LoghaRock aneb rockový koncert v kapli

Autor: major Jan Šulc, tiskový a informační důstojník 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar

Čtyři muzikanti, dva měsíce intenzivních příprav, patnáct zkoušek, dvanáct pořádných hitovek a jeden jediný koncert, tak lze charakterizovat hudební skupinu LoghaRock českého provinčního rekonstrukčního týmu.

Baskytara Josef K., bicí Marek J., kytara a zpěv „padre“ Jan B., zpěv Marisa „morena“ P. (morena znamená ve španělštině „černovláska“) – to byla čtveřice statečných, která se na základně Shank koncem minulého týdne rozhodla v praxi potvrdit, že stále platí staré známé pořekadlo: „Co Čech, to muzikant.“ Vlastně Marisa až tak úplně Češkou není, má totiž v žilách 100% ohnivou španělskou krev, ale i tak jí to s našimi kluky na pódiu dobře ladilo. Na pódiu? Ano, máte pravdu, v improvizovaný koncertní sál se pro ten večer proměnila kaple Sv. Michala a v ní skutečné pódium není. Zato v ní ale byla skvělá atmosféra. Atmosféra až taková, že všem přítomným dala alespoň na chvíli zapomenout, že jsou v neklidném a nebezpečném Afghánistánu, daleko od svých blízkých a přátel.

„S nápadem udělat koncert přišel náš basák, jinak výkonný praporčík lehké roty rotmistr Josef K., který hraje v kapele i doma a měl z nás nejvíc zkušeností,“ říká o začátku celého příběhu jednorázové kapely kytarista a zároveň kaplan 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar poručík Jan B. Jako třetí se přidal do party na bicí kapitán Marek J., zástupce velitele lehké roty, pro kterého byl lógarský koncert dokonce úplnou premiérou na veřejnosti. Trojici vojáků na pódiu doplnila zástupkyně vedoucí civilní části českého provinčního rekonstrukčního týmu Marisa P., pocházející ze Španělska. Její hlas byl v drsném chlapském prostředí k nezaplacení.

Repertoár koncertu předeslal již samotný název kapely LoghaRock. Na „playlist“ obsahující dvanáct pecek se dostaly rockové hity v češtině, angličtině a díky zpěvačce i jeden španělský kus. Hrály se například skladby od Kabátů, Richarda Millera, Katapultu, Doors, Ozzyho Osbourna, Queen či ze soundtracku k filmu Desperádo.

„Doufali jsme, že si nás přijdou poslechnout, možná i trochu zatleskají, ale takové reakce jsme nečekali,“ komentovala atmosféru během koncertu v kapli zaplněné do posledního místa za celou kapelu Marisa P. Její očekávání publikum daleko předčilo. Výkony kapely po každé skladbě odměňovalo mohutným potleskem, povzbuzováním, pískotem a často i ovacemi ve stoje. Dožadovalo se i vyvolávání jména kapely a než dovolilo hudebníkům odejít z pódia, vynutilo si i tři přídavky. Kdyby nebyl stan kaple s ohledem na časté písečné bouře a ostré větrné poryvy pevně ukotvený, kdo ví, jak by si s takovou dávkou v mezinárodním publiku nahromaděné energie poradil.

Stan vydržel, kapela byla úžasná a zábava snad ještě lepší. Díky jménem všech v publiku a držíme palce do dalších vystoupení, ačkoliv zde v Lógaru se již koncert s ohledem na rychle se blížící rotace (střídání jednotlivých kontingentů) nestihne zopakovat.