Rozhovor ministryně obrany pro INFO.cz

Ministryně obrany za ODS Jana Černochová v úterý odlétá do Spojených států, aby přivezla ostatky brigádního generála Františka Moravce, které budou na konci dubna uloženy na hřbitově v Čáslavi. Při této příležitosti se setká i americkým ministrem obrany Lloydem Austinem. Jedním z témat jejich rozhovoru bude i obranná dohoda s USA (DCA), kterou by Fialova vláda s Američany chtěla co nejdřív uzavřít. Tato smlouva nemá nic společného se základnou, o níž se v posledních týdnech hovořilo. Poskytuje mantinely pro pobyt amerických vojsk na českém území a má jí uzavřenou celkem 24 zemí včetně Slovenska. Černochová se ovšem bude s Austinem bavit i o modernizaci armády a nákupu dalších vrtulníků. „Potřebujeme těch vrtulníků víc. Potřebujeme získat informaci, jestli by nám byly USA schopny dodat více vrtulníků, samozřejmě těch typů, které už jsou schváleny Kongresem,“ řekla Černochová v exkluzivním rozhovoru s INFO.CZ.

Jedete do Spojených států za ministrem obrany. Co s ním chcete probírat? A jak moc se to bude týkat smlouvy DCA?

Cesta se plánovala ještě za mého předchůdce, ministra Metnara. Prvotní myšlenka byla převést ostatky brigádního generála Františka Moravce, udělat v Čáslavi důstojnou pietu, protože konečně se generál Moravec vrátí po třech emigracích zpátky do České republiky. Je do toho zapojená i jeho rodina, která žije v Americe. Bude se vracet s námi do ČR.

Do toho Putin napadl Ukrajinu a Česká republika patří mezi lídry pomoci Ukrajině. Když jsme se na zasedání ministrů obrany viděli s ministrem Austinem, měli jsme krátkou debatu, bavili jsme se o potřebách modernizace naší armády. Zmínila jsem, že jedeme repatriovat ostatky pana generála Moravce a pokud by měl pan ministr zájem, tak bych s ním ráda probrala nějaké záležitosti na schůzce v Pentagonu.

Když tam měl jet ministr Metnar tak se toto setkání nemělo konat?

Ne. Česká republika stojí před řadou velkých akvizičních projektů. Řada zemí si uvědomila, že musíme odložit růžové brýle. Existovala představa, že svět bude bezpečnější a století zvládneme bez války. Bohužel nezvládneme. Nejenom země NATO, ale hlavně země z bývalého východního bloku by se měly mít na pozoru a měly by urychleně začít přezbrojovat armádu a přejít ze sovětské techniky na tu západní, aby byla kompatibilní s NATO. Na druhou stranu zaplaťpánbůh, že tady tu sovětskou techniku pořád máme a máme čím přispívat.

Ještě můj předchůdce rozhodl o nákupu dvou typů vrtulníků z USA, to bude další téma s panem ministrem. Potřebujeme těch vrtulníků víc. Potřebujeme získat informaci, jestli by nám byly USA schopny dodat více vrtulníků, samozřejmě těch typů, které už jsou schváleny Kongresem.

Zároveň s ním chci probírat smlouvu DCA, kterou má 24 zemí v rámci NATO uzavřenou. Naposledy to byli Slováci a my bychom takovou smlouvu také chtěli. To je první krok k jednání o uzavření smlouvy.

Předchozí ministr takovou smlouvu nechtěl?

Nevím o tom, že by se o této smlouvě někdy předtím mluvilo. Slyšela jsem o tomto typu smlouvy až v souvislosti s tím, co se odehrávalo na Slovensku. Česká republika by tu smlouvu mohla mít obecnou. Toto je první výstřel.

Když se vrtulníky dojednávaly za předchozí vlády v Bílém domě, byl to kontrakt vláda-vláda, padla za to pokuta od antimonopolního úřadu. Už jsou ty peníze zaplacené?

Ministr Metnar je musel zaplatit hned, ale podal žalobu a nemám informaci, že bychom byli úspěšní, a myslím, že ani úspěšní nebudeme. Tehdy jsem to kritizovala, protože ÚOHS upozorňoval na některé chyby, které se v tom udělaly. Resort zbytečně přišel o půl miliardy.

Už tehdy se říkalo, že je otevřená možnost dokoupit další vrtulníky. Kolik jich bude?

Měli bychom jich mít minimálně jednou tolik než těch 12. Zároveň s vrtulníky se mluví o stíhačkách, protože Gripeny budou končit v roce 2027. Pokud bychom chtěli rozhodovat o další cestě k nadzvukovému letectvu, tak o tom musíme rozhodovat už teď. Už teď se postavíme do fronty. Němci kupují 90 nadzvukových letadel, Finové taky, celý svět zkrátka. Těch firem, které vyrábí nadzvukové letouny 5. generace mnoho není. Aby na Českou republiku přišla řada, tak je zapotřebí to rozhodnutí udělat co nejrychleji.

Udělá ho ještě tato vláda?

Doufám, že to rozhodnutí padne dokonce ještě v tomto roce. Jak dochází některé komodity, dochází i k velkému zdražování energií, ceny všech věcí, které jsou spojeny s těžkou technikou či vojenským materiálem, prostě půjdou nahoru. Když na něco uzavřete smlouvu teď, tak ušetříte budoucí navyšování finančních prostředků. Měli bychom směřovat k tomu, aby rozhodnutí o tom, zda bude pronajímat, či budeme kupovat, padlo v letošním roce. A aby se v příštím roce rozhodlo. V úterý ještě před mojí cestou budu mít debatu o vojenských návrzích řešení, která by preferovala armáda.

S čím budou vojáci létat

Německo kupuje F-35 navzdory vznikajícímu evropského projektu nového nadzvukového letounu. Vybraly si je i jiné země včetně Polska, protože to je prostě aktuálně nejlepší letadlo. I čeští vojáci by jej chtěli, přestože si chválí Gripen, který byl za dobrou cenu, ale některé věci neumí. Není tedy čas na F-35 i v Česku?

Počkám na vojenská doporučení, počkám i na to, co si v této věci řekneme s kolegy na vládě. Myslím si, že to je otázka letošního roku, maximálně pololetí příštího roku. Teď by ode mne bylo neprofesionální, kdybych řekla, co preferuji já. Snažím se získávat informace o tom, co je na trhu, ale nebylo by to fér s ohledem na další kroky, které jsou před námi.

V posledních letech existoval zásadní problém, že se nákupy soutěžily a skončilo to téměř vždy průšvihem...

Proto zmiňuji politické rozhodnutí, které musí vycházet z vojenského doporučení. Snad neprozradím nic dopředu, když řeknu, že jako ministryně obrany, která má na stole jiné kauzy v jiných různých akvizičních pokusech, výběrových řízeních, tak budu doporučovat kontrakt vláda-vláda.

Nemělo by se to týkat všech zakázek? Řada vlád to tak dělá a nahrává tomu i bezpečnostní situace.

Naprosto souhlasím, proto i připravujeme v rámci České republiky legislativu, aby i česká vláda mohla být tou vládou, která bude mít možnost být exportérem. Ne pouze importovat něco z ciziny k nám. Abychom měli tu relevanci, když bude nějaká jiná země, třeba Slovensko nebo Německo, Francie, chtít něco nakupovat od nás. Nemusely by to pak složitým způsobem procesovat. Když to bude dohoda vláda-vláda, tak se dá zcela legitimně jednat o vzájemných nákupech vojenského materiálu. To se běžně děje a je škoda, že toho nikdy neuměla využívat Česká republika. Souhlasím s vámi, že teď je ten čas.

Myslím si, že to je otázka letošního roku, maximálně pololetí příštího roku.

- K ROZHODNUTÍ VLÁDY O NADZVUKOVÉM LETECTVU.

Jak to vypadá s výběrovým řízením na bojová vozidla pěchoty (BVP)?

Když jsem sem nastoupila, tak jsem si hned v prvním týdnu sedla s týmem, který to chystal a zadali jsme nějaké právní posouzení, které nám dorazilo v těchto dnech. Dorazilo to jako nějaký návrh a sekce akvizic se dožaduje dalších odpovědí na otázky. Potřebujeme znát jasnou odpověď na naši otázku, když půjdeme touto cestou, tak co nám hrozí a podobně.

Jsou tři cesty a potřebuji vědět, kterou se vydat. Udělám všechno pro to, aby Česká republika splnila závazek v rámci aliance, že do roku 2026 máme mít těžkou brigádu. Lituji toho, že naši předchůdci neudělali dohodu vláda-vláda. Už jsme mohli mít smlouvu podepsanou a už nám mohla BVP chodit. Bylo evidentní, že v posledních měsících to bývalý pan ministr rozhodovat nechtěl a toho rozhodnutí se asi obával.

Proč tolik ministrů mělo strach podobné věci rozhodnout a podepsat se pod to? Máte taky strach?

Je obrovská výhoda, pokud je člověk od začátku u nějakého procesu akvizice, kdy ho začne a také dokončí, takže přesně ví, jaké kroky se tam odehrály. Pak by to měl podepisovat bez naprostých obav. To byl případ minulého období a právě těch BVP. Pokud jde o projekty, kde se to střídá, tak tam je logické, že v prvním týdnu v pozici ministra nepodepíšete zakázku za 60 miliard korun, aniž byste se podíval, jak byla procesovaná a jestli vám tam něco nehrozí. To by byla nezodpovědnost a to bych byla hodně velký střelec, že bych něco takového byla schopná podepsat v prvním týdnu. Rozhodně není mým cílem něco brzdit a blokovat. Nebojím se věci podepisovat, ale tam kde máte pochybnosti, a ty pochybnosti jsem měla a mám je pořád, tak nejsem takový střelec, abych to podepsala.

Jeden z důvodů, proč se to zdrželo, byly požadavky vojáků. Těch požadavků bylo 9000. Mnohdy nesmyslných, strašných detailů. Bezpečnostní komunita vám řekne, že to je zbytečné, protože ty firmy dokážou nabídnout mnohem jednodušší specifikace, které budou dostačující. Vnímáte to tak?

Přesně jste to popsal. Ne vždy platilo, že víme, co chceme, což jako slogan používá armáda. Na začátku každé zakázky armáda dává specifikace. Měly by stačit na to, aby se na jejich základě přihlásily firmy do výběrového řízení. Tady se navíc v průběhu měnila specifikace, diskutovaly se počty, řešilo se, jestli budou s věží, nebo bez věže, řešilo se typově, jaké druhy BVP by to měly být. Ve finále vyzvali zbylé tři uchazeče, aby odpověděli na 9000 otázek.

To není v lidských silách snad ani přečíst, natož odpovídat. To byl důvod, když ty odpovědi nedodali v předepsaném formátu, pro vyřazení jejich nabídek, ale zůstali tam jako uchazeči. To mi taky hlava nebere, proč se to udělalo tímto způsobem a nezrušilo se celé výběrové řízení. Po mém předchůdci mi tady zůstalo něco, co nebude jednoduché pro rozhodování, a může to celý nákup odsunout a zkomplikovat. To musel vědět.

Přijde mi zvláštní, když se čas od času ve sněmovně diskutuje téma obrany a rozpočtu a jsem tam školena zástupci hnutí ANO, abych nekrátila rozpočet. To nemám rozhodně v plánu, ale nemůžu si tam nechat 5,5 miliardy za něco, co vím, že není možné realizovat z hlediska finančního čerpání, ani kdybych se na hlavu stavěla.

Válka na Ukrajině hodně mění úvahy o vedení konfliktu. Ukazuje se, že některá technika je zastaralá, některá užitečná. Bude to mít vliv na podobu armád. V případě BVP šlo o 200 vozidel. Nicméně svoji užitečnost ukazují třeba tanky, kterých nemáme mnoho. Není na čase změnit složení zakázky?

7. brigáda potřebuje bojová vozidla pěchoty. Máme je ve všech různých plánech, počítá se s nimi i v rámce aliance. Pokud je toto zadání, tak nemáme možnost říkat, že to škrtáme. Do roku 2026 máme vybudovat těžkou brigádu včetně BVP. Přes to nejede vlak. Do toho máme brigádu rychlého nasazení. Ta je v Žatci a je vesměs kolová. Brigáda rychlého nasazení plní trochu jiné úkoly než sedmička. Ta má kromě BVP i tankový prapor.

Musíme zároveň doplňovat těžkou brigádu v rámci sedmičky, ale zároveň musíme dořešit, co uděláme s těmi "koly". Tady je naše volba jasná, protože moji předchůdci rozhodli o nákupu Pandurů. Nedokoupily se všechny, protože kolem toho byla kauza, zda mají být obojživelné. Nyní víme, že nepotřebujeme obojživelné, ale potřebujeme kolovou techniku. V rámci našich urgentních nákupů chceme co nejrychleji dovybavit brigádu rychlého nasazení Pandury. Budeme mít jak techniku kolovou, tak pásovou.

A tanky?

Čekají nás taky. Máme je ve strategických dokumentech. Nic neškrtáme. Kromě konvenčních způsobů vedení války ovšem nastávají nové způsoby, mimo jiné drony. Je také zapotřebí zvažovat věci, které souvisí s "rakeťáky" ve Strakonicích a podobně. Lidé, kteří tvoří koncepce, se nad tím musí zamyslet a poučit se z některých věcí, které Ukrajina ukazuje.

Tanky bychom měli rozhodně nakupovat také a měli bychom je nakupovat dřív. I tady je třeba se postavit velmi rychle do fronty.

Je tu možnost, aby Česká republika byla servisní zemí pro Ukrajinu na techniku ze sovětské éry.

Už jste zmínila drony, ale vidíme i velkou efektivitu protitankových střel jako Javelin či NLAW. Máme jich velmi málo, počítá se taky s nimi?

Počítáme s nákupem různých bezpilotních prostředků, počítáme s nákupem vyčkávací munice. Máme už 533. prapor bezpilotních prostředků v Olomouci. Také oni mají požadavky na nějakou techniku, která by měla jít dopředu. Když jsem měla setkání s Hospodářskou komorou, tak jsem byla ubezpečena, že v Česku existuje celá řada firem, která v těchto věcech dělá inovace a je konkurenceschopná se zahraničím. Nemusíme být jenom závislí na zahraničí. Pokud máme dávat do rozpočtu ministerstva obrany další a další miliardy, tak si veřejnost musí uvědomit, že když finanční prostředky budeme dávat z peněz daňových poplatníků, tak když část zůstane v českém průmyslu, tak to bude mít přidanou hodnotu i pro ně. Docílíme toho, že budeme mít moderní armádu a lidé budou mít práci. Bude to mít nabalovací efekt pro naši ekonomiku. Nemůžeme všechno nakupovat v zahraničí.

Šance pro český průmysl

Jak velkou roli budou hrát nákupy od domácích výrobců?

Musí to hrát roli. Do ekonomiky vracíte peníze. To je strašně důležitý faktor, kdy se všechno bude zdražovat a peněz budou mít lidé na utrácení mnohem méně. Je to fér i vůči jiným resortům. Měla jsem štěstí, že se na rozpočet ministerstva obrany prakticky nesáhlo, a naopak jsem miliardu dostala.

Existuje ještě jiná podpora pro český průmysl?

Diskutovali jsem s Hospodářskou komorou další příležitost, která se nabízí. Zmiňovali jsme to i v rámci debat kolem Ukrajiny. Je tu možnost, aby Česká republika byla servisní zemí pro Ukrajinu na techniku ze sovětské éry. Máme tady společnosti, které to umí. Tohle je další příležitost pro český obranný průmysl. Vnímají to tak a budou se snažit, aby tato forma pomoci u nás fungovala.

Jak to vypadá s aliančním závazkem 2 % HDP na obranu? Slíbili jsme jej naplnit v roce 2025, nechcete to zásadně urychlit?

Dělám pro to všechno. Ale dodavatelé mají nějaké smlouvy a mají je i v jiných zemích. To, co jsme mohli vyjednat v rámci smluv, aby nám dodali výzbroj místo pěti let třeba za rok, tak to děláme. Musí se zkrátit akviziční lhůty, trvá to čtyři až pět let, ale chtěla bych, aby to byly maximálně dva roky.

V případě dodavatelů se stavíme do fronty. I kdybych chtěla všechno nakoupit zítra, měla bych neomezený budget, tak to stejně nedokážu, protože nemáme možnost dodávek takto brzy.

Ale je možné, že dvouprocentní závazek splníme dříve než v roce 2025...

Ano, ale bude záležet na ekonomickém vývoji a budu se snažit, aby do armády šlo o hodně víc peněz. Nefixuji se na nějaké číslo, ale fixuji se na to, že chceme armádu modernizovat rychle, efektivně a za finanční prostředky, které budeme vynakládat transparentním způsobem. Jestli to budou dvě procenta nebo pět procent, pokud takové budou ekonomické podmínky, to nedokážu říct. Dvě procenta do roku 2025 každopádně chceme dodržet. Chci, aby si armáda na modernizaci sáhla, aby ji viděla, aby to nebylo, že si tady něco říká ministr.

Kdo povede armádu?

Končí náčelník generálního štábu Aleš Opata. Sehrálo v tom roli i to, co jsme si říkali o nákupu techniky?

Bývá pravidlem, že náčelníci generálního štábu se střídají po čtyřech nebo pěti letech. Když jsem se s ním potkala na toto téma, tak mi řekl, že jeho závazek končí v letních měsících letošního roku a že nechce pokračovat. To jsem považovala za bernou minci. Je to zvykové právo. Kdyby byla výjimečná situace, tak by bylo možná dělat další dohody o prodloužení. V tuto chvíli se snažím přesvědčit pana prezidenta, abychom vybrali náčelníka generálního štábu a měli společného kandidáta ideálně na podzim letošního roku.

Zatím ho nemáte?

Já návrh mám, představila jsem tento návrh panu prezidentovi a v květnu budeme pokračovat v jednáních. Slíbil mi, že se s mým kandidátem na náčelníka generálního štábu potká.

Takže ho neodmítnul...

Slíbil, že se s ním potká, takže doufám, že ho neodmítnul, a doufám, že ho neodmítne.

Padá řada jmen, kdo by to mohl být. Objevuje se jméno Karla Řehky, jakožto velmi zkušeného vojáka a šéfa Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB).

Kdyby Karlovi Řehkovi bylo o pět nebo sedm let víc, neměla bych žádnou pochybnost. Kdybych ho v tuto chvíli navrhla, zabila bych jeho vojenskou kariéru, protože i on by po těch čtyřech letech skončil, a ještě by mu nebylo 50. To by byla strašná škoda u člověka jeho kvalit. Udělám všechno pro to, aby se Karel Řehka do armády vrátil a odvedl tam ještě svojí práci, protože na něj mám jen ty nejpozitivnější reference i osobní zkušenosti. Určitě jeho kariéra v armádě musí pokračovat.

Je to někdo, kdo má podobně bohaté mezinárodní zkušenosti?

Všichni vojáci v hodnosti generálů mají mezinárodní zkušenosti. Měl by to být člověk, který má i velitelskou zkušenost, má zkušenost v bojovém nasazení a je to člověk, který dokáže číst strategie, plány a umí dát armádě nový směr. Bude se těšit autoritě mezi vojáky. Někdy mě až překvapuje, jak je to kmenová struktura v některých ohledech. Mezi nimi jsou nějaké rivality a je zapotřebí, aby náčelník generálního štábu uměl do každé té skupiny přinést něco, co budou brát. Pochopí, že to je bojovník, že to je člověk, který se za ně postaví i v rámci vševojskové armády, a není vnímaný jednou skupinou, že by někoho preferoval.

Čekají nás květnové oslavy. Máme válku na Ukrajině, v oslavách ovšem vždy hrála nějakou roli historická stopa Rudé armády. Jak to bude letos vypadat?

Shodou okolností za náš resort komunikujeme s ministerstvem zahraničních věcí o nějakých našich představách, jak by měly probíhat ceremonie a jak by to mělo probíhat nejenom v květnu, ale i poté. Některá města byla samozřejmě osvobozována o něco dřív a některé později.

Naše stanovisko je, že bychom chtěli koncipovat oslavy jako uctění památky všech padlých bez ohledu na národnost. Chceme, aby byl zachován důstojný pietní ceremoniál, ale pouze s hymnou České republiky a vlajkou České republiky. Nechceme starou formu pietních vzpomínek, kdy se bude polemizovat, jestli v Rudé armádě bojovalo víc Rusů, nebo víc Ukrajinců, víc jiných národnostních skupin. To si myslím, že si nezaslouží ani ti padlí vojáci. Nechceme se dívat na jiné symboly, které v nás v lidech budou budit oprávněné emoce, jako by byla ruská vlajka a ruská hymna. Myslím, že všichni to v tuto dobu pochopí.