Cesta k rádiu Millie Paygham a zase zpátky

Autor: kapitán Petr Šiler, tiskový a informační důstojník 5. kontingentu AČR PRT Lógar v misi ISAF

Rádia jsou v Afghánistánu nejrozšířenějším a nejoblíbenějším zdrojem informací. K jednomu z nejpopulárnějších v provincii Lógar jsme vyrazili s vojáky 3. mobilního pozorovacího týmu.

Třetí mobilní pozorovací tým (MOT) 5. kontingentu AČR tentokrát při doprovodu civilních a vojenských expertů vyrazil mnohem dál než při obvyklých patrolách. „Jedeme do místa vzdáleného přes čtyřicet kilometrů, obtížným terénem a budeme projíždět několika kritickými místy. Proto příprava vyžadovala velmi pečlivé plánování. Navíc do tohoto prostoru jedeme v rámci 5. kontingentu poprvé a situace se tu od poslední návštěvy našich předchůdců určitě změnila,“ říká podpraporčík Jirka, který velí jednomu z vozidel Humvee.

Vyrážíme a cesta jarním, zelenajícím se Lógarem rychle ubíhá. První komplikace nás čeká v soutěsce Tanji Wadjan. Přímo před námi došlo k nehodě nákladního auta s návěsem a doprava stojí v obou směrech. Vojáci rozjíždějí nadrilovanou činnost a střelci ve věžích ostražitě pozorují okolí. „Tyto situace představují potenciální bezpečnostní riziko. Taliban často využívá taktiku ochromení dopravy na silnici úmyslnou či fingovanou nehodou a útočí na zablokované koaliční jednotky, které mají omezenou možnost manévru a obrany,“ zasvěcuje nás podpraporčík Michal, který řídí pohyb konvoje z prvního vozidla. Afghánští policisté naštěstí během dvaceti minut dopravu zorganizují a naše kolona opět vyráží k cíli své cesty.

Rádio na návrší vidíme už z dálky. Když přijíždíme blíž, zjišťujeme, že plánovaná trasa je neprůjezdná a musíme zvolit záložní. Patrola proto sjíždí z hlavní silnice a vybírá si cestu přes pole. V cestě nám stojí už jen větší potok. Vojáci z prvního vozidla prohlížejí můstek a zároveň hodnotí jeho nosnost. „Můstek je čistý, nosnost dostatečná, šířka na centimetry,“ hlásí. Teď už je na řidičích, aby ukázali, co umí. „Problémem je tady velký nájezdový úhel, protože po zvednutí přední části vozidla, vidím už jen horizont. V tu chvíli už musím mít vůz srovnaný a jediným viditelným orientačním bodem jsou pro mě ruce vojáka, který mě navádí,“ vysvětluje rotmistr Mirek poté, co zastavuje na druhé straně. Měl to trošku těžší – řídí Dingo, které je stejně široké, ale těžší a vyšší než Humvee.

Teď už bychom mohli pohodlně vyjet až nahoru, ale celá kolona by se tam neotočila. Velitel, poručík Lukáš, nařizuje sesednout a pod ochranou 3. MOT vyrážíme 150 metrů do prudkého stoupání. Před námi se šplhá palebný tým, který zaujímá své místo, ještě než dorážíme k bráně rozhlasové stanice.

Rádio Millie Paygham patří k nejstarším v provincii – vysílá už sedm let. Český provinční rekonstrukční tým tady v posledních letech odvedl velký kus práce. Pomohl vybudovat ochrannou zeď kolem rozhlasu, finančně pomáhá s nákupem technického vybavení, hudebních nosičů a vnitřními stavebními úpravami. Také se podílí na vzniku některých pořadů – například pro místní zemědělce. Prostě takový afghánský „Receptář“.

Místní vedoucí rozhlasové stanice poděkoval Čechům za loňskou stáž jednoho z reportérů v Rádiu Svobodná Evropa v Praze a za podporu. „Konkurence začíná být i zde velká, a proto vítáme možnost vzdělávat své redaktory, a tím zkvalitňovat naše vysílání,“ nastiňuje rozvoj další spolupráce ředitel rádia.

Další průběh jednání mezi civilními experty rekonstrukčního týmu a představiteli rádia se týká hlavně dalšího rozvoje rozhlasu a jeho vybavení. Rýsují se další konkrétní projekty spolupráce. Jsou důležité. Poskytování objektivních informací o dění v provincii je totiž nezbytným předpokladem dalšího rozvoje afghánské společnosti.

Čas je však neúprosný. Dvě hodiny uplynuly jako voda a česká patrola musí vyrazit zpátky. Po srdečném rozloučení sestupujeme k čekajícím vozidlům. České ležení už je obklopeno houfy dětí, které nám mávají. Už z dálky ukazují obrázky, které stihly nakreslit tužkami našich čekajících kolegů. Jedna ustaraná maminka prosí o ošetření syna. Jeden ze zdravotníků, který je ostatně v každém vozidle, rychle rozbaluje vybavení. Mladík má otevřenou a zanícenou ránu na jednom z prstů. Zdravotník Pavel mu ránu vyčistil, ošetřil a přidal pár rad, jak se o zranění starat.

Vozidla se pomalu řadí do konvoje a za vydatného mávání a pokřiku dětí vyjíždíme zpět. Cesta na základnu proběhla bez problémů a nečekaných překvapení.

Když na základně sesedáme z vozidel a loučíme se s našimi ochránci ze 3. MOT, jejich práce ještě nekončí. Čeká je vyhodnocení akce, údržba výstroje, výzbroje a techniky. Pak teprve vytoužený odpočinek. Prostě jeden den „moťáka“ 5. kontingentu AČR v Lógaru.