Čeští hasiči v Lógaru – praktická i teoretická pomoc

Autor: major Jan Šulc, tiskový a informační důstojník 9. jednotky provinčního rekonstrukčního týmu Lógar

Od poloviny května až do počátku června působí v Lógaru v rámci českého Provinčního rekonstrukčního týmu vedle vojáků a civilních expertů také dvojice hasičů z Libereckého kraje. Jak říká jejich velitel plukovník Roman Hlinovský, jsou zde na „průzkumné“ misi, ale i proto, aby pomohli s praktickým výcvikem místní požární jednotky.

„Iniciativa k vyslání českých hasičů do Afghánistánu vznikla na základě jednání civilních expertů českého Provinčního rekonstrukčního týmu s místními institucemi v Lógaru. Na základě jejich požadavku pak oslovilo Ministerstvo zahraničních věcí, které civilní pomoc zastřešuje, cestou Ministerstva vnitra Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky o vyslání dvou odborníků,“ popisuje události, které předcházely příjezdu hasičů na základnu Shank plukovník Hlinovský. Při volbě vhodných kandidátů byly vzaty v úvahu jak jazykové předpoklady – znalost angličtiny - tak i praktické zkušenosti s chodem výjezdových jednotek, provozu centra tísňového volání a zkušenosti s krizovým řízením na vyšší správní úrovni. Výsledkem byla právě nominace dvojice hasičů z Krajského ředitelství Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje pod vedením jeho ředitele plukovníka Romana Hlinovského.

Úkolem českých hasičů v Lógaru je tedy především zhodnocení situace a následné navržení možností a řešení praktických otázek dalšího rozvoje požární ochrany a krizového řízení v provincii. Klíčové ke splnění úkolu proto bylo především jednání s velitelem místní hasičské jednotky a s pracovníky úřadu guvernéra zodpovědnými za krizové řízení, ale i přímá návštěva místní požární stanice v Puli Alam, na níž hasiče doprovázeli vojáci.

Je nutné si uvědomit, že jak vlastní krizové řízení a plánování, tak i samotný hasičský záchranný sbor, organizačně včleněný do policie, jsou dosud v Lógaru takříkajíc v plenkách. V porovnání s českými podmínkami je jen stěží uvěřitelné, že pro celou provincii o rozloze 3 880 km2 s řádově 520 000 obyvateli je k dispozici jen jediná profesionální jednotka o síle pouhých 12 mužů, avšak vezmeme-li v úvahu, že dříve zde nebyli vůbec žádní hasiči a každý si musel pomoci zcela sám, je i toto významný pokrok k lepšímu. „Vybavení požární jednotky mobilní technikou je ovšem na špičkové úrovni,“ říká plukovník Hlinovský a dodává: „K dispozici mají americké vozy Ford, konkrétně jednu cisternovou automobilovou stříkačku s rakouskou nástavbou Rosenbauer, což je takový „Rolls-Royce“ mezi hasičskou technikou, dva rychlé zásahové automobily o velikosti větších dodávek a jedno velitelské vozidlo.“ Toto i další záchranářské vybavení byly hasičům poskytnuty v rámci rozvojové pomoci americkou stranou.

Jednoznačně pozitivní je, že se lógarští hasiči o svoji techniku pečlivě starají a udržují ji v dobrém technickém stavu. Bohužel v provincii však stále ještě chybí nějaký systém centrálních tísňových linek, a proto vyjíždějí hasiči k zásahům spíše v bližším okolí a k takovým případům, o kterých dostanou informace od svých kolegů policistů. „V drtivé většině se jedná o menší požáry, zásahy po lokálních sesuvech půdy a případné likvidace následků teroristických útoků na civilních objektech, jako například po úderech, které Puli Alam postihly v polovině letošního dubna,“ upřesňuje činnost hasičů plukovník Hlinovský. Zajímavý je i fakt, že se místní hasiči snaží také o prevenci, například nechali vytisknout letáky, s nimiž navštěvují místní pekaře a řemeslníky a upozorňují je to, aby své provozovny, v nichž hrozí riziko vznícení, vybavili přenosnými hasicími přístroji. Podobná regulace a povinnost zde totiž dosud chybějí a je to ponecháno čistě na vědomostech a zodpovědnosti každého jednotlivce.
„Hlavní záchrannou složkou je v Lógaru policie, která je obvykle jako první v centru dění. V případě potřeby a možností jsou přivoláni hasiči a základní složky pak doplňují i jednotlivé urgentní příjmy místních nemocnic s jejich případnými sanitními vozy,“ upřesňuje celkovou situaci v provincii plukovník Hlinovský a uzavírá: „Také armádu lze povolat, ale spíše k událostem většího charakteru s dlouhodobějšími záchrannými pracemi.“

Jaká tedy jsou hlavní doporučení českých hasičů jejich kolegům? „Kromě posílení počtů hasičské jednotky, které je již i v menší míře připravováno, jsme rozdělili naše doporučení do tří rovin. Tou první jsou čistě organizační změny zejména v zavedení pravidelného výcviku osádek s technikou a vybavením, které zefektivní jejich činnost při zásahu. Tou druhou jsou technická opatření vyžadující investice. Je potřeba vybudovat na hasičské stanici garáže a základní servisní zázemí pro techniku, aby netrpěla zdejšími extrémními klimatickými vlivy a také lepší zázemí pro příslušníky jednotky. Třetí rovinou, kterou doporučujeme, je posílení vzdělávání, kurzů a odborné přípravy nejlépe na celostátní úrovni,“ shrnuje hlavní závěry plukovník Hlinovský.

Aby pomoc nebyla čistě teoretická a hasiči se lépe poznali, bylo předem dojednáno i konkrétní téma k praktickému výcviku. „Byli jsme požádáni o výcvik základů záchrany ze zřícených budov a vyprošťování z těžko přístupného terénu, který místní hasiči využijí například po teroristických útocích či při sesuvech půdy,“ vysvětlil plukovník Hlinovský, proč pro praktická zaměstnání zvolili právě tematiku lezeckých záchranářských technik. Civilní část Provinčního rekonstrukčního týmu ostatně také předem zakoupila i potřebné vybavení jako jsou lana, karabiny, slaňovací osmy a další technické prostředky, které zároveň obdrží místní hasiči darem do svého vybavení.

Základy uzlových technik, sebejištění, pohybu ve výškách, kotvení, spouštění a vytahování osob, slaňování a používání improvizovaných prostředků hasiči procvičovali za asistence českých vojenských policistů či příslušníků mise EUPOL na cvičné věži přímo v areálu Policejní akademie na základně Shank. „Ačkoliv lezení pro ně bylo úplnou novinkou, zvládali i složitější uzlové techniky po prvním či druhém opakování za méně než 20 minut,“ vyjadřuje obdiv nad až neočekávaným nadšením a zručností frekventantů plukovník Hlinovský a doplňuje: „Vždy jsme šli v každé dovednosti předem příkladem, aby studenti ztratili obavu z výšek a snažili jsme se koncipovat jednotlivé lekce zábavně s drilem technik jen v pozadí, což se nám osvědčilo natolik, že bylo spíše problémem odeslat studenty s živým zájmem o vše nové na přestávku, než je z ní přivolat zpět.“ Na závěr všichni lógarští hasiči, kteří se pod vedením Čechů účastnili tohoto asi týdenního lezeckého výcviku, obdrželi ve čtvrtek 24. května 2012 certifikát o absolvování takzvaného „BASIC FIRE RESCUE TRAINING” kurzu.