Abtak, český jez v údolí Dobanday

Autor: major Jan Šulc, tiskový a informační důstojník 9. PRT Lógar

V první polovině dubna připadnul příslušníkům mechanizované roty 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar úkol doprovodit civilní experty do údolí řeky Dobanday v distriktu Koshi.

Cílem patroly byla kontrola jezu Abtak, zdejšího betonového přiváděcího kanálu a nedaleké malé vodní elektrárny. Přímé realizace tohoto úkolu se ujala 2. mechanizovaná četa posílená o dva kolové obrněné transportéry Pandur a další nezbytné prvky ze sestavy jednotky.

Patrola do Koshi vyrazila ze základny Shank a většinu cesty mohli čeští vojáci urazit po hlavních komunikacích. Zejména při těchto přesunech využili příslušníci jednotky výhod dvojice kolových obrněných transportérů Pandur. Pozorovací a zbraňové systémy vozidel PANDUR totiž dokáží spolehlivě zajistit terén a pro bezpečný přesun jsou z tohoto pohledu doslova k nezaplacení.

To nejtěžší však na příslušníky patroly čekalo až po sesednutí z vozidel. Sestup do údolí řeky Dobanday totiž vede příkrými srázy, které musí vojáci překonat pěšky. Spolu s dalším přesunem na jednotlivá místa zde realizovaných vodohospodářských rozvojových projektů je čekala poměrně solidní „vysokohorská“ tůra. Výchozí bod se nalézal zhruba ve výšce 2500 metrů nad mořem. Z této úrovně bylo nutné nejprve sestoupit několik set metrů dolů na dno údolí, jím pokračovat na jednotlivá cílová místa a pak se znovu vrátit nahoru k vozidlům. Naplánovaná trasa sice nebyla příliš dlouhá, řádově jen šest kilometrů, ale celkové převýšení ji samo o sobě činilo opravdu náročnou. Příslušníci Provinčního rekonstrukčního týmu se i v tomto terénu musí s ohledem na bezpečnostní situaci v Afghánistánu a potřebu ochrany civilních expertů pohybovat v úplné balistické ochraně, se zbraněmi, pozorovacími a spojovacími prostředky. Každý z nich tak nese zátěž řádově 25 kilogramů.

Vojákům po kontrole prostoru již nic nebránilo vyrazit dolů do údolí. Při svazích hor, ale i dole v údolí jsou rozmístěny jednotlivé kaláty místních obyvatel. Kalát je typická forma afghánského obydlí. Jedná se o dům s dvorem obehnaným vysokou hliněnou zdí, která dříve sloužila k obranným účelům. Takový kalát obvykle obývá jedna či více vzájemně příbuzných rodin. Obživu pak místním zajišťují okolní políčka a sady napájené z vod říčky Dobanday. Oproti holé planině nad srázy je toto místo doslova zelenou oázou.

Kroky Čechů nejprve vedly k bílému domku malé vodní elektrárny. U ní ověřili stav přívodního kanálu a podél něj pak pokračovali dále k jezu. Vybetonované koryto kanálu zařezávající se v některých místech ostře do skalního úbočí je dobře rozpoznatelné i z okraje planiny nad údolím. Místy je však do skal natěsnáno natolik, že jedinou možností při jeho kontrole zůstává jít přímo po zdech, nebo se brodit v něm. Koryto kanálu může sloužit nejen k přívodu vody do elektrárny, ale i na pole místních zemědělců. Do řeky Dobanday se napojuje u jezu Abtak. Také opravu tohoto jezu sevřeného ve strmé skalní úžlabině řešili před nějakou dobou čeští experti. Jeho těleso muselo být nově vytvarováno, aby lépe odolávalo jarním povodním z tajícího sněhu a ledu na vrcholcích místních hor. Česká stopa v údolí Dobanday je tedy více než hmatatelná, přesto život v něm není stále ještě snadný a hned tak ani nebude. Nicméně do krás jeho scenérií je velmi snadné se zahledět i jen na fotografiích. Vidět je v reálu však stojí pořádnou dávku potu.