Koalice ochotných by měla pomoci lidem v Mariupolu

(24. 3. 2022 - Týdeník FORUM) S ministryní obrany o situaci na Ukrajině, o reformě OSN, o solidaritě s uprchlíky i o tom, jak se cítí u záběrů z rozbombardovaných měst

> Jak bude Česká republika dál pomáhat Ukrajině?

Budeme pomáhat materiálně. Opět budu vládě předkládat návrhy na nákupy či dary Ukrajině. Dostávám novelizovaný seznam od pana premiéra, který jej má od pana prezidenta Zelenského, nebo jej mám přímo od ukrajinského ministra obrany. Případně к nám chodí požadavky od velvyslance Ukrajiny. Snažíme se vše dělat tak rychle, jak jen to jde, ale doba je taková, že u nákupů se mnohdy lhůty prodlužují, protože momentálně nakupují všichni. Dá se předpokládat, že porostou i ceny a že některé zboží se stane nedostatkovým. Na místě je i další humanitární pomoc. Snažíme se dělat vše potřebné pro Ukrajince prchající před válkou. Ukrajinu opustilo více než tři miliony lidí. V České republice jich je kolem 300 tisíc, a naše pomoc je tedy zapotřebí. Jako bývalá starostka sleduji i to, co dělají municipality, jak se snaží pomáhat. Existuje velká snaha co nejrychleji integrovat děti do škol, ozývají se lidé, kteří chtějí tlumočit či jinak pomáhat. Je tu solidarita meziresortní, mezilidská, mezinárodní a je obrovská. Jsem za to vděčná.

> A co vojenská pomoc?

Česká republika v rámci posilování východního křídla NATO bude chtít vyslat až 650 vojáků na Slovensko v rámci tzv. battlegroup. Jde o mnohonárodnostní bojové uskupení a naši vojáci by měli vyjet koncem března. Skupina by měla být pod naším velením, za což moc děkuji zástupcům slovenské strany, která nám to sama nabídla. Budou tam i další země - vojáci z USA, Německa, Polska, Slovinska a Nizozemska. Co se týče konkrétních vojáků, které vysíláme, bude se jednat o příslušníky 43. výsadkového pluku, 73.

tankového praporu, budou tam logisté i specialisté praporu bezpilotních prostředků. Díky tomu, že máme vševojskovou armádu, můžeme vyjít vstříc požadavkům. Máme zdravotníky, chemiky i mnoho dalších vojáků různých zaměření, což je pro tuto situaci obrovská výhoda.

> Jak se díváte na polský návrh na vyslání mírové mise na Ukrajinu?

Mně by se to samozřejmě líbilo, ale mírová mise v době, kdy tam zuří válečný konflikt, je trošku protimluv. Byť by šlo o stabilizační, mírovou misi, vždycky to bude mise, se kterou musí souhlasit Rada bezpečnosti OSN. Byly i případy, kdy o takovém kroku rozhodovalo Valné shromáždění OSN. Například při Suezské krizi v roce 1956, kdy

Valné shromáždění udělalo dodatek к mírové dohodě. V roce 1979 Rusko blokovalo dohody mezi Egyptem a Izraelem a i do toho Valné shromáždění vstoupilo. Byla stanovena pozorovací mise, v níž má Česká republika na Sinaji své vojáky. Takováto mise se velmi osvědčila, mezi Izraelem a Egyptem žádné zásadní konflikty nejsou. Kde je vůle, tam je cesta. Ale v aktuální situaci ta cesta asi nepovede přes NATO, protože to je obranný pakt, který má za cíl chránit své členy. Pokud by se konflikt přenesl přes hranice Ukrajiny, není o čem mluvit. Všichni jasně deklarovali, že budeme bránit každý cen- timetr našeho území. Nyní by vyslání vojáků ze strany NATO, což ani nepředpokládám, že by se podařilo prohlašovat, asi nebylo možné. Ale tečou mi slzy, když vidím každý den v televizi Mariupol a jeho občany, kteří jsou bez vody a jídla. To nemůže mezinárodní společenství nechávat bez povšimnutí a je třeba dostávat tam humanitární pomoc.

Jestli u toho budou „asistovat“ vojáci nějaké koalice ochotných, aby se tato pomoc dostala tam, kam má, protože tam umírají lidé, to nikdo nemůže zpochybňovat. Svou roli ale musí sehrát

Rada bezpečnosti nebo Valné shromáždění OSN, kde se hlasuje dvoutřetinovou většinou. Stačilo by asi 130 hlasů, na což vůle podle mého názoru existuje.

> Vůči OSN jste se v pořadu Otázky Václava Mloravce vyjádřila poměrně kriticky. Ukazuje současná situace, že by byla potřeba reforma této organizace?

Stoprocentně. Když tato organizace vznikala na pozadí 2. světové války, její cíle byly úplně jiné. Šlo o to, postavit země, které vyhrály, vedle sebe a provázat je tak, aby proti sobě nebojovaly a aby tahaly za jeden provaz. Ale to, že historie ukázala, že tyto země nejsou mnohdy schopné se domluvit, je fakt. Jenže nyní je jedna ze zemí s blokačním právem agresorem. Nezpochybnitelným agresorem i podle Mezinárodního soudního dvora v Haagu. A pokud tento agresor může blokovat rozhodování Rady bezpečnosti, je to postavené na hlavu a odporuje to všem systé-

mům hlasování v demokraciích od nepaměti. Nemohu hlasovat sám o sobě, navíc ještě když jsem ten konflikt způsobil. Je nepředstavitelné, že by se něco takového mělo tolerovat. Tato debata probíhá už roky, ale kdy jindy než teď by se opravdu měla celá OSN chytit za nos? V minulosti zde byla síla na sankce proti Izraeli a nyní není síla na záchranu lidí, kteří umírají v ulicích Mariupolu? Jsou porušována lidská práva, Ženevské konvence. Dochází к porušování mezinárodního práva a my tomu budeme přihlížet a mít lístky do první řady? S tím se smířit nehodlám.

> Co můžeme v této věci udělat?

Každá země má ve Valném shromáždění své zastoupení, takže samozřejmě prostřednictvím něj je možné vyjadřovat naše názory.

A budeme to říkat i v dalších mezinárodních paktech, ať jde o NATO, Evropskou unii, nebo právě OSN.

Jsem ráda, že Poláci vyvolali diskusi. Některé země mnohdy možná opovrhovaného východního bloku dnes jasně ukazují, že jsou lídry v pomoci Ukrajině. Tam patříme i my. A nejde jen o lidskoprávní důvody, ale i o důvody historické. My jsme si s Ukrajinou odžili část historie a nikdo z nás to nechce opakovat. Válečný zločinec Putin se rozhodl, že se zakousne do kusu Ukrajiny, a to není možné. Rozhodne se příště zakousnout do kusu Polska, Pobaltí nebo České republiky? Souhlasím s prezidentem Zelenským, že okupací Ukrajiny Putinovy choutky posilovat své velkoruské touhy nekončí. Pokud Západ neřekne jasné dost, za dva roky můžeme být ve stejné situaci jako Ukrajina.

> Jste zklamaná z postoje některých západních zemí?

Jsem strašně zklamaná z postoje Německa, ačkoli se v posledních dnech snaží některé věci přehodnocovat. Ale zpočátku jsme dávno posílali zbraně na Ukrajinu, a oni to odmítali. Teď je pro mě velkým zklamáním, když jsem si v médiích přečetla o dodávkách zbraní do Ruska v rozporu se sankcemi. V tom vede Německo.

Sankce tady ale platily dávno před touto válkou, takže jak je to možné?

> Mělo by se toto řešit na mezinárodní úrovni?

Doufám, že o tom bude řeč na summitu NATO a na zasedání Evropské rady. Téma sankcí a jejich dodržování musí být opravdu vážné.

> Kde vidíte prostor ke zpřísňování sankcí vůči Rusku?

Přes finance a majetky. Jako členku konzervativní pravicové strany mě to úplně netěší, ale skutečně by mělo jít o obstavování majetků ruských oligarchů, to je jediná cesta. Když vidíte plný stadion Lužniki, kde se lidé veselí jako na nějakém hokejovém zápase s ruskými vlajkami a písmenem Z, jako by pár kilometrů od nich neumírali lidé, je to nejen nelidské, ale bezprecedentní. Takto se chová stát ve 21. století? Oni prý denacifikují, ale když vidíte zástupce Ruské federace, reminiscence na rok 1938 je zřejmá. Adolf Hitler tehdy začal obsazovat Evropu. A toto napadne každého. Putin tvrdí, že denacifikuje Ukrajinu, a sám se chová podobně jako Hitler.

> Co by si z této krize měla odnést Česká republika? Bude to znamenat třeba více peněz na obranu?

Určitě. Už si něco odnášíme.

Jsem ráda, že mám důvěru kolegů ohledně změn v rozpočtu. Na poslední chvíli jsem prosadila navýšení oproti plánu o miliardu. Snažíme se urychlit všechny projekty ze strategických dokumentů na další období. Jde o obrovské poučení, slezli jsme z růžového obláčku a místo květin ve vlasech je zapotřebí připravit se na reálné hrozby. Rozhodně nejsem podporovatelkou základní vojenské služby, ale mnoho lidí se hlásí do aktivních záloh i do armády a měli bychom vymyslet nějakou formu výuky, jak se chovat v krizových situacích.

> V Polsku už se hovoří o nějaké formě branné výchovy.

Bojím se taková slova používat, protože to evokuje něco úplně jiného. Jde spíše o topografii, zdravovědu, základní obsluhování zbraní. To bychom měli umět.

A je tu ještě jeden důležitý moment - ukazuje se, že s námi jako lidmi to opravdu není tak špatné. Tato krize jasně ukázala, že Česká republika není nenávistná vůči něčemu cizímu. Snažíme se pomáhat, bereme si uprchlíky к sobě domů. Kdyby mi toto někdo řekl před půl rokem, takovéto masové míře neuvěřím. Je to vážně pozitivní zpráva pro společnost a moc za to děkuji. Přeji si, aby nám to dlouho vydrželo, protože válka neskončí zítra nebo pozítří. A kdyby skončila v řádech týdnů a měsíců, bude zapotřebí zemi rekonstruovat. Když se ale s uprchlíky bavíme, zdůrazňují, že se chtějí vrátit domů. Věří tomu. Nepřišli čerpat naše dávky, ale utekli před válkou, aby si zachránili holý život. Ženy tam mají své muže, děti táty. Jakmile budou mít možnost, budou se chtít vrátit.

> Hovořila jste o tom, že Ukrajině pomáhají hlavně východoevropské země.

Neměli bychom ale zároveň zapomenout na roli Velké Británie...

Ano. Velká Británie měla historicky s Ruskem spory, a jestli někdo v Evropě dokázal predikovat, čeho je Putin schopen, byli to Britové. Navzdory Němcům a Francouzům, kteří vždy hledali cesty, jak dělat s Ruskem byznys, Britové měli dlouhodobý a neměnný názor, ať vládli konzervativci, nebo labouristé.

> Rusko vede proti Ukrajině klasickou válku, proti nám vede dlouhodobě válku hybridní. Očekáváte, že se nyní bude třeba i mezi jednotlivými resorty více spolupracovat například na boji proti dezinformacím?

Myslím, že už se to děje. NÚKIB dává kvalitní varování a doporučení, díky kterým zabezpečíme instituce tak, aby nemohly být napadeny nebo aby nemohla být zneužita jejich data. Ohledně dezinformací jsou tu od Vrbětic skutečné žně. BIS varovala dávno předtím, že tady operují různé skupiny napojené na Rusko. Je důležité, že existuje nový zákon o vojenském zpravodajství, který dává možnost některé věci řešit. Měla by fungovat i nějaká lepší strategická komunikace vlády, abychom i my dávali veřejnosti informace a uváděli některé nesmysly na pravou míru. Ano, jsou lidé, kteří si informace ověřují, ale pak jsou tu ti s tunelovým viděním, a ti věří sputnikům a webům tohoto typu.

Mnozí z nich nikdy jiné informace hledat nebudou, protože jejich oku či uchu lahodí to, co se tam dozvědí. Pokud ale budeme schopni alespoň část z nich přesvědčit к tomu, aby hledali pravdu, má to smysl. Proruských bludů je tady spousta.

> Věříte, že je možné diplomatické řešení Putinovy války?

Vždycky je. Musíme věřit. Naděje na diplomacii existuje. Pozice prezidenta Zelenského je ale zcela správná. Nemůže obětovat ani kousíček jeho území. Na tom stojí ukrajinský odboj. Není možné jakkoli ustupovat, a pokud by na stole byly třeba výměny vojáků, je to správná platforma, ale rozhodně by diplomacie neměla vycházet vstříc Putinovým choutkám na zisk dalších území. To není diplomacie, ale vyděračství. ■

---