MO ČR a Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU (SBOP)

Česká republika se od svého vstupu do Evropské unie 1. května 2004 účastní jako členský stát Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), jejíž součástí je rovněž Společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP). Právě oblast SBOP je relevantní pro činnost resortu Ministerstva obrany.

Silná a bezpečná EU znamená silnější a bezpečnější NATO tvořící základ kolektivní obrany. Každá z organizací má ve svém arzenálu jiné nástroje, které jsou však využívány ke společnému cíli. EU využívá své iniciativy k rozvoji svých schopností, které jako Evropa potřebujeme k převzetí většího dílu odpovědnosti za bezpečnost v Evropě a euroatlantickém prostoru. SBOP je hlavním politickým rámcem, jehož prostřednictvím mohou členské státy rozvíjet evropskou obrannou spolupráci, přispívat k řešení konfliktů a krizí v zájmových regionech, chránit Unii a její občany a posilovat mezinárodní mír a bezpečnost. Stejně jako SZBP i SBOP zůstává založena na principech mezivládní spolupráce a je potřeba souhlasu všech členských států, aby bylo dosaženo rozhodnutí. Existují ovšem výjimky, ve kterých lze uplatnit proces rozhodování kvalifikovanou většinou. Klíčovou roli v oblasti SBOP hrají členské státy v Radě EU. Právě zde probíhá nejvíce práce v rámci pracovních skupin a výborů. Na nejvyšší úrovni pak Rada zasedá ve formátu ministrů obrany v rámci Rady FAC (Foreign Affairs Council) – FAC Defence. Předsednictví v Radě EU se ujímají jednotlivé členské státy pravidelně každé pololetí. ČR své poslední předsednictví ukončila v prosinci 2022. Znovu předsedat (za předpokladu zachování aktuálního počtu členských států) bude v r. 2036. Pozice a zájmy, které ČR zastává a hájí v rámci SBOP, jsou definovány ve strategických dokumentech ČR a EU. Především Obranná strategie z roku 2023 stanovuje následující: „Česká republika se podílí na rozvoji bezpečnostní a obranné dimenze EU s cílem zajistit její komplementaritu k NATO. Podporuje využití obranných iniciativ EU ke zvýšení evropského příspěvku k alianční obraně a zajištění evropských bezpečnostních zájmů v situacích, kdy se NATO neangažuje. To znamená zejména schopnost zvládat krize menšího rozsahu v zájmových oblastech a podporovat budování bezpečnostních a obranných kapacit partnerských zemí.“