Silvestr, na který se nezapomíná

Žádné okolnosti neznamenají přestávku v plnění povinností, a tak druhý svátek vánoční odjíždí naše skupina „šestnácti statečných“ na svou dvanáctidenní misi do zapadlého koutu světa.

Zakrátko se budíme do posledního dne starého roku s vědomím, že bude jiný, než naše předchozí Silvestry. Bude jiný, protože jsme v Afghánistánu, a navíc mimo naši mateřskou základnu Shank, na malinké základně v odlehlém distriktu Kherwar.

Do šesté hodiny odpoledne nic nenapovídá, že je tenhle den trochu výjimečný. Tempo je jen malinko volnější, jelikož nás dnes nečeká žádná patrola. Ostatních povinností se ale zbavit nemůžeme, proto se střídáme na věži, hlídáme základnu a díváme se na Afghánistán přes dalekohled. Po setmění pak přes přístroje nočního vidění.

Satelitní telefon, jediný přístroj, který nám umožní dovolat se domů, je v obležení. Všichni chceme říci alespoň pár slov svým nejbližším a popřát jim hodně štěstí. Dá se ještě komunikovat přes internet, počítačů je na klubovně celkem deset, ale o ty se dělíme s americkými kolegy, kteří jsou v přesile.

V deset hodin se podává druhá večeře. Menu je na místní podmínky velmi bohaté, máme pečená vepřová žebra, masové koule v rajské omáčce, fazole, nechybí americké brambůrky a coca-cola. Blíží se půlnoc, ale dvě typické činnosti pro tento den a tuto hodinu se nekonají, šampaňské a ohňostroj sem prostě nepatří. Šumivá nealkoholická šťáva je náhražkou šampaňského a ohňostroj je za zdejších podmínek nemyslitelný. „Happy New Year man!“, popřejeme si navzájem s velitelem americké roty, prvním seržantem a kolegy z Civil Affairs týmu. Z Čechů jsem zůstal vzhůru jen já a kolega ve službě na strážní věži. To je vše, nový rok je tady, teď rychle do spacáku. Zítra je opět normální den, na dlouhé slavení tady není prostor.

Autor: poručík Miroslav T., náčelník skupiny civilně vojenské spolupráce 6. jednotky PRT, odloučená základna „COP Kherwar“