáno příměří, tak Česká republika a některé další země nabídly v rámci této koalice nějaké možnosti, které pro Ukrajinu mají, ať už to je třeba výcvik, je to nějaká pomoc s obnovou infrastruktury. Bude samozřejmě Ukrajina plná zraněných lidí, kteří budou potřebovat nějakou lékařskou péči fyzickou, psychickou, zdravotní. A tohle jsou všechno nějaké možnosti, které, včetně vyhlášení po vyhlášení toho příměří, tak nějakého dohledu nad tím, jak by to příměří mělo probíhat, aby nedocházelo k porušování. Česká republika má tu obrovskou výhodu, že si něčím podobným naši vojáci už prošli během války v Jugoslávii, kdy vlastně i jsme byli velmi Kladně hodnoceni jako Česká republika právě za ten náš přístup, protože čeští vojáci dokázali vyjednávat mezi těmi znesvářenými stranami, které byly v tom válečném konfliktu v bývalé Jugoslávii, tak dokázali vyjednávat takové podmínky, že se vlastně i zastavily ty další prostě tragické události po Srebrenici a jiných prostě věcech, které v Jugoslávii probíhaly a dokázali tam opravdu dodržet ty podmínky tak, že tam nedocházelo k dalším obětem na životech. A to je asi to nejpodstatnější a v tomto ohledu si myslím, že Česká republika má co nabídnout. Ty konkrétní parametry ale můžeme dávat na stůl až ve chvíli. A takto to je vlastně se všemi zeměmi, nejenom s Českou republikou ve chvíli, kdy bude vyjednáno to příměří a jedno je už předem jasné, že rozhodně bychom neposílali české vojáky někam na nějakou linii dotyku, na nějakou prostě frontovou linii, v žádném případě my bychom třeba mohli tvořit nějaké zázemí, nějaký prostě štáb, to, co umíme, a to, na co má hlavně i naše armáda.

A jsme na to připraveni, pokud bude to příměří, tak vy řeknete, ano, čeští vojáci jsou připraveni, nabízíme tady koalici ochotných to, že čeští vojáci se budou podílet na dohledu nad tím příměřím.

Ano, tohle říkám já i pan premiér Fiala a hlavně v neposlední řadě to říká i náčelník generálního štábu, který musí mít to hlavní slovo v tom, jestli má kapacitu, jestli má vlastně schopné lidi podle těch potřeb, které tady budou, a každá ta země, která je součástí koalice ochotných, tak má nějaké možnosti. My máme chemiky, můžeme mít pyrotechniky, můžeme pomáhat s odminováváním, můžeme prostě dělat spoustu věcí, které ale si můžeme určit a namaalovat a rozhodnout až ve chvíli, kdy bude příměří.

Rozumím, paní ministryně. Ale tady se rovnou nabízí otázka, co se stane, až tam po vyhlášení příměří, zkrátka za nevyjasněných okolností zemře někdo v české uniformě. Všechno bude ukazovat na Rusko, nebude se to dál dát prokázat, v čem je ta změna po příměří před příměřím. Proč tam nemůžeme už mít vojáky?

No, ve chvíli, kdy bude příměří, tak jsme v jiném mezinárodně právním postavení, kdy tam opravdu naši lidé, pokud by působili přímo na území Ukrajiny, oni mohou působit i v nějakém zázemí, nemusí to být vůbec o tom, že by byli na území.

Ale můžou zemřít.

Záznam a můžou třeba řešit prostě nějakou logistiku. Třeba i země, které bohužel díky své historické zkušenosti z minulosti tak rovnou řekly, že oni fyzicky vojáky posílat nechtějí z nějakých politických důvodů. Asi se nabízí jako odpověď, která země to je. Nemusejí tady ani jmenovat. A tohle všechno by se řešilo ve chvíli, kdyby byly na stole ty požadavky, které by, ať už ze strany Ukrajiny nebo mezinárodního společenství na ty jednotlivé členy členské státy koalice ochotných byly a jak říkám, tady prostě těch zemí, které tam jsou, je hodně, nejsou to země pouze, které jsou součástí Severoatlantické aliance, naopak země mimo Severoatlantickou alianci předem avizovaly, že oni by neměli problém tam posílat fyzicky ty vojáky na dohled nad to příměří, takže tady pokud by to bylo s mezinárodním mandátem, tak ta situace je úplně jiná a znovu bych připomněla tu Jugoslávii, kde to také bylo mezinárodním mandátem a říkalo se těm vojákům, že jsou to vlastně vojáci v modrých přilbách, byť ten mandát tam byl juen OSN, ale tady by vlastně Rady bezpečnosti zřejmě by to Rusko vetovalo. To je mimochodem zase to téma, které mi častokrát i v tom veřejném prostoru je omcováno o hlavu vystoupení OSN. Ano, já si myslím, že vystoupení je něco, co samozřejmě je krajní mez z toho, ale já jsem tím chtěla říct, a na tom se nic nezměnilo, že považuju za naprosto nevhodné to, že samy o sobě rozhodují země, které ten konflikt vyvolaly, které ten konflikt vlastně gradují a které jsou stále součástí toho konfliktu, tak rozhodují samy o sobě, jestli teda jiné země na ně mají pohlížet jako na agresory a jestli jiné země, které s tím konfliktem chtějí ten konflikt, chtějí co nejdříve ukončit, aby tam nedocházelo k dalším obětem na životech, tak jsou tím blokovány v tom svém rozhodování. To je úplně špatně a prostě myslím si, že ti, co to chtěli pochopit z těch mých slov, tak to takto pochopili.

Bez ohledu na to, jestli je to možné příměří dobrá nebo nejméně špatná varianta nebo jakákoliv chceme, kdybysme se na ten konflikt podívali. Z nějakého většího obrázku. Je tady řada odborníků, analytiků think tanku, kteří varují, že Rusko chce pouze přeskupit síly, navýšit kapacity, oddálit ten konflikt. Varují, že bude připravené jít do přímého střetu se Západem. Snad to s koalicí ochotných, jak tomu budeme říkat, ať už v roce 20, 28, 20, 30, něco takového. Mě by zajímal váš pohled, já bych strategičtější.

Já bych tě ještě doplnil. V Tomnu. Rusko se údajně taky ohromně bojí toho, že když nastane příměří, tak se ti vojáci můžou vrátit domů. Tak jo, a takže to jenom pro doplnění tvýho.

Já si myslím, že analytici v tomto ohledu mají zcela pravdu, akorát se liší v tom čase, někdo říká čtyři roky, někdo říká pět let, někdo říká šest let, že vlastně je ten čas, od kterého si Rusko počítá nějaké přeskupení sil, získání nových vlastně zbraní, rozšíření výrobních kapacit v Ruské federaci, případně v jiných zemích spřátelených zemích s Ruskou federací. A že to je nevyhnutelné, že opravdu to je něco, co může nastat a my děláme a musíme dělat jako ministři obrany všechno pro to, aby se to nestalo a nikdo nevymyslel nic lepšího, než to zbrojit, modernizovat, shánět lidi, které dobře zaplatíte a opravdu mít silné armády, protože jestli něco nejlépe funguje a jsem generace, která pamatuje studenou válku, tak je to odstrašení, je to odstrašení, je to to, že tu spoušť nikdo nezmáčkne, že ta válka zůstane studená a že sice se pořádají závody ve zbrojení, které samozřejmě stojí hodně peněz, stojí hodně energie ty státy, ale je to jediný způsob, jak další válce zabránit válce. Nezabráníte tím, že přestanete zbrojit, že budete si v rámci Evropské unie vymýšlet další regulativy na to, jak omezit zbrojní průmysl, protože je to přece derty byznys a vy nechcete mít v Evropě, v naší krásné, ale musím říct, že teda v tomhle ano, jsme fér, protože jsme klečeli na některých představitelích Evropské unie, aby taxonomie prostě z toho pojetí, tak, jak ho Evropská unie schválila a měla zamýšleno, tak, aby se od ní ustoupilo, ustoupilo se. Dneska už ty banky jsou prostě příznivější, vstřícnější, byť to ještě není dokonale, ale jako v tomhle já vidím opravdu, že jsme sehráli jako vláda Petra Fialy, zejména my dva se Zbyňkem Stanjurou a s panem premiérem Fialou docela silnou roli a pomáhal nám v tom i Jozef Síkela jako ministr průmyslu a obchodu tehdy mohl, teď už vlastně, jak se stal komisařem, tak už jakoby nemůže mít tu vazbu na tu zemi, ale tehdy v tom pomáhal tak, aby opravdu těm bankám se řeklo, nelze neposkytovat úvěry, nelze nezakládat účty, rušit účty, nedovolovat platby mezi jednotlivými zbrojními firmami.

Než se dostaneme k té modernizaci, což bude Honzova parketa především, tak já bych si dovolil ještě jednu otázku. Bude to stačit, a to se dostáváme k těm pěti procentům HDP, respektive ke dvěma procentům HDP, které dáváme přibližně letos a které pravděpodobně budou v rozpočtu na příští rok. Je to dostatečná hráz proti tomu, proti té ruské mašinérii, tak, jak jsme o ní mluvili před pěti minutami.

Byla by to dostatečná část v rámci České republiky, pokud by 26 let, kdy jsme součástí Severoatlantické aliance, jsme plnili 2 % HDP, tak, jak jsme měli, ale my jsme je neplnili, my máme vnitřní dluh v modernizaci armády něco kolem jednoho bilionu korun. A to prostě nedoženete během jednoho volebního období. Vy se musíte snažit nastavit ty mechanismy tak, aby ten akviziční proces probíhal kontinuálně, aby jedna vláda nerušila to, co jiná vláda rozhodla, aby to tady nebylo. I o tom, že se stane z obrany, z ministerstva obrany, z rezortu obrany, z armády nějaká přetahovaná mezi politiky. A mě velmi mrzí, že se do týhle tý situace bohužel poslední týdny, měsíce chápu, že graduje volební kampaň, dostáváme s hnutím ANO, ale to asi by bylo na jednu samostatnou debatu. Nechci utíkat z té vaší otázky. 2 % jsou stejně málo z hlediska Severoatlantické aliance, protože na summitu v Haagu v létě, červenci jsme schválili a Česká republika proto také hlasovala prostřednictvím pana prezidenta i předtím vlastně ministrů obrany.

Ten závazek, který vlastně směřuje k těm pěti procentům, což je svým způsobem úlitba Donaldu Trumpovi, který 5 % měl i vlastně ve svých volebních programech, když říkal, že Evropa nemůže být. Černý pasažér. Měl naprostou pravdu, nemohlo to být pro někoho překvapení, protože on už to říkal během své první kandidatury na prezidenta Spojených států a během toho svého mandátu, takže všichni čekali, že tohle to bude. A to, že se na summitu v Haagu odsouhlasilo 5 %, já považuju za správný krok to, že Česká republika, nebo že vlastně ty výdaje jsou rozdělené na ty jakoby hardp a na ty soft, to je taky správné, to je taky v pořádku, protože já se aspoň nebudu muset dohadovat s některými mými kolegy v rámci vlády, jestli se do toho mohou započítávat některé infrastrukturální projekty, třeba výstavby dálnic, odpočívadel, některé ty věci, které jsou třeba důležité pro přesun spojeneckých vojsk.

Jsme zemí host Nation Support, takže máme i tuhle tu povinnost a vlastně chceme tyhle ty náklady, aby nám je někdo uznal, což je naprosto v pořádku. Doteďka se neuznávali. A tady už vlastně v tuhletu chvíli můžu říct a uklidnit i českou veřejnost, že to není z nuly na 100, 2 % Hardu plníme, takže tam nám zbývá ještě to 1 %. V závěru pak pro vás mám snad jednu pozitivní zprávu, která bude vlastně snad překvapení i pro vás, zejména pro vás, když se budeme bavit o tý modernizaci, ale nechci vám utíkat.

Uvidíme, kdo koho překvapí.

První, tak se tak třia nejsou nic složitého. Není to žádný skokový nárůst, máme na to opravdu několik let a z těch zbývajících 2 % toho soft, tak tam jsme na 1,2. Už teď ta struktura, ano, tam nám jako, když si to spočtete, tak my vlastně se musíme dostat nahoru o 1,8.

A tak nepůjdeme na šest. Rovnou pro jistotu, když už to máme takhle splněný.

Nemáme malé cíle. Jistě ne, tak co? Bohužel. Bezpečnější situace ve světě, ani v Evropě nebude. Není to jenom Rusko.

Ano, bohužel to není vtipné.

Není to, ano, není to jenom prostě kontinent Evropy, máme tady Afriku, kde prostě ty jednotlivé země stále mezi sebou vedou občanské války, kde právě i na základě a na pozadí některých událostí spojených i s Ruskem, tak tam posilují. Prostě, já nechci úplně říkat wagnerovci.

Když paramilitární skupiny.

Paramilitární skupiny, a to také nevěstí nic dobrého. Podívejte se na situaci na Blízkém, Středním východě, podívejte se na to, jakým způsobem je kritizován Izrael za to, že.

Si dělá černou práci za nás.

Že se dožaduje toho, aby hnutí Hamás opravdu vydalo všechna těla živá, živé osoby, všechny ty lidi, kteří prostě v říjnu, dva roky zpátky byli zcela brutálním způsobem uneseni hnutím Hamás, drželi v zajetí a mučeni a týráni. A tady vlastně to mezinárodní společenství teď vlastně pohlíží na Izrael jako na nějakého jakoby aktéra té agrese, vždyť to začal hnutí Hamás to nezačal, Izrael, neunesl prostě tisíce lidí do zajetí, z toho několik lidí nezavraždil přímo na místě v ten den. Vždyť jsme ty záběry všichni viděli, někteří jsme ty záběry viděli ještě mnohem podrobnější a musím říct, že dlouhou dobu jsem to měla ve snech.

Jak vy osobně, tak my na infu dáváme jasně najevo postoj tady v tom blízkovýchodním konfliktu, abysme se do toho nezaplétali úplně, abysme se podívali skutečně na ten Rusko, ukrajinský konflikt, Rusko, ukrajinskou válku, respektive na to, jak se to dotýká Česka a českých potřeb pro modernizaci armády. Bavíme se tady o 5 %, kam by ty peníze měli jít.

No, to je právě vždycky, co, na co upozorňují různí analytici, že nejde o to ty peníze utratit.

Za kuchyně například.

No, za kuchyni například, ale že zkrátka to vyžaduje určitou přípravu a že zkrátka jenom sprint, sprint za navyšováním utrácení nikam nevede. Vy máte nějakou koncepci, kterou předáte, pokud nebudete ministryní obrany i příští volební období. Svýmu nástupci.

Tak koncepci má samotná armáda, schvaluje se jako standardní vládní dokument, je to koncepce výstavby Armády České republiky, tzv. KVAČR, který vychází z bezpečnostní a z obranné strategie. Není to nákupní seznam, jsou to prostě věci, ve kterých má být ta kontinuita, protože ta armáda přesně proto, aby se splnila cétéčka capebility Targets, která se schválila také na tom summitu v Haagu a jsou zásadním způsobem změněná, navýšená, takže pro Českou republiku z toho vyplývá mnohem víc úkolů. Tak tahle ta cétéčka jsou jakoby přenesená do toho kvačru. Tam jsou ty cíle rozvoje schopností, které má naše armáda mít, aby prostě dosáhla toho, čeho dosáhnout má. A byli jsme v rámci toho puzzle aliančního tím dílkem, který zapadne do toho celkového konceptu, určitě se nemá utrácet bezmyšlenkovitě, ale to mi neděláme.

Já jsem si sem vzala pro vás seznam, seznam zakázek, které uzavíral můj předchůdce, pan bývalý ministr Metnar. Je to přehled 100 smluv s největší finanční hodnotou uzavřených od června 2018 do prosince roku 2021. Abyste se orientovali v těch barvičkách, tak žluté barvy jsou zakázky, které se zadávaly napřímo, bílá barva je soutěž, to jsou dodávky a služby starorůžová, tahle jí říkám Star, ano, ženy rozlišujeme několik. Myslel, že to je lo.

No.

Trošku máte pravdu, dala bych se úplně mimo. Dobře. A modrá je soutěž. Nemovitá. Infrastruktura a služby. Tak a teď, když se podíváte takhle tady na tyhle ty seznamy.

Na kameru můžeme kameru.

Tady.

Dám ještě tu třetí.

To je ten s lososovou taky.

Tak která barva převládá.

Na první pohled žlutá?

No, i na druhý pohled z 80 % a zopakuju, co je žlutá. Jsou to zakázky, které se zadávaly na přímo. Takže jestli mě teďka Metnar a Babiš a Havlíček vyčítají to, že my postupujeme způsobem zadání vláda, vláda, že nakupujeme F 35 bojový vozidla pěchoty, který mimochodem on neuměl ani rozseknout, protože vyřadil uchazeče a vyřadil nabídky a nevyřadil uchazeče, takže první, co se musela na ministerstvu obrany já rozlousknout, abysme měli těžkou brigádu, tak bylo, co uděláme. S bojovými vozidly pěchoty, které stejně jako tanky jsou součástí těžké brigády. A tohle jsou prostě všechno věci, které mně hrozně vadí, že se opravdu tu armáda modernizace armády začala politizovat, protože já jsem byla předsedkyně výboru pro obranu, když byl pan Metnar ministr, nikdy v životě by mě nenapadlo kritizovat ho za nějaká zadání. Vláda, vláda, proboha, vždyť je toto nejtransparentnější, co může být, ty vlády, nejsou, ty vlády, nejsou dikt, ty vlády jsou řádně vzešlé z demokratických voleb a přece ty vlády moc dobře vědí, co si chtějí mezi sebou sjednat za byznys.

Výběrové řízení.

V tomhle tom vlastně papežjší než papež, když.

Tam je taky potřeba po, na tu obvyklou dýlku nějaké armádní akvizice. To není, jako že se nakoupí auta. Pro policii to prostě trvá léta, takže tam kdyby se ještě do toho jako mělo započítávat nějaké soutěžení a případný jako nějaký revize toho na základě podnětu firem, které neuspěly, takhle to, že zkrátka dělat nejde. Já to netvrdím, že.

Ještě to dát jako do jednoho kontextu. Vy jste zmiňovali polní kuchyně, tak si představte, že ta polní kuchyně byla to nejtransparentnější. Výběrové řízení dokonce vypsané ve věstníku Evropské unie. Ano, bylo tam pět firem, pět uchazečů, vybrala se nejlevnější firma. A stejně na té veřejnosti, v tom veřejném mínění to je, že to je něco, co je podivný, protože ta cena je moc a máme tam zlatý kliky a máme tam tohle a tohle to bylo výběrový řízení, výběrový řízení, to nejvyšší s evropským přesahem, kde se mohly hlásit nejenom český firmy, ale i evropský firmy. A výsledek je ten, že se to stejně na veřejnosti zpochybňuje? Tak co komu vadí na přímém zadání mezi vládami?

Paní ministryně by v tomhle ohledu ale ještě zajímalo, protože každý, kdo trošku jako nahlídl do těch střev tý armády, tak prostě ví, že každej admirál chce mít ty největší lodě, každý generál tankového praporu chce mít největší tanky. Mluvilo se o tom kvůli F 30 pětkám. Jak vy čelíte tady tomu tlaku a vlastně pochopitelný motivaci těch různých částí armády, že chtějí mít to nejlepší.

Zkrátka já vám nebudu lhát, tomuhle tomu čelit nedokážu, protože já přece nemůžu vojákům, generálům admirály, nemáme, máme čtyřhvězdičkovýho generála, to vy víte.

To já jsem to myslel celosvětově.

Ne, tak jako říká se to takhle, tak já jim nemůžu říkat, co si mají kupovat a nikdy jsem to nedělala. Dělat to nebudu.

Pak to padá na vaši hlavu, ale stejně ven na veřejnosti.

V tomto je hrozně nefér, ale představte si situaci, že by ministr přišel za náčelníkem generálního štábu a řekl mu, hele, Karle, já si myslím, že prostě byste si měli koupit teďka něco z té Ameriky, protože tam máme toho Donalda, chceme s ním mít dobrý vztah. Jako v tu chvíli by na mě letělo minimálněočko. Co za tím je? Proč chceme nakupovat tímhle tím způsobem? Tohle nemůže dělat politik, politik má zajistit peníze, má zajistit to, aby to bylo obhajitelný, transparentní před veřejností, což pro mě vláda, vláda je, aby vlastně prošel ten proces zcela v souladu s legislativou, to znamená, co má rozhodovat vláda, ať rozhoduje vláda, co má jít na výbor, ať jde na výbor, aby i se zajistilo dlouhodobý financování, protože ty projekty my nemůžeme dělat ze dne na den, na to nemáme ten rozpočet a dostatek finančních prostředků v tom rozpočtu, to si myslím, že celou dobu dělám, ale byť vím, a taky někdy cítím a bavím se s těma vojákama, takže to slyším i od nich, že proč kupujeme to nejlepší, že si to někdo vymyslí a že někdo do těch specifikací dá nesmysly, možná je tam dá, ale nesou za to odpovědnost oni. A dneska shodou okolností jsme měli kolegium, kde vždycky před každou zakázku vystoupí tzv. manažer cíle, což je zástupce armády, který řekne, proč udělali rozhodnutí, že chtějí tuhletu akvizici, že chtějí tenhle ten vojenský materiál, že ho chtějí vlastně v tom množství, v tom rozsahu s tou specifikací, kterou si oni do toho projektu dají, a když do toho bude vstupovat politik, bude to opravdu dělat strašně zlou krev, protože politik není voják, politik, není uživatel. Já v tom jezdit nebudu, nebudu v tom ani lítat nebo možná v něčem se někdy svezu, když pojedu na nějaký vojenský cvik.

Občas se mi fotíte. Ne?

No, tak určitě, ale uživatelem budou ti vojáci a v tomhle tom si myslím, že ten systém je nastavenej dobře, ale přináší to s sebou tohleto úskalí, že ze všeho je obviňovaný, pak ten ministr, za všechno může ten ministr.

Tak já bych se možná zeptal ještě malinko jinak. Cítíte vlastně z armády nějakou aspoň sebemenší vlastně, jak to říct, motivaci přicházet s inovativními projekty, když právě vidíme za ty tři roky teďka na tý Ukrajině, že Ukrajinci například si kupujou ty české bývalé práškovací letadla, ty čmeláčky a za pár korun zkrátka s nima jsou schopni dělat takový parády, a to prostě takovouhle motivaci. Voják, který chce mít novou stíhačku, konečně mít nebude. Není možný tohleto nějakým způsobem měřit, zařídit to, podněcovat to v té armádě, aby se zkrátka přemýšlelo, mohl bych dát i jiné příklady o tom, že jako když není speciální dronová jednotka v české armádě, tak běžný voják se ke dronům nedostane, přitom na Ukrajině už jsou jakoby drony integrovaný na úrovni družstva šesti lidí, jo, tam je fakt co dohánět a ty zakázky samozřejmě můžou dál běžet, ale jestli tam je nějaká takováhle incentiva v té armádě.

Občas je. Určitě bych si jako ministryně obrany přála, aby jí bylo víc, ale třeba válka na Ukrajině nám ukázala přesně to, co vy popisujete vlastně vzdušného prostoru, ukázala nám to, že ten způsob boje se nepovede pouze pozemními silami, nebudeme používat pouze pozemní techniku, jsou to drony, je to protivzdušná obrana a jestli nám něco pomáhá v tom, aby sme vedeli, co máme nakupovat, co máme dávať do plánů, tak jsou to právě informace z ukrajinského bojiště a tady bych opravdu chtěla se armády zastat, protože je tady celá řada kontaktů, velmi dobrých kontaktů na Ukrajině, kdy za to, že my jim posíláme ten vojenský materiál, jsme silnými podporovateli Ukrajiny, tak dostáváme informace, které jiné země nedostávají nebo nedostávají je v takovém rozsahu, jaké dostáváme my. A jsou to právě informace přímo z toho bojiště o tom, co vlastně, co funguje a co je in, na co je aut přesně, co funguje a co nefunguje.

To byl vlastně i důvod, proč jsme společně s náčelníkem generálního štábu více se začali věnovat i právě protivzdušné obraně.

Proč, jaké se dostaneme?

Proč jsem vlastně i požadovala, aby to zanesli do nějakých koncepcí? A oni na tom dělají teďka vlastně během, myslím, že měsíce srpna by mělo být nějaký finální materiál, protože jsou to všechno věci, které zase, když se teďka rozhodneme, tak nesmíme na ně čekat 57 let, protože tady ten vývoj v těchhle těch hitech, technologiích, kde tak strašně dopředu, že musíme jednat rychle a toho jsme si vědomí, takže tady si myslím, že určitě válka na Ukrajině nám přináší i nějaký informační tok v těchto věcech, které ta armáda kopíruje.

Aspoň krátce k tý protivzdušný obraně. Česká armáda je právě uprostřed akvizice, myslím, že čtyřech systémů protivzdušné obrany Spider, protože se česká armáda vydala tou izraelskou cestou, protože se tehdá tvrdilo, že Izrael, jeden z těch nejlepších, ono se to zpětně ukázalo, že skutečně Izrael ví, jak sestřelovat rakety a teďka by mě právě zajímalo, jestli to, co vidíme na Ukrajině, tak jestli vlastně ty spidery na tohleto nemůžou stačit. Takže jak se bude bránit Česko vůči buď balistickým raketám, naproti kterým nemá v současné chvíli obranu. Když by to nesestřelili patrioty někde na východ od nás, tak to doletí až sem. A to samé jsou nějaké roje třeba dronů? Jak intenzivně se tohle řeší a co připadá v úvahu? Jestli můžete něco prozradit?

Mimochodem akvizice na spidery podepisovala Babišova vláda prakticky dva týdny před koncem funkčního období jejich vlády jednali napřímo s Izraelem. Je to projekt, vláda, vláda, takže co vyčítají mně na f 30 pětkách nebo na jiných projektech.

Naopak roky byli zaměstnanci.

Já v, tady to je bezpečný pochod. Paní ministryně.

Já jsem to musela říct.

Tady vás nikdo netepe.

Tohle jsem říct musela, protože to považuju v kontextu toho, co budu říkat dál. My chceme samozřejmě těch spiderů mít co nejvíce, protože ty izraelské technologie prověřené válkou prakticky od vzniku státu Izrael a ještě vlastně před vznikem, dokonce to bylo po přijetí Ben Gurionovy deklarace a už prostě byl Izrael ve válečném konfliktu, tak tady vlastně Babišova vláda rozhodla o nákupu těchto spiderů. Nijak to nezpochybňuju. Teď víme od Izraelců, že mají i nějakou další generaci, takže uvažujeme o tom, že bychom pořídili i nějaké spideristé další generace.

Skvěle, to jsem se chtěl zeptat, ale chtěl se vás trápit.

Protože nemůžeme prostě teďka zavřít jednu platformu a říct super, máme tady spidery a budeme si kupovat ještě nějaké další. Třeba Babiš zmiňoval opakovaně ty patrioty, takhle to nemůže fungovat, nemůže prostě tady Česká republika si dovolit, a to říkám prostě s vědomím toho, že chceme víc peněz do rozpočtu, ale pak by měli pravdu ty kritici, že utrácíme pro utrácení. My si nemůžeme dovolit další platformu, my budeme mít spidery, budeme mít protidronovou ochranu, drony budeme prostě řešit i vlastně ten vzdušný prostor a věci, které se odehrávají ve vzdušném prostoru, budeme obhospodařovat i tímto způsobem a budeme mít F 35, F 35 není jenom stíhačka, F 35 je.

Jak vypadá.

Ano, je samozřejmě víceúčelový letoun, který plní právě i tu funkci protivzdušné obrany.

Je to tak. A právě, že i s těmi spydery je spojuje to, že česká armáda už teďka používá ten radiolokátor MADR také izraelský, takže to by mě právě zajímalo, jestli tušíte, proč Andrej Babiš mluvil o patriotech jenom proto, že tomu nerozumí? Nebo.

Já si myslím, že mu to zase někdo nakukal, že má kolem sebe nějaké lidi, kteří mu podsouvají nějaké věci, které prostě má on používat v těch debatách a podle odborníků je to nesmysl, jemu se to, ano, jemu se to asi jako hodilo jako nějakou kritiku zase vůči naší vládě, možná kdyby tehdy se nechal udělat nějakou analýzu, jestli teda patrioty, anebo jestli ty. Tak třeba on mohl jako premiér tehdejší vlády říct Metnarovi, aby rozhodnul jinak, ale on to neudělal. A teď trošku s křížkem po funuse, jak říkám, nelze si pořizovat další platformu, nedávalo by to vůbec žádný smysl a stálo by to strašně peněz. Pojďme radši jít znovu tou izraelskou cestou, jakmile budou ty nový, ta nová generace, pojďme je koupit a zaměřme se prostě tímto směrem.

Já se zeptám možná trošku laičtěji než tady můj kolega. Pokud Rusko skrze nějaký třetí stát nebo nějaká jiná velmoc na Česko pošle nějakej roj šahídů, nějakou raketu, jak se brání, protože F 35, první polovina třicátých let, izraelský systém 20, 27 nebo závěr této dekády. Jaké jsou ty možnosti obrany dneska, ať velkých měst, jako je Praha, ať už to jsou Dukovany, ať už se bavíme o těch strategických cílech, na které by Rusko mohlo chtít cílit, protože Rusko nás zařadilo jako nepřátelskou zemi společně se Spojenými státy jako první.

Tak samozřejmě tohle je obrovský problém, protože PVO jako takové vlastně vymizelo z nějakých učebnic vojenství, protože, nebo vlastně ti lidé, kteří tady byli před námi, tak nepovažovali tenhle ten způsob boje za, že bude příliš rozšířený, což byla chyba teď vlastně všechny a nebyla to chyba jenom Český republiky, já si myslím, PVO jako takové je teďka rozvíjeno všemi zeměmi, minimálně těmi zeměmi bývalé Varšavské smlouvy, kde opravdu po ukončení studené války jejich osamostatnění, jejich členství v Severoatlantické alianci, tak tohleto téma protivzdušné obrany bylo upozaďováno a je to chyba, dneska to všichni víme, takže já tady prostě nebudu taky lhát ani vám, ani veřejnosti, prostě byl by to problém. Na druhou stranu jsme součástí Severoatlantické aliance, máme tady nějaký systém, i ve kterém jsme v rámci Severoatlantické aliance, který se týká protivzdušné obrany.

Já dneska, když jsem sem přicházela.

Ty objekty, ať už rakety nebo dron.

Určitě by některé mohl zachytit. Já neříkám, že všechny nejsem odborník na protivzdušnou obranu, ale minimálně i Česká republika by mohla efektivně některé, pokud by to třeba byly letouny, tak by je mohla sestřelit, protože máme gripeny, máme pořád prostě vlastně o ochranu našeho vlastního vzdušného prostoru, dokonce teďka i pomáháme s ochranou vzdušného prostoru Slovensku, protože jim se zpozdily f šestnáctky, takže určitě i Gripen je nějaký letoun, který dokáže částečně vyřešit to, o čem vy mluvíte. Zároveň jsme součástí i nějakých ochranných deštníků v rámci Spolkové republiky Německo. Je to nějaký skyle Shield, který také prostě řeší protivzdušnou ochranu toho našeho regionu. Poláci si pořizujou také poměrně slušnou protivzdušnou obranu, takže tady určitě by nějaká participace mezi těmi zeměmi byla, ale samozřejmě, že bychom chtěli už to mít tady, abychom v něčem tu samostatnost a svébytnost měli, ale prostě bohužel hrajeme boj s časem, kdy těch akvizic, které bychom chtěli, aby byly nakoupeny a pořízeny zítra, je celý telefonní seznam. Ale Nova. Bych se vracela na začátek, že ta podfinancovanost té armády je opravdu obrovská a já to nezměním za čtyři roky, byť se o to moc nešlo.

No a co by se stalo, kdybyste měla osm let na to. Pojďme, budou tady volby, pojďme se podívat na ten scénář, že koalice spolu bude, respektive pan Fiala bude sestavovat vládu, že vás opět obsadí do pozice ministryně obrany? Jaké by byly vaše ambice pro ty následující čtyři roky v tom všem, o čem jsme se tady bavili.

Pokračovat v tom, co jsem započala, protože si myslím, že jestli něco v té armádě a modernizaci armády vždycky chybělo, tak je kontinuita, že tady prostě máme bohužel jako politici snažit se vymýšlet něco, co někdo před námi nevymyslel, pokud možno měnit a rušit a zahazovat prostě projekty, které tady jsou. Ne, my si třeba u té protivzdušné obrany, to je dobrý příklad toho. Pokud nějaká vláda rozhodla, tak my máme držet kontinuitu s tím, co rozhodla, nakoupili jsme nebo Babišova vláda nakoupila americké helikoptéry Viper Venom. Kdybych se rozhodovala, já, asi bych nakoupila jiné, ale já je nebudu za to kritizovat. Oni to nakupovali v nějaké době od Spojených států, byla to nějaká nabídka, která tady byla fajn.

Nakupil byste Apače.

A Black Hawky nekritiz. Takže tady si je strašně, aby když ten ministr, byla bych první ministryní obrany, která by dala dvě volební období, což se tady v minulosti nikdy nestalo. Ale jako je to výzva.

Můžete zaťukat na oblici tady Edmunda Huserla.

Každopádně pokračovat v tom, co dělám, snažit se v maximální možný míře zapojit do těch akvizic český průmysl, protože pokud máme mít nějaký celospolečenský smír, tak je i zapotřebí, aby část těch finančních prostředků tam, kde je to možné, zůstala v České republice. Bohužel to není možné u f 30 pětek, přestože i u F 35 se nám podařilo vyjednat průmyslovou spolupráci za 15 miliard pro český firmy, což taky není málo, ale samozřejmě není to 40 %, jako to je u jiných zakázek, takže určitě je to o rozvoji českýho průmyslu a je to o tom, abychom jim neházeli klacky pod nohy, ale abychom jim pomáhali i v tom, aby se ten český průmysl rozvíjel a navázal na krásnou první republiku, kdy jsme opravdu byli mezi těmi nejvíc uznávanými zeměmi, o co se týče zbrojaření.

Jenom krátce, než ještě pustím k tomu F F třicet5. Andrej Babiš samozřejmě velice kritický, jaká je šance, že se mu to v případě, že bude vést příští kabinet, podaří shodit pod stůl.

Lze to.

Tu akvizici.

Smlouva se Spojenými státy? Já nevím, jestli by Donald Trump přistoupil na to, že jedna z těch zemí najednou bude prostě odstupovat od smlouvy, rušit nějaké závazky. Je to samozřejmě pod nějakými sankcemi, proč by to dělaly? Jako já si myslím, že ten čas, kdy vlastně, pokud by tak učinili, tak oni tím nic nezískají, nezískají ani ten čas, protože se budou znovu stavět do nějaké fronty a naopak prostě bude tady obrovský problém v tom, že tady možná Česká republika by mohla být nějakou dobu bez ochrany toho vzdušného prostoru.

Z pohledu Andreje Babiše by to mohly být politické body.

Možná si vyjednal vývoz vodňanských kuřat bez tersu do Ameriky.

Ale já si prostě nemyslím, že by to ve finále udělal. Já si myslím, že to je vzkaz pro jeho voliče, kteří chtějí prostě tady slyšet kritiku vlády, kritiku mě, ale že Andrej Babiš moc dobře ví, že pak ta sumce Rwanda, že smlouvy mají být dodržovány a že tak jako jsme my nerušili jeho smlouvu na vrtulníky, byť jsme k tomu měli tisíce a jeden důvod, protože to zpoždění tam bylo obrovské, tak on by nerušil tohle, byť těm vyhrožuje a považuje.

To z mými slovy, nějaká ta kontinuita mezi koalicí opozicí současnou by možná zůstala zachována v této oblasti obranné.

Takhle, já stoprocentně jako člověk, který si zažil osm let v opozici, ve výboru pro obranu, kdy jsem pomáhala opozičním, tehdy já byla v opozici, takže oni byli v koalici, byly to ministři za ANO, tak já jsem nikomu z nich klacky pod nohy neházela, naopak jsem se vždycky snažila je podpořit třeba na veřejnosti, když se řešily zrovna ty sporný vrtulníky, nebo když se nakupovaly tehdy, dělat Caesar také bez výběrového řízení. Také vlastně těsně před volbami, nevyčítala jsem jim, že činí nějaké zásadní kroky těsně před volbami, co jsem jim vyčítala, že nedokázali rozhodnout zakázku na bojová vozidla pěchoty? A že jsme to museli rozhodovat. My. K tomu se hlásím, tam jsem kritická byla, ale rozhodně by to nebylo, kdyby oni rozhodli. Takže já bych její rozhodnutí rušila a já doufám, ať ty volby dopadnou, jak dopadnou a já budu doufat, že dopadnou dobře, že třeba opravdu budu první ministr obrany, který si to střihne ještě jednou, byť vlastně ani v tuhle chvíli nevím, jestli chci, tak že tady ta kontinuita bude a že z toho nejvíc bude mít profit Česká republika, občané České republiky, vojáci, příslušníci Armády České republiky, protože tady konečně by bylo něco, čeho se mohou držet a na co se mohou spolehnout, jestli něco prostě armádu ničí, tak je to škrtání finančních prostředků, kdy někdo řekne, hele, měli jste mít 10 miliard, budete jich mít jenom šest, tak za to něco nakupte, co se pak dělejte? Blbý akvizice, že pak přesně nakupujete něco, co jako zjistíte, že pak vám neplní ten účel, který to plnit mělo. To je chyba.

Pojďme se ještě na úplně nakonec vrátit ze vzduchu na zem. Trochu. V bezpečnostní komunitě už se velmi dlouho diskutuje o tom, že v České republice je jako téměř na spadnutí. Projekt výrobní druhé výrobní linky na tanky leopard dvě, na německé tanky leopard dva. A je to pravda, kdy budeme vyrábět leopardy a jaké části z nich budeme vyrábět?

No, tak teď jste mi sebral tu možnost vám tady říct jako nějakej hezkej příběh na konci, jak jsem vám říkala.

Takto vystřihnem tu moji otázku.

Jedu z kolegia, kde vám můžu prohlásit, můžu vám sdělit a vašim posluchačům a divákům, že kolegium dnes rozhodlo o pořízení 44 tanků leopardia osm ve verzi velitelské a bojové. O té zakázce ještě samozřejmě musí finálně rozhodnout vláda, která by tak měla činit někdy zkraje měsíce září. To, že jsou tanky součástí těžký brigády nezbytnou součástí, to vám nemusím říkat, to vy víte. Měli by začít přijíždět v roce 28 až do roku 32. V nabídce z německé strany máme i vlastně pořízení dalších tanků, a to až do výše 77 tanků, mohly by tam být i verze vyprošťovací, ženijní, takže nám ta smlouva umožňuje rozšířit to o dalších 14 strojů, plus pak třeba i nějaké další. Cena, to si myslím, že bude zajímat každého. Cena za 44 tanků je 34,24 miliard korun, s DPH, je to za těch 44 tanků, včetně toho, té částky ta částka počítá i s tzv. bohemizací těchto tanků. Já jsem se usmála nad tím slovem, říkala jsem, to je dobře, že to není čechizace, že to je bohemizace a je to vlastně jakoby přizpůsobení těm našim standardům, které my budeme potřebovat. Takže dobrá zpráva na závěr. Česká republika bude mít tanky leopardia osm. A už teďka máme dlouhý telefonní seznam průmyslové spolupráce s našimi subjekty, které mají vyjednáno, to, že to nebude pouze, že by participovaly na výrobě těchto tanků, ale že by participovaly na výrobě všech těch tanků, které se v rámci toho projektu budou vyrábět, takže by to byla vlastně dlouhodobá akvizice, zakázka pro ty firmy v České republice a těch firem. Myslím, že tam bylo teďka v tuhletu chvíli nějakých 15 nebo 20. Nevím, musela bych tady hledat teďka to v těch podkladech.

Takže v Česku budou přibývat, takhle, já nechci říct, že se budou vyrábět v Česku, takhle to teďka nestojí. Komponenty na ně budou vyrábět i české firmy. A mimochodem, já vím, že furt tady říkám ty 30 pětky, ale je to takový trošku jako už moje téma. Mám to nalepený na čele F 30 pětky a myslím si, že až tady bude pak historie psát nějaký události, který se odehrávají, tak dá zapravdu to, že to bylo tehdy nejlepší možné rozhodnutí, které jsme učinili, kdyby tehdy moji předchůdci před těma x lety si koupili tu vstupenku do toho klubu F 35, tak ta průmyslová spolupráce není jenom 15 miliard, ale je mnohem větší, protože my, jestli máme něco úplně úžasně rozvinutýho, tak je to i letecký průmysl v České republice, máme tady opravdu schopný inženýry, schopný lidi, kteří dokáží vyrábět letadla různých typů, a to, že jsme tehdy prošvihli tu možnost koupit si vstupenku do toho klubu, na rozdíl od jiných zemí, ono se to totiž hrozně zplošťuje na to, že F 35 jsou americký projekt, jsou ale taky dalších sedmi zemí, celkem F 35 je osm zemí.

Teď tady v rámci těch tanků, tak jsem ráda za to, že se nám podařilo opravdu vyjednat ty podmínky tak, jak jsme je vyjednali. Máme to za stejné ceny, nakupujeme ty tanky, a to je nejdůležitější, nakupujeme ty tanky za stejné ceny jako německá armáda bude mít. Ta cena je shodná, není na tom ani koruna víc, kromě bohemizace, kde prostě musíme my dávat nějaký naše komponenty tak, aby to prostě odpovídalo našim standardům, ale my jsme vyjednali, že to pořizujeme za stejné ceny, za jaké to pořizuje německá armáda. A to já považuju za velký úspěch a děkuju všem mým kolegům, kteří se na tomhle tom obrovském projektu podíleli. Strávili na tom hodně času a hodně energie.

Tak my asi děkujeme za čas, paní ministryni.

Děkujeme. A já vám možná ještě poslední otázka, která mi tady jako zapadla, která mě osobně jako poměrně zajímá, a to je vývoj, jak se stavíme k našim některým partnerům a mám na mysli například Slovensko, mám na mysli Maďarsko, jsou to země, které v tom Rusko, ukrajinském konfliktu minimálně rétorikou nebo před přebíráním propagandy jsou spíš na té straně Ruska. Mě by zajímalo, do jaké míry vlastně v tom reflektujeme naši pozici v Česku, do jaké míry s nimi sdílím zpravodajské informace, do jaké míry se můžeme spolehnout na to, že máme v zásadě obě na východě, tak že budou tvořit nějaký ten Val při té případné agresi, o které jsme se tady bavili, vy jste zmiňovala Spojené státy, nebo bavíme se o pětatřicítkách, tam byly taky nějaké komplikace. Viděli jsme Španělsko například, že tam zvažovalo nějaké problémy po tom, co, nepředvídatelnost Donalda Trumpa, takže v tomhle tom ohledu, jak se můžeme spolehnout na tyto partnery, které jsem tady zmínil.

Tak když budu mluvit za rezort ministerstva obrany, tak mým partnerem je za Maďarsko Kryštof a za Slovensko Robert Kaliňák. Tady musím říct, že s Robertem Kaliňákem jsme měli několik bilaterálních jednání, který probíhaly naprosto standardně jako s jinými ministry jiných členských států Severoatlantické aliance, tím, že naše země k sobě mají historicky takhle blízko, tak máme i celou řadu akvizičních projektů společných, mimochodem ty bojový vozidla pěchoty. Byli to Slováci, kteří nám pomohli rozlousknout ten oříšek, který mi tam zůstal po Metnarovi, kdy jsme se vlastně připojili k jejich smlouvě. Stejně tak mají Slováci zájem nakupovat mimo jiné vozidla Tatra, tam už také se připojili o ně zase k naší rámcové smlouvě. A co se týče těch vlastně vztahů na úrovni jednání ministrů, já jsem nezaznamenala od Roberta Kaliňáka, že by někde měl nějaká vyjádření, která by byla proti Severoatlantické aliance nebo proti západu, on hlasuje společně s námi, má, myslím si, zcela prozápadní postoje a to, že prostě je součástí teda vlády, která možná má na některé věci, které se týkají Ukrajiny, jiný nebo ne, možná, jistě má jiný názor. To je fakt, ale neprojevuje se to, ze strany Slovenska se to neprojevuje v rámci Severoatlantické aliance, dlouhou dobu se to neprojevovalo ani ze strany Maďarska. Jeho kolegy Kryštofa, ale poslední tři čtvrtě roku, rok vlastně paradoxně to i odpovídá tomu období, kdy vlastně nastupoval i Donald Trump do pozice amerického prezidenta, tak ta rétorika vlastně maďarských kolegů se změnila, změnila se i na posledním vlastně summitu v Haagu, nebo tam už vlastně to bylo, to bylo jenom potvrzeno, to, co předtím říkal Orbán na summitu ve Washingtonu DC, kde to jeho vyjádření bylo velmi kritický, jiní premiéři nebo hlavy států, prezidenti tam na něj reagovali a tam vlastně jsem si řekla, že asi v tomhle ohledu to Maďarsko opravdu patří už na jinou část toho jakoby názorového spektra, ne toho prozápadního, ale nemyslím si to. O Slovensku. Stále ještě ne. A držím to, co vlastně chce i pan premiér Fiala, abychom jako ministři jeho vlády jednali s našimi protějšky co možná nejintenzivněji spolupracovaly, ale to, že se neschází naše vlády v nějakém tom formátu, to je spíš symbolické, protože přece jenom v některých těch otázkách se názory našich premiérů liší, ale co se týče ministrů a agendy, kterou máme jako ministři, tak já problém nemám a funguje to.

Paní, děkujeme za návštěvu, děkujeme, že jste přišla do české jízdy, budeme přát hodně štěstí.

Děkuju. Byla to jízda.

Přijdu zase ráda. Děkujeme za tanky.

Na shledanou.

Mějte se.