Děvčata s nadšením kreslila, zatímco kluky zaujalo shazování plechovek

Autor: poručík Lukáš Kubiček, 5. kontingent AČR PRT Lógar v misi ISAF

V sobotu 31. července 2010 zorganizovali příslušníci 5. kontingentu AČR PRT Lógar dětský den na mezinárodní základně Shank.

V pořadí již druhý dětský den zahájil velitel 5. kontingentu AČR PRT Lógar plukovník Rudolf Honzák. Den naplněný hrami a dobrou zábavou připravili vojáci a členové civilní části českého provinčního rekonstrukčního týmu ve spolupráci s americkými, afghánskými a jordánskými kolegy. Patronem události bylo dětské hnutí Na vlastních nohou – Stonožka.

Pro zhruba třicet dětí bylo připraveno šest soutěžních disciplín. Malí hosté změřili postupně své síly a dovednosti v kreslení, skákání v pytli, v hodu míčku do tlamy tygra nebo na plechovky, házení kroužků na cíl a slalomu s míčem mezi kužely. Po absolvování každé disciplíny byla omladina odměněna sladkostmi.

„Nejraději kreslím květiny a zvířata,“ chlubí se malá Latifa, která na dnešní den přijela s tatínkem z nedaleké vesnice Khan Khala. Další její věty zanikají v hluku navzájem se překřikujících dětí. Každé nám chce sdělit, co samo nejraději kreslí. Utišit je se nedaří ani tlumočníkovi. To se povede až kolegyni Petře. Není těžké vypozorovat, že afghánské děti mají z žen v uniformách veliký respekt.

Zatímco u dívek jednoznačně vyhrálo kreslení, většina kluků je zcela pohlcena bořením plechovek, z nichž je postavena pyramida, která má být shozena přesným zásahem tenisového míčku. Do každého hodu vkládají kluci spíše místo přesného míření maximální sílu. To velice záhy poznávají kolegové, kteří byli pověřeni dohlížet nad průběhem zápolení na tomto úseku. Některé děti v zápalu boje nepřestávají házet, ani když obsluha znovu staví pobořenou pyramidu. Inu - když soutěž, tak soutěž.

„Byl jsem tady s tatínkem už minule a vždycky se těším na házení míčkem. Předtím jsem tady byl i s bráchou, ale dnes nemohl přijet, protože je nemocný,“ vysvětluje desetiletý Zaki Ahmad z Pol-e Alam. Jeho otec, Gull Ahmad, který na malého Zakiho téměř bez přestání dohlíží, dodal, že na první dětský den v dubnu přišel s potomky spíše ze zvědavosti.

Nikdy předtím neměl možnost setkat se s koaličními vojáky při tak neformální příležitosti. Zdůraznil, že podobné akce mají obrovský vliv na vnímání a vytváření pozitivního obrazu zahraničních vojáků u místního obyvatelstva. On sám mluvil s českými vojáky ve své vesnici zatím jen dvakrát: „Čeští vojáci se vždy chovali velice přátelsky, ale já jsem měl stejně respekt. Všude velká obrněná auta a vojáci se zbraněmi. Proto jsem přišel s dětmi už na první dětský den. Byl jsem zvědavý, jaké to je u vás doma a jací jste hostitelé. Musím přiznat, že děti i já jsme prožili skvělý den. Dnes se syn baví stejně dobře.“

Po skončení samotných soutěží byl připraven zlatý hřeb celého dne – ukázka výcviku služebního psa, která sklidila velký aplaus. Zejména situace, kdy pes při aportování míčku vbíhal mezi přihlížející rodiče s dětmi, vzbuzoval mezi mládeží vlnu nadšení.

Na závěr celého dne bylo pro všechny sportovce připraveno malé občerstvení. Každé dítě obdrželo tašku s malými dárky a dětský den se pomalu blížil ke svému konci. Tato akce bezesporu přispěla k dalšímu upevňování přátelských vztahů mezi koaličními vojáky a místním obyvatelstvem.

Někdo by určitě mohl namítnout, že jde jen o kapku v moři. Těžko se ale najde vhodnější příležitost pro prohlubování vzájemné důvěry, než při akcích zaměřených na to nejcennější, co v muslimské kultuře existuje - děti.