Péče o auta s hroší kůží

Autor: major Jan Šulc, tiskový a informační důstojník 9. jednotky PRT Lógar

Jeden si řekne vyměnit čelní sklo nebo dveře, ale když každý z těch dílů váží víc, než člověk uzvedne, tak je to pořádná fuška. Potřebujete k ní nejen partu šikovných techniků, ale i speciální přípravky pro manipulaci, a také vysokozdvižný vozík. Přesně taková je denní rutina příslušníků družstva oprav z provozní čety nacházející se v sestavě roty logistiky 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar.

Jejich hlavní náplní práce je udržet všechnu tuto techniku přidělenou k bojovým rotám i vlastní logistickou techniku a také další prostředky jednotky v perfektním technickém stavu. To obnáší především provádění pravidelné údržby, dle servisního plánu u jednotlivých strojů, ale také odstraňování závad, které vzniknou při plnění operačního úkolu na patrolách v terénu mimo základnu.

Žádné tanky, bévépečka či jiná pásová technika u jednotky není. Ještě tak Pandur, to je pořádný velký vojenský stroj, ale to ostatní, vždyť to jsou jen auta, řekne si nezasvěcený pozorovatel. Ovšem chyba lávky - MRAP, Dingo a také Iveco jsou pořádné stroje s váhou až několik desítek tun. Většinu z této hmotnosti tvoří jejich „hroší“ kůže, tedy pancéřování chránící osádky jak zdola proti účinkům min a improvizovaných výbušných nástrah, tak i ze všech ostatních stran proti střelbě a jiným přímým útokům. Proto i malá výměna některého z těchto dílů je opravdu tvrdým oříškem, není to totéž, jako když se doma v garáži rozhodnete vyměnit třeba čelní sklo u staré škodovky stodvacítky.

Jsme-li právě u čelního skla, pak to museli například naši technici v uplynulých dnech vyměnit po delší době používání na jednom z vozidel DINGO, kde již jedna z jeho vrstev ztratila částečně průhlednost a v místě před řidičem nepříjemně omezovala výhled. Pro ilustraci takové speciální pancéřové sklo je bezmála deset centimetrů tlusté a váží přes 150 kilo. Ve vozidle drží v masivním šroubovaném rámu, takže ke slovu při jeho výměně přijdou pořádně velké klíče a také vysokozdvižný vozík s řetězem osazeným speciálními oky. Ta se šroubují do rámu skla pro snazší manipulaci a uchopení zvedací technikou. Samotní technici by totiž se sklem pevně usazeným v otvoru nedokázali pohnout. I tak se do něj museli zevnitř pořádně opřít, aby jej z usazení uvolnili směrem dopředu a nic ostatního se nepoškodilo. Jemný prach, který za roky užívání pronikl kolem gumového těsnění, jej totiž doslova přilepil.

Vysokozdvižný vozík přišel ke slovu podobně i před časem, při sejmutí jedněch z dveří na vozidle Iveco, u nichž bylo nutné opravit poškozený zámek. Také tyto pancéřované dveře ani po odstrojení mříží a ostatních součástek člověk neuzvedne a proto je k nim připraven speciální rám, s jehož pomocí je lze bez poškození přesunovat zdvihací technikou.

Ani pravidelná údržba není nic snadného. Například u amerických strojů MRAP MaxxPro se provádí jejich celková kontrola jedenkrát ročně a i tu mají na starosti čeští technici z táborského 42. mechanizovaného praporu tvořícího jádro 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar. Pro tým mechaniků je přesně specifikovaných 50 bodů údržby prací na zhruba týden. Kontroluje se vše od vnitřních elektrických rozvodů až po jednotlivé prvky podvozku. Výměna pochopitelně čeká i filtry a provozní náplně. Jen pro představu například oleje je v jeho 6ti válcovém motoru 27 litrů.

U pandurů jsem zastihl naše techniky spolu s osádkami také při doplňování olejů. Navíc ještě u jednoho ze strojů kontrolovali upevnění vnější mřížové klece, zajišťující zvýšenou ochranu pancíře proti střelám RPG a vyrovnávali u ní mezery mezi jednotlivými jejími kusy po opětovné montáži.

Zkrátka technici se u jednotky opravdu nenudí, a to kromě vozidel pečují v jisté míře i o ostatní materiál a zařízení budov české jednotky. Navíc technickou pomoc z Lógaru si čas od času vyžadují i příslušníci našeho OMLT (výcvikový a poradní tým) v sousední provincii Wardak, kteří těmito kapacitami s ohledem na velikost své jednotky nedisponují.