Na místní poměry doktoři v nemocnici odvádějí velice dobrou práci

Patrola se vydala za celkem čtyřmi projekty v distriktu Pol-e Alam. Jedním z nich byla také návštěva místní nemocnice, kde jsme měli zkontrolovat již dokončený projekt českého provinčního rekonstrukčního týmu – márnici. Jedná se o v Afghánistánu unikátní stavbu, která disponuje pasivním chlazením.

Za celou dobu mého působení v Afghánistánu jsem ještě žádnou zdejší nemocnici nenavštívil, nemluvě o márnici. Proto jsem se o tento projekt zajímal.

Češi začali márnici stavět v létě loňského roku na žádost místní pobočky ministerstva zdravotnictví, dokončena byla letos v únoru. „Tato nemocnice je největší v provincii. Nejhorší zranění z autonehod nebo po útocích Tálibánu jsou převážena sem, vozí sem i zemřelé. Dosud jsme ale na uložení mrtvých těl nebyli vůbec vybaveni,“ vysvětluje Ahmatullah Nalam, ředitel nemocnice v Pol-e Alam. Těla byla do té doby odložena za zdí nemocnice, než si je vyzvedla rodina. „To nebylo ani důstojné, ani hygienické,“ popisuje Nalam.

„Jednou z možností bylo postavit běžnou budovu a pořídit generátor a klimatizaci ke chlazení. Tím by se ale nemocnici výrazně zvýšily náklady na provoz kvůli naftě do generátoru,“ říká Klára Janotová, stavební inženýrka z civilní části PRT, která stavbu márnice vedla.

„Proto jsme navrhli budovu tak, aby se pomocí speciální konstrukce chladila sama. Ve střeše márnice je solární komín, tedy černě natřená zasklená šachta,“ vysvětluje stavařka. V prostoru komína se vzduch ohřívá a na základě fyzikálního zákona, kdy teplý vzduch stoupá vzhůru, se pomocí podzemních kolektorů nasává vzduch z okolí a ochlazuje se. Tím vzniká stoupavý vzdušný proud, který ochlazuje interiér márnice.

„Výhodou systému je, že udrží nízkou teplotu i v horkém afghánském létě. Čím tepleji je venku, tím vyšších teplot dosahuje vzduch uvnitř komína a tím rychlejší je proudění vzduchu,“ dodává Janotová. Důležité je, že pro afghánský personál nemocnice je tento chladicí systém v podstatě bezúdržbový.

Důvodem návštěvy tohoto pilotního projektu je, že se musí během léta pravidelně přeměřovat teplota. Pokud se funkčnost nové technologie plně ověří, využije ji český PRT i na dalších projektech. Podobnou márnici by totiž potřebovaly i nemocnice v distriktech Baraki Barak a Mohammed Agha.

Do márnice nás doprovází ředitel Nalam, který je zde zároveň hlavním chirurgem. Dozvídáme se od něj, že jako doktor pracuje už 30 let. „Vystudoval jsem chirurgii v Kábulu, po škole jsem v hlavním městě zůstal a začal pracovat v armádní nemocnici. Po roce praxe jsem odjel na roční stáž do Moskvy,“ vypráví. „Občanská válka začala chvíli po mém návratu a já dělal doktora v armádních nemocnicích v provinciích Paktia, Khost a Kandaháru. Denně nám vozili okolo sta pacientů z těžkými zraněními. S nástupem Tálibánu jsem se vrátil zpět do Lógaru. Pár let jsem operoval v nemocnici v Baraki Barak a posledních sedm let jsem zde,“ říká Ahmatullah Nalam.

S lékařem 7. jednotky majorem Pavlem F. se poté přesouváme do lůžkové časti nemocnice. Vcházíme do pokoje se dvěma pacienty, kteří utrpěli těžká zranění v lomu při výbuchu staré ruské miny. Nalam ukazuje českému zdravotníkovi rentgeny a vysvětluje, jak pacienty ošetřili. Vede nás i k dalším pacientům a major Pavel F. s ním domlouvá pomoc od skupiny CIMIC, konkrétně dezinfekční prostředky a další zdravotnický materiál, který nemocnice potřebuje. „Na místní poměry doktoři v nemocnici odvádějí velice dobrou práci. Dokázali přišít pacientovi amputovaný prst, aniž by ztratil citlivost, a bravurně ošetřili další těžká zranění,“ vysvětluje český lékař.

Poté se přesouváme do budovy ministerstva školství, kde civilní experti českého rekonstrukčního týmu domlouvají budoucí projekty. Tady jsem se sešel s kamarádem z mé vesnice v Čechách desátníkem Jakubem S., který byl se svou jednotkou vyslán na dva týdny na americkou základnu v Pol-e Alam, kde společně s afghánskými a americkými vojáky prováděli pěší patroly po městě.

Cesta k poslednímu projektu pak byla zrušena z bezpečnostního důvodu. Městem otřásla blíže neurčená exploze. My všichni jsme bezpečně nasedli do vozidel a odjeli zpět na základnu Shank. I tak může vypadat každodenní práce v Afghánistánu.

Autor: rotmistr Daniel Hlaváč, http://www.mzv.cz/prtlogar/cz/index.html