Vznik a vývoj SBOP

Založení SBOP bylo odpovědí na neschopnost evropských států vypořádat se s problémy ve svém bezprostředním okolí v průběhu 90. let, jako byla válka v Bosně a Hercegovině po rozpadu Jugoslávie nebo etnické násilí v Kosovu. Unii chyběly nástroje pro jiné než diplomatické zapojení v krizových situacích a členské státy se musely spoléhat na Severoatlantickou alianci. Angažmá NATO ale nebylo optimálním řešením, protože Spojené státy po skončení studené války vyžadovaly po evropských členech větší spoluúčast na zajišťování bezpečnosti ve svém okolí.

I přes snahy o posílení tzv. evropského pilíře uvnitř NATO se nakonec zahájení obranné a bezpečnostní spolupráce pod hlavičkou EU ukázalo jako nejpřijatelnější řešení. Klíčovými iniciativami SBOP se staly především mise a operace v zájmových regionech. Mise a operace mohou být civilní i vojenské. Od roku 2003 a prvních zásahů na západním Balkáně EU zrealizovala či v současnosti provozuje 40 operací a misí na třech kontinentech.

Aktuálně platná podoba SBOP je popsána v Lisabonské smlouvě, která vstoupila v platnost v roce 2009. Od této doby se SBOP výrazně vyvíjí, a to jak z politického, tak institucionálního hlediska.

Do SBOP od této doby vstupuje několik institucí EU, nejvýznamnější je Evropská služba pro vnější akci (ESVA) neboli diplomatický sbor EU. Kromě činnosti v oblasti SZBP pomáhá ESVA členským státům EU formulovat a provádět také politiku SBOP. Úzce spolupracuje se všemi 27 ministerstvy obrany členských států EU, dalšími institucemi a orgány EU a organizacemi jako OSN nebo NATO. Součástí ESVA je rovněž Vojenský štáb EU (EUMS), který EU poskytuje vojenskou expertízu. Důležitou funkci plní také Evropská obranná agentura (EDA), která pomáhá členským státům v úsilí ke zlepšení obranných schopností a posílení společného výzkumu a obranných inovací. V čele ESVA i EDA stojí Vysoký představitel Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku (HR/VP), který rovněž předsedá Radě FAC.

Bezpečnostně-obranná dimenze EU v poslední době nabírá na významu. Současným strategickým rámcem pro činnost EU v oblasti obrany a bezpečnosti je především Strategický kompas z března 2022. Tento klíčový dokument určuje směr a cíle EU na dalších 5 až 10 let. Neméně důležitým dokumentem je rovněž Bílá kniha pro evropskou obranyschopnost 2030 z března 2025, která nastiňuje nový přístup k obraně a identifikuje investiční potřeby pro posílení obranných schopností EU.

Zásadním hybatelem současné bezpečnostní a obranné spolupráce EU je bezpochyby pokračující ruská agrese vůči Ukrajině. V rámci pomoci napadené Ukrajině zmobilizovala EU za plné podpory ČR řadu svých nástrojů v oblasti obrany, od finančních kompenzací za dodávky vojenského materiálu, přes výcvik ukrajinských vojáků až po navýšení produkce obranného průmyslu v EU.

Vzhledem k výrazně zhoršenému bezpečnostnímu prostředí v Evropě se bezpečnost a obrana vůbec poprvé v unijní historii stává ústředním tématem a jednou z priorit pro EU. Reflektuje to mimo jiné bezprecedentní důraz na bezpečnostní a obranné iniciativy financované z rozpočtu EU (Víceletý finanční rámec), což zvyšuje potenciál dále podpořit státy v budování obranyschopnosti Evropy. Důkazem pozornosti EU na tuto oblast je rovněž zřízení historicky prvního postu komisaře Evropské komise pro obranu a vesmír v prosinci 2024. Ruku v ruce s finanční podporou obrannému průmyslu probíhá také snaha o zjednodušení legislativy EU (simplifikace) a úpravu procesů tak, aby bylo zajišťování obranyschopnosti, odolnosti a připravenosti co nejefektivnější.