Den druhý: Zápisky z cest po lógarských projektech

Autor: Mira Třebická, komunikační manažerka náčelníka Generálního štábu Armády České republiky

Již druhý den se tým České televize pohybuje v prostoru provincie Lógar a připravuje podklady pro nedělní Otázky Václava Moravce, které se budou z Afghánistánu živě vysílat 7. listopadu od 12 hodin na programech ČT1 a ČT24.

Druhý den pobytu, 5. listopad 2010, Afghánistán, provincie Lógar, vojenská základna Shank

Společně s týmem Václava Moravce vyrážíme za dalšími projekty, které český provinční rekonstrukční tým realizuje jako pomoc Afghánistánu. V blízkosti základny nás vítá fascinující, bílá, čerstvě dokončená stavba. Jedná se o márnici. Je to první márnice v zemi. Od zástupce ředitele stavební firmy Bašíra Ludina se dozvídáme, že na této stavbě od začátku srpna denně pracovalo deset Afghánců. Tvrdí, že pracovních zakázek má firma dost a že sehnat stavební materiál není obtížné. Největší problém vidí Bašír Ludin v bezpečnosti země. V této souvislosti neopomene vyzdvihnout nezastupitelnou roli pomoci českých vojáků, coby strážců pořádku a též civilní části provinčního rekonstrukčního týmu, coby nápaditých realizátorů. Od zástupce firmy se také dozvídáme, jak budou zemřelí uloženi. Hlavou na sever, nohama na jih, obličejem směrem k Mecce.

Naše cesta pokračuje za dalším projektem, o který se rovněž postarala Česká republika. Je jím Centrum podvýživy a mateřské centrum. Doktor Azím Paruki nás vede mezi maminky a jejich nemocné děti. Na otázky Václava Moravce odpovídá: „Největším problémem nastávajících maminek je podceňování prevence v těhotenství a největším problémem narozených dětí je čistota vody.“ Zajímavé je, že ani jedna z maminek se nebrání tomu, abychom se s jejími dětmi seznámili. Pro nás pro všechny je dojemné, když nám doktor Paruki s pýchou představuje překrásné, ale maličké, miminko, které se narodilo před čtrnácti dny. Tehdy vážilo 1,90 kg a nyní už 2,10 kg.

Z navozeného optimistu se dostáváme k tvrdé realitě. Tou je věznice. Její kapacita skýtá 80 vězňů. V tuto chvíli ji obývá 63 mužů, z toho 3 mladiství. Hlídá je 48 policejních důstojníků a 32 vojáků. Vězni si zde odpykávají tresty za spolupráci s Tálibánem, za únosy, vraždy, cizoložství a krádeže. V Afghánistánu existuje trest smrti a doživotí. Trest smrti se ale vykonává pouze v Kábulu.

Přímo ve věznici se v obrovských hrncích na přímém plameni vaří. Stejné jídlo se podává jak policistům, vojákům tak i vězňům. Vězňové za svůj pobyt neplatí. Ve vězení pracují, navlékají korálky.

Druhý den našeho pobytu ještě navštěvujeme další z českých projektů, a to novou věznici. Je určena pro 160 osob a oproti té staré, odpovídá evropským standardům. Naši dnešní poslední zastávkou je policejní stanice v oblasti Tang Wanghjan. A protože v Afghánistánu je pátek volným dnem, na policejní stanici slouží jen tři policisté se třemi psy. Fyzicky nejzdatnější z nás stoupají do strmého kopce ke kontrolnímu stanovišti na rozhraní oblasti Tang Wanghjan a Zargunšáh. Spolu s týmem Václava Moravce se v podvečer vracíme zpět na základnu.