Hostem interview ČT 24 ministryně obrany Jana Černochová

Interview ČT24: 23. únor

Česko jako první země poskytlo zhruba před dvěma lety bojující Ukrajině těžké zbraně. Když ostatní ještě váhali, zda to vůbec má cenu. I po dvou letech ale Ukrajina zoufale potřebuje pomoc západu. ČR opět přichází s iniciativou, jak zajistit to, co teď chybí nejvíce. Tedy munici. Jak má česká pomoc vypadat? Rostou svaly české armádě v tváří v tvář ruské hrozbě dost rychle? Nechybí nám vůle je také v případě nouze použít?

Hezký večer.

-Dobrý večer, díky za pozvání.

-Paní ministryně, vy jste zcela pochopitelně v tomto týdnu bilancovali.

Jakou podporu ČR odeslala dosud Ukrajině za dva roky, musíme říkat otevřené invaze, ta samotná invaze trvá už 10 let, ale otevřená invaze.

Jedná se zbraně za zhruba šest miliard korun.

Dodala jste k tomu konstatování, že další významný materiál dodala ČR v minulém týdnu.

Co to bylo?

-Já myslím, že už bezpečně doletěl i tam, kam doletět měli, takže snad se nikdo nebude hněvat, když prozradím, že minulý pátek touto dobou přistáli na Ukrajině dva vrtulníky, bitevní vrtulníky.

-Zodpověděla jste otázku, kterou jsem se chystal až v dalším průběhu tohoto vysílání, zda ČR nepůjde tou cestou jako v případě některých jiných zbraňových systémů, tedy s tím jak přichází západní zbraňové systémy, tak tu bývalou sovětskou techniku bude předávat ukrajinské straně?

Potvrzujete?

-Udělali jsme to také v těch předchozích případech.

Také u těch vrtulníků.

Vlastně té série.

Děláme to s tanky.

Když nám přišlo těch 1. 14 leopardů, v tom už loňském roce, částečně také některé přišly už v předloňském, tak jsme vždy měli pak hned možnost posílat tu naši těžkou techniku na Ukrajinu.

Stejně tak to bylo s těmi vrtulníky, teď pátečními.

Protože jsme čekali na další dodávku.

Ze Spojených států.

Viper, Venom.

Takto k tomu přistupujeme vždy.

Protože chceme pomáhat Ukrajině, na druhou stranu nechceme ohrožovat naší vlastní obranyschopnost a dali jsme občanům ČR slovo, že budeme vždy dbát na to, aby naše obranyschopnost nebyla ohrožená a aby veškerá ta technika, která tam jde na Ukrajinu, tak tady měla alternativní nějakou náhradu.

Pokud možno moderní náhradu, což se děje.

A děje se to i s vrtulníky.

A bude dít i stánky.

-Bude se to dít i v případě dalších vrtulníků?

Má ČR co nabídnout?

-Tak ještě nějaké vrtulníky máme.

Ale ty nejspíše byly z našich státních podniků.

Stejně tak samozřejmě ta naše podpora může být také nejen té techniky.

Která ji z našich skladů.

Ale jsme vlastně jeden ze subjektů, který uděluje vývozní licence.

A toto se také běžně děje, že náš resort participuje s těmi zbrojními firmami.

Na vývozu.

-Když to zmiňujete, na té tiskové konferenci také zaznělo, ještě možná více úctyhodné číslo.

Licence na vývoz zbrojního materiálu z ČR za 130 miliard korun.

-Ano.

-Říkám si, není na čase říci si a přiznat, pokud tuto částku nějak přiměřeně zdaníme, tak jestli tak trochu vyhroceně řečeno válka na Ukrajině nepřispívá ke konsolidaci českého rozpočtu?

O které tak často mluvíme?

-Nerada to říkám.

Protože samozřejmě říkat, že se na válce vydělává, tak není úplně etické, ale je to tak.

Říkáme to tak po půl roce od počátku té války.

Kde nám různé země a instituce začaly poskytovat finanční prostředky třeba přímo z různých fondů.

Za naši pomoc Ukrajině.

My jsme to vyčíslili průběžně po celé 2 roky války.

Možná teď si to veřejnost více uvědomí.

Také si uvědomí to, že vlastně naši zbrojaři mají zakázky, takže to znamená multiplikační efekt v ekonomice.

Právě v těch oblastech, třeba kde firmy působí, protože zaměstnávají lidi, ti lidé utrácí peníze.

Mají pravidelné výplaty.

Předpokládám, že také vyšší.

Díky tomu, že ty firmy jsou ziskové.

A toto se v té ekonomice promítne.

Že vlastně se snažíme Ukrajině pomáhat, tak se nám vrací.

Nevrací se nám to jen v penězích, dobrém pocitu, vrací se nám to také v obrovsky zkušenostech.

Z války.

Z bojiště.

-Převážně ty peníze přichází nikoliv s kapes, abych tak řekl, expresivně, krvácející Ukrajiny.

Ale z větší části od západních partnerů, kteří tuto pomoc ČR financují.

Respektive českých zbrojařů, abych byl přesný.

-Ano, je to tak.

Přesně tak i náhrady do našich skladů.

Protože když jsme poslali první vrtulníky na Ukrajinu, tak jsme vlastně uzavřeli dohodu se Spojenými státy.

Že nám za tu naši pomoc poskytnou další vrtulníky Viper a Venom.

Mimo ty nové, které ještě vyjednávala vláda Babiše.

Takže to je také jedna z těch forem, kterými získáváme nový a modernější vojenský materiál.

Ale jak říkám nejsou to jen peníze.

Je to ta obrovská zkušenost, pro naše vojáky.

Protože to že cvičíme ukrajinské vojáky, na Libavé je a cvičíme je právě teď, tak přináší to obrovské benefity, právě našim vojákům, jednak mají informace přesné co se na Ukrajině děje, také to, kam se vlastně vyvíjí to bojiště.

-Zůstaneme možná u té s prominutím nové zprávy.

ČR dodala další dva bojové vrtulníky Ukrajině.

Jak tato věc konkrétně probíhá?

Jaké utajení, bezpečnostní rizika, jsou s tím spjatá?

Doputují tyto stroje na Ukrajinu?

Doletí tam vlastní silou, nebo je potřeba rozebrat a odeslat?

-Tak doletí...

Na hranice.

Tam je vlastně dohoda s ukrajinskou stranou.

Nebo na polsko-ukrajinské hranice.

Tam doletí.

Tam je potom dohoda s ukrajinskou stranou, na dalším transportu.

A jestli dovolíte, já bych to nechtěla specifikovat.

Protože bohužel ta bezpečnostní situace stále ani v této části Ukrajiny není dobrá já bych nerada ohrozila další transporty, jak z ČR tak z jiných zemí.

Každopádně naše vrtulníky vždy doletí na polsko-ukrajinskou hranici.

A tam si převezmou je vlastně ukrajinští kolegové.

-Tolik vrtulníky.

Dotkli jsme se tanků.

Ty si prosím necháme na později, s dovolením.

Jestli něco hýbe diplomatickou scénou v posledních dnech, je to spjaté se ČR, tak je to iniciativa, kterou jsem zmínil na úplném počátku.

Tedy iniciativa jak získat pro Ukrajinu munici.

Dělostřeleckou munici.

To naprosto zásadní, co teď Ukrajina po západu vlastně chce.

Abychom se dotkli toho problému, Evropa slíbila dodat Ukrajině do března tohoto roku milion dělostřeleckých granátů.

Zatím je to zhruba polovina.

Tedy asi 400 000. A teď ČR oznámila, že je schopná v průběhu několika týdnů zajistit pro Ukrajinu 800 000 granátů.

To znamená, řekněme spotřebu ukrajinské armády na podstatnou část následujícího roku.

Tak mi řekněte, kde se zrodila tato myšlenka?

-Ta myšlenka probíhá pod hlavičkou ministerstva obrany.

Ještě vlastně z doby, kdy tam také působil Tomáš Kopečný.

Který dnes je vlastně zmocněnec pro Ukrajinu.

-Já jsem podezříval ho že v tom má prsty...

-Tomáš Kopečný společně s týmem...

-Je to dlouhodobá iniciativa?

-Ano.

Už ano.

Z logických důvodů jsme o tom příliš nehovořili.

Protože jsme měli zato, že našim cílem je ten vojenský materiál sehnat.

A co nejrychleji ho dopravit na Ukrajinu.

Donátorů bylo poměrně hodně.

Země jako jsou Spojené státy.

Jako je Nizozemsko.

Jako jsou skandinávské země.

A vlastně teď, když Evropa jako taková zjistila, že její výrobní kapacity jsou nedostačující z důvodu, o kterém se asi také budeme bavit.

Taxonomie, omezení výroby, respektive poskytování finančních prostředků výrobcům munice, v zemích EU, mimochodem teď to řeší ministři financí a vím od pana ministra Stanjury že to je na dobré cestě tak všechny ty blokační věci proto, aby se tady zvýšila výroba munice v Evropě, tak znamenaly to, že jsme řekli: dost.

Jako ČR máme kontakty.

Jako ČR umíme zajistit prostě to, aby se dostali k tyto, tento vojenský materiál, ta munice, aby se dostala na místo určení.

Prostě proč bychom to neměli udělat v nějaké větší formě?

-Nazrál čas?

Prezident republiky tuto iniciativu veřejně oznámil na mnichovské konferenci.

-Ano.

Že to pan prezident takto oznámil, tak na počátku možná jsme z toho byli překvapení, ne z toho, že to oznámil.

To měl také v podkladech od nás.

Ale že to vyvolalo prostě takovou odezvu.

My jsme byli rádi, že ta odezva je tak veliká.

Protože od té doby, od toho víkendu, kdy byla v Mnichově ta konference, tak se nám ozvala řada zemí, že by na tom také chtěli participovat a mimo jiné jsem v úterý měla video hovor se francouzským ministrem obrany a bavili jsme se i o jiných věcech a jiné pomoci Ukrajině.

Mimochodem pan premiér s panem Tomášem Pojarem, také Tomášem Byčkou asi, tak pojedou na jednání k prezidentovi Macronovi.

A tam se bude opět řešit...

-Tam se budou shánět peníze.

Ale kde ty granáty?

Protože prostě někde leží.

ČR má ty potřebné kontakty říkáte, tak kam máme ty kontakty na tak obrovské množství munice, které teď Ukrajina životně potřebuje?

-Řada těch zemí, která nabízí takto spolupráci ČR, protože v nás má důvěru, ví, že ty informace jsme doposud považovali za důvěrné a nikdy jsme neměli potřebu se s tím chlubit, ani ty země někde zveřejňovat, protože si to ty země nepřáli, tak já se omlouvám, ale u toho zůstaneme.

Chceme být důvěryhodným partnerem.

A hlavně naším cílem je aby ta pomoc na Ukrajinu opravdu dorazila.

A pokud bychom dnes některé ty země zmínili, tak se nedá vyloučit, že prostě od toho záměru ustoupili z nějakých bezpečnostních, nebo politických obav.

Že by se jim někdo mohl mstít.

-Dá se naznačit...

-Země mimoevropské.

-Řekněme mimo tzv. kolektivní západ?

Tam jde také o granáty sovětské provenience.

Nejsou tam třeba země třeba trochu komplexnější, geopoliticky?

Složitější?

-O celé řadě těch zemí by se dalo říci, že se snaží být v některých konfliktech neutrální.

A proto vlastně je k tomu vede také ta pohnutka, že nechtějí, aby se tím zveřejněním pomoci vlastně nějakým způsobem polarizovaly že stojí na jedné nebo druhé straně -Pan prezident řekl mimo jiné v Mnichově, teď to možná budu trochu parafrázovat, zkrátím to.

Pokud seženeme peníze, tak ta pomoc může být otázkou několika týdnů.

Tak to je?

-Tak... já jsem celkem optimisticky zaměřený člověk.

Ale já bych řekla, že úplně v řádech týdnů to asi nebude.

Ale nebude to v řádech nějakých dlouhých měsíců.

Řekněme, že když budeme týdny počítat řekněme... do nějakého období tří měsíců, tak si myslím že takto to pan prezident myslel.

Ono to není opravdu jen o tom sehnat finanční prostředky.

Jak jsem říkala.

Hlásí se nám ty země.

My musíme také bezpečným způsobem prostě zajistit přepravu toho materiálu.

Což také není samo sebou.

Není to vůbec jednoduché.

-Všichni vzpomínáme na Vrbětice.

-To je pro ČR velké memento.

Nechceme do takové situace dostat ani ČR, ani jiné země.

Některý vojenský materiál z těch zemí vůbec do ČR ani nepřijede.

-Říkáte, že nejde jen o finanční prostředky, ale také o ně jde.

Není to maličkost.

The Financial Times mluví o 35 miliardách korun.

Máme ty peníze alespoň v dohledné době na stole?

-K finanční podpoře se včera přihlásila Kanada.

Víte, že minulý týden jsem byla na sjezdu ministrů Severoatlantické aliance, kde jsem se svým kanadským protějškem uzavírala memorandum.

Ve kterém ta pomoc byla zmíněna.

Vedle jiné obranné spolupráce.

Takže tím, že Kanada se k tomu přihlásila, tak mohu říci, že Kanada je jedním z těch donátorů.

Stejně jako další velký donátor je Nizozemsko.

Kde by také zástupci Nizozemska, myslím že už nějaké zprávy v tomto ohledu vydali.

Předtím to byly skandinávské země a dlouhodobě to jsou Spojené státy, které ale teď díky pozastavení finanční podpory, myslím že to byla sněmovna reprezentantů, řeší to kongres, tak teď trochu je tam nějaká prodleva, ale to nevadí, pevně věříme že se to také vyřeší se Spojenými státy.

-Článek ve The Financial Times, kde také mimo jiné bylo řečeno, respektive byl tam citován nejmenovaný diplomat, Češi odvedli tu práci a teď shání peníze.

Dají Češi také peníze?

-Tak já myslím, že ČR toho dává hodně.

Dáváme výcvik.

Dáváme obrovské množství ukrajinských vojáků.

To také není zadarmo.

Je to vlastně jen za loňský rok přes 4000 nějakých, nebo čtyři a půl 1000 vojáků.

Které jsme vycvičili na Libavé.

Uzavřeli jsme smlouvu na odminovávání.

Jsme součástí jedné z 12 zemí odminovací koalice.

To bude také stát nějaké finanční prostředky.

ČR do toho jde výcvikem.

Budoucích ukrajinských pyrotechniků.

Snažíme se poskytovat také nějakou zdravotní péči.

Snažíme se dělat další věci.

Jako přispívat do evropského mírového fondu.

Stejně tak do toho aliančního fondu.

Snažíme se tady díky různým sbírkám, soukromým, podporovat a propagovat.

-Ve zkratce, role ČR by podle vás měla být organizační a nikoliv donorská.

-Toto není teď naše nějaká sobeckost, ale jsem ráda že se nám podařilo vybojovat dvě % HDP.

Pro rozpočet Ministerstva obrany a my v tuto chvíli opravdu musíme ty finanční prostředky vynaložit na nákup naší moderní techniky.

Pokud prostě budeme za nějakým horizontem těch nákupů, ano, tak určitě budeme Ukrajinu dále podporovat.

Budeme tam posílat další vojenský materiál.

Až nám přijde nějaký nový.

Ale teď, momentálně, posílat prostě finanční prostředky na nákupy, to asi prostě by úplně z našeho rozpočtu teď možné nebylo.

-Říkáte až nám přijde nový materiál.

Teď už je řeč o dalších 15 tancích leopard, které by mohla darovat ČR Německá spolková republika.

S tím, že Česko by si mohlo eventuálně nakoupit dalších 15 strojů tohoto typu.

Jaksi za hotové.

Bude to opět ve smyslu toho, čemu se říká že Češi dostanou něco.

Za něco za další materiální dodávku na Ukrajinu.

Co je tady ve hře?

-Naše staré tanky.

Nikoliv ty modernizované.

-K tomu jsem právě mířil.

Ty prostě ČR...

-Musíme je mít modernizované.

Cvičí na nich naši vojáci, naše zálohy.

Jsou součástí těžké brigády, kterou budujeme.

Kde bohužel díky tedy neschopnosti některých mých předchůdců, tak jsme se moc nepohnuli z místa.

Nákupem bojových vozidel pěchoty.

Museli jsme to rozlousknout až v tom loňském roce.

Čímž jsme ztratili prostě 10 let času.

Kde se ta těžká brigáda měla budovat.

Paradoxně možná z těžké brigády budeme mít dříve tanky.

Než bojová vozidla pěchoty.

Každopádně, chceme prostě se zbavit tanků T-72. Jak těch úplně starých, tak následně těch modernizovaných.

Protože armáda chce používat pouze jednu platformu.

ČR není tak velká, jako Polsko.

Nemá tak rozličný terén jako má Polsko.

Aby mohla uživit a používat tři platformy.

Platit výcviky a náhradní díly a servis a životní cyklus, to si nemůžeme dovolit.

Takže vojáci chtějí jeden typ platformy.

A teď vlastně jak jste říkal, 15 tanků jsme už dostali.

15 byla nabídka.

Teď od pana ministra obrany Pistoria.

Která zase je za stejných podmínek jako byla ta předešlá, v rámci toho.

Za toto pošleme ty staré tanky, nemodernizované, na Ukrajinu.

A zároveň máme možnost od spolkové republiky Německo, respektive od jejich zbrojního průmyslu, s posvěcením Spolkové republiky Německo, tak můžeme odkoupit za ceny, které jsou také platné pro Spolkovou republiku Německo, dalších 15 tanků Leopard 2A4. Takže do konce roku 2025 bychom tady mohli mít 45 leopardů.

Které bychom měli jako vyprošťovací a zbytek by byly bojové tanky.

To je dobrý základ abychom už měli základ pro těžkou brigádu.

-Ale je to pouze základ.

Sama říkáte že nás tlačí čas.

V poslední době se objevuje řada analýz, případně zpráv tajných služeb, ať už z Estonska nebo Německa, že Rusko zkrátka bude chtít otestovat svou soudržnost Severoatlantické aliance.

Často se mluví o pěti letech.

Tam to asi z hlediska ČR úplně nevychází.

Když se podíváme na to, jak máme naplánováno.

Akvizici třeba právě těch modernějších těžkých tanků.

Bojových vozidel pěchoty.

Koneckonců, letouny F-35. Nezastihne nás to uprostřed přezbrojovacího cyklu?

-Tak lhala bych, kdybych říkala že budeme mít do pěti let všechno nakoupeno, není to pravda.

Nakoupeno mít nebudeme.

Akviziční proces, také kvůli rozpočtu, jiným věcem, tak je dost rozložený na několik období.

Není možné, aby se rozpočet zhroutil.

Abychom všechno nakoupili během dvou let.

Takto to nedělají v žádné zemi.

Navíc to plnění dvou % HDP má být každoroční.

Ne pouze, že vám v jednom roce se rozpočet vyšvihne na tři %.

-Narážíme také na evropský průmysl.

-Ano.

-Je to občas obtížné.

-Pokud chceme ty leopardy, pokud bychom chtěli na tu platformu to sjednotit, tak tanků leopard dvě a osm.

Mimochodem ČR je jednou ze zemí která se domlouvá na výrobě toho tanku.

Těch zemí je šest nebo sedm celkově myslím.

Potvrdili už Spolkové republice Německo, že do toho půjdou.

To pro nás znamená, že se to projeví v ceně.

A také v tom, že bude zapojen i náš průmysl.

A budeme mít část té výroby doma.

A to je asi to, co je teď v tu chvíli nejdůležitější.

Abychom se jako ČR tak jako tomu bylo v 30. letech minulého století, znovu stali zemí, která má část toho zbrojního průmyslu vlastně pod palcem.

-Kdyby se to povedlo, co vás straší více?

Málo zbrojních systémů, nebo nedostatek personálu české armády?

Narážím na dokument vize budoucího válčení ČR, který byl zveřejněn zhruba před dvěma hodinami.

Kde se právě o personální... nechci říci nouzi, ale o složitém personálním stavu Armády ČR mluvíte také do budoucích let.

-Když jsem před dvěma lety nastoupila na ministerstvo obrany, tak mě děsilo úplně všechno.

Uvědomila jsem si, že to je možná horší, než jsem viděla z pozice poslankyně parlamentu.

Nebo možná předsedkyně výboru pro obranu.

Na druhou stranu, myslím si, že za ty dva roky jsme nastartovali tolik pozitivních věcí.

Které by měly v budoucnu mým nástupcům usnadnit život.

Že se to pozitivně projeví.

-Otázka, zda to bude stačit.

-No... neumím zázraky.

Sem tam jen dva roky.

Děláme všichni, co můžeme.

A chceme teď se zaměřit právě v tomto roce 24 hodně na lidi.

Protože můžeme mít sebelepší techniku, sebe modernější stroje, páté nebo 10. a 20. generace, ale když nebudou lidé...

-K tomu jsem mířil.

Náčelník generálního štábu Karel Řehka to zmiňuje v posledních týdnech.

Řekněme opakovaně.

40 000 členů záloh odchází každý rok.

Z toho spektra armády.

Tedy přestávají být když řeknu ošklivě... použitelní.

Pro případ případné mobilizace.

Karel Řehka hovoří, že bychom měli začít přinejmenším lovit, přemýšlet o nějaké formě, nikoliv povinné vojenské služby, tak jak jsme ji znali dříve, ale nějaké branné výchově.

Je to pro vás politické minové pole?

-Jen bych zmínila, že těch 40 000 jsou vlastně bývalí absolventi základní vojenské služby.

Kteří dosáhli nějakého věku, kde už vlastně je vyškrtáváme ze systémů, je otázka zda někdo kdo absolvoval vojenskou službu před 20 lety, ještě třeba v tom systému je, tak jestli by byl... teď se nechci nikoho dotknout, řekněme použitelný také v tomto případě.

Samozřejmě ti lidé by museli mít také nějaký výcvik.

Není to jen, že je někdo v nějakém seznamu, že se na něho může sáhnout.

Tady má Řehka absolutní pravdu.

Snažíme se tady změnit osnovy občanů v rámci obrany státu.

Snažíme se dostat do středních nebo vysokých škol, kde už s některými univerzitami máme dohodu, že v rámci zápočtů, třeba uznávají nějaké výcviky.

Aktivní zálohy.

Snažíme se rozšiřovat okruh.

Cvičení na dobrovolná cvičení.

Nebo dobrovolné předurčení.

Já jsem požádala také Policii ČR, v souvislosti s tou tragickou událostí na Filozofické fakultě, jestli by nám třeba nějakým způsobem nedali trochu analýzu, třeba držitelů zbrojních průkazů.

Kolik z nich je vojáky z povolání.

Kolik z nich je příslušníky Městské policie.

Kteří nemají licenční zbrojní průkaz, ale musí si dělat svůj soukromý, abychom třeba věděli do jaké míry můžeme počítat s touto skupinou.

ČR je kritizována že mezi lidmi je milion zbraní.

Možná je to také částečně ta skupina, se kterou by se dalo pracovat, ale pokud nepřijdeme na to, že polovinu tvoří vojáci z povolání, další x % tvoří třeba policisté... tak se to snažíme analyzovat a hledat nějaké způsoby, jak oslovit co nejvíce lidí.

A hlavně dostat také do společnosti něco, že to není vlastně chyba.

Když se někdo zajímá o obranyschopnost, že není... že to je ten přístup k tomu vlastenectví -Já se omlouvám, zbývá nám už málo času.

Říkáte že Řehka má velkou pravdu.

Má náčelník generálního štábu také vaši plnou podporu?

Když mluví o věcech jako je možná mobilizace?

Nebo straší válkou?

-Nestraší válkou.

Ani já nestraším válkou.

Říkáme veřejnosti pravdu.

A na slovu mobilizace není žádné strašení válkou.

To je prostě pojmenování nějakého stavu.

Který pevně věříme, že nikdy nenastane.

Ale my se musíme připravovat na všechny scénáře.

Tedy také na tento.

Protože svět tak jak ho známe, jak se vyvíjí, v těch posledních měsících, tak bohužel nesměřuje k tomu, že by byl bezpečnějším místem k životu.

-Jana Černochová.

Mockrát díky.

-Já děkuji za pozvání.