42 hodin s RCP

Autor: rotný Tomáš J.

Ranní ticho na základně Shank přehlušuje burácení motorů vozidel, jejichž reflektory osvětlují skupinku vojáků stojících okolo velitele, který pronáší krátkou modlitbu před dalším výjezdem americké jednotky RCP (Route Clearance Patrol).

RCP jsou specializované jednotky, které v Afghánistánu provádí čištění místních komunikací od IED (improvizované výbušné systémy) a tím zde zajišťují bezpečný pohyb koaličních jednotek. Patrolu složenou ze 14 vozidel se skupinou EOD (Explosive Ordnance Disposal), psa určeného k vyhledávání výbušnin, speciálních vozidel k likvidaci a vyhledávání IED, doplňuje 18 vojáků 2. mobilního pozorovacího týmu 8. jednotky PRT pod velením rotmistra Milana N.

Čeští vojáci doprovází americké kolegy při přesunu do vzdáleného distriktu Charvar, kde mají vyzvednout jiné RCP s poškozenými vozidly a doprovodit jej bezpečně zpět na základnu Shank. Zabezpečují průjezd a průchod předem vytypovanými prostory se zvýšenou hrozbou položení IED. V Charvaru je bezpečnostní situace nestabilní a i samotná cesta do jižní části Lógaru je nechvalně proslulá častým napadáním koaličních jednotek a nálezy různých typů IED. O tom se přesvědčilo i předchozí RCP, které se před pár týdny vydalo na cestu do distriktního centra. Jednotka s českým týmem EOD překonávala vzdálenost několika desítek kilometrů přes třicet hodin. Během této doby si tzv. „vyjela“ čtyři IED a čtyři další v průběhu patroly nalezla. Ty na místě zlikvidoval český tým pyrotechniků. Samotný přesun RCP bývá vždy velice zdlouhavý a po prašných cestách se celá kolona většinou pohybuje rychlostí chůze.

Jeden z českých vojáků popisuje průběh patroly:„Zhruba po dvou hodinách od výjezdu jsme přijeli k vesnici. Sesedli jsme z vozidel a asi třicetičlenná skupina rozdělená do dvou prvků postupovala pomalu po obou stranách komunikace směrem k vesnici. Na první pohled prostor vesnice působil dojmem poklidného údolí. Místní obyvatelé nám nevěnovali větší pozornost a občas nás zběžně pozdravili slovy ,,salámu alajkum“. Bez těžkostí jsme prošli přes pole, vyschlým korytem řeky a uličkami mezi kaláty. Za našimi zády propátrávali cestu psovod a dvojice vojáků s detektorem k vyhledávání min. Po více než dvou hodinách jsme uslyšeli ve vysílačce informaci, že kousek od místa, kterým jsme prošli, nalezli Američané pod povrchem cesty zakopané potencionální IED.“

Česká skupina se rozmístila v prostoru a zabezpečila jej. Tým EOD tak nerušeně pracoval na likvidaci nástražného výbušného systému, který obsahoval protitankovou minu, minometnou střelu a barel s neznámým obsahem. „Vše bude ničeno na místě, máme několik minut do řízeného výbuchu, všichni si najděte bezpečný prostor,“ důrazně oznamuje český letecký návodčí. Člověku v tu chvíli proběhne hlavou, co by se stalo, kdybychom to nenašli? Každý den se k vojákům jednotek ISAF dostávají zprávy o najetí vozidel na IED. Znají počty incidentů, zraněných, v nejhorším případě slyší na základně Shank hrát večerku za mrtvé americké vojáky. Horská vesnička rázem ztratila své kouzlo.

Po likvidaci IED vojáci nasedli do vozidel a pokračovali po komunikaci, která místy splývala s vymletým korytem řeky a mizela ve spleti děr a kamenů. Patrola se posouvala hlouběji do průsmyku a stoupala horskou cestou do výšky přibližně 2 800 m.n.m. Před vozidly procházeli vojáci. Některá naváděli, aby se s nimi neutrhla krajnice a nezřítila se i s osádkou do údolí. Cesta si vybrala svou daň na jednom z amerických vozů, kterému se poškodila přední náprava. Než celá kolona dorazila na vrchol a byla schopná jet dál, začalo se pomalu stmívat. Vojákům vyvstala v mysli jediná otázka – jak to dnes bude probíhat dál? Na odpověď nemuseli dlouho čekat. Do tmy se ozval výbuch. V tu chvíli zavládlo naprosté ticho a každý čekal, co se ozve ve vysílačce: „Pod prvním vozidlem vybuchlo IED. Nikdo nebyl zraněn, ale speciální vozidlo bylo značně poškozeno.“ Vojáci vylezli z aut a kontrolovali prostor, zda v jejich blízkosti není další IED připravené na sesedlé skupiny vojáků. „Pošlete českého zdravotníka do přední části kolony,“ zaslechli v éteru. Jeden z amerických vojáků při prohledávání prostoru ve tmě přehlédl tři metry hlubokou jámu a při pádu si zlomil ruku.

Velitel patroly rozhodl, že nebude riskovat další postup a vojáci přenocují uprostřed afghánských hor. Hodinu po půlnoci všechny probudil další výbuch. Jedno z vozidel popojíždělo po cestě a najelo na další IED. Opět měli vojáci štěstí a nikomu nic nestalo.

Voják české jednotky rotný Tomáš J. líčí následující den: „Po rozednění jsme teprve zjistili, kde jsme nocovali. Pár kilometrů před námi se objevila další vesnice. Se třemi poškozenými vozidly jsme nemohli bezpečně pokračovat dál. Američané rozhodli, že patrola, kterou jsme měli vyzvednout, nám pojede naproti a setkáme se za vesnicí. Utvořili jsme propátrávací skupiny a vydali se jejím směrem. Z chování a pohledů místních obyvatel bylo zřejmé, že tady nejsme vítáni. Zhruba po třech hodinách jsme dorazili za vesnici, kde na nás čekala kolona několika desítek vozidel přijíždějících z Charvaru. Následovalo přeorganizování zhruba čtyřiceti aut, dotankování a naložení poškozených vozidel na valníky. Od české operační skupiny jsme získali informaci, že povstalci chystají útok na konvoj. Chvíli po našem odjezdu, vystřelili naším směrem minometný granát. Ten nás již nikterak neohrozil a my jsme pokračovali dál do kopců zpět na základnu Shank. Celá kolona se vrátila na domovskou základnu kolem půlnoci. Na tvářích všech byla znát nejen únava, ale i radost z návratu.“

„Jak uzavřít těchto 42 hodin s jednotkou RCP? Nejlépe to vystihují slova uznání celé skupině za její práci. Jsou to vojáci, kteří prokazují neskutečnou odvahu a skoro každý den vyjíždějí do distriktů provincie Lógar, aby zabezpečili a zprůjezdnili prostory i za cenu dalších ztrát. Obdiv patří i českému EOD týmu, který úzce spolupracuje s americkými kolegy a pravidelně likviduje různé typy nalezených IED.“