Pietní akt v Addis Abebě k 60. výročí úmrtí plukovníka Vítězslava Rosíka

Autor: plk. Zdeněk Carda, přidělenec obrany ČR v Addis Abebě

Plukovník gšt. Vítězslav Josef Rosík patří k pozapomenutým příslušníkům československé armády. Jako mnoho dalších čs. vojáků, kteří bojovali na Západní frontě, byl v roce 1948 předčasně penzionován a podruhé emigroval. Protože odešel do Etiopie, což nebyl běžný cíl československých emigrantů, a později zde zemřel, v podstatě se na něho zapomnělo.

Vítězslav Josef Rosík se narodil 23. prosince 1895 v Bzové na Zlínsku jako páté z osmi dětí řídícího učitele Josefa Rosíka a Boženy, rozené Vrbové. Studoval na vyšší průmyslové škole strojní v Brně. Školu nedokončil – narukoval do 1. světové války nejprve na ruskou a později na italskou frontu. Mezitím v roce 1917 absolvoval školu pro důstojníky v záloze v Bruck an der Leitha (Most nad Litavou). Po návratu z italského zajetí na začátku roku 1919 pokračoval ve vojenské službě, v letech 1925 a 26 absolvoval leteckou školu v Chebu a v Prostějově a v letech 1926 – 1929 Vysokou válečnou školu v Praze. Dnem 1. října 1927 byl jmenován polním pilotem-letcem v hodnosti štábního kapitána.

Prošel mnoha velitelskými funkcemi u leteckých útvarů, včetně roční služby (1929) v Košicích. V dubnu 1932 byl odvelen na stáž k italskému letectvu a od srpna 1932 do konce roku 1935 vykonával funkci vojenského a leteckého přidělence ČSR v Římě. Po návratu do Prahy byl jmenován profesorem na Vysoké válečné škole, kde přednášel taktiku letectví. V roce 1937 se vrátil na letecký odbor MNO. Později působil v hodnosti pplk. gšt. jako přednosta operačního oddělení Hlavního velení letectva.

Po napadení Československa fašistickým Německem uprchl v listopadu 1939 do Francie, kde vstoupil do čs. zahraniční armády. Po pádu Francie odchází spolu s dalšími čs. letci do Velké Británie a 1. července 1940 se stává velitelem čs. letecké jednotky v South Lanc, později byl jmenován velitelem čs. doplňovacího střediska v Cosfordu. Dne 2. srpna byl přijat do RAF pod osobním číslem 85215. V červnu 1941 byl přidělen k Inspektorátu čs. letectva v Londýně, později k MNO, kde byl ustanoven nejdříve přednostou 3. odboru, později 4. odboru. V prosinci 1944 byl povýšen do hodnosti plukovníka generálního štábu.

V červnu 1945 se plk. gšt. Rosík vrací do Československa a koncem roku 1945 je jmenován velitelem čs. vojenské mise u Vrchního velitelství americké okupační armády (USFET) ve Frankfurtu nad Mohanem. Na počátku roku 1947 se vrátil do aktivní služby u letectva. Absolvoval kurz pro vyšší velitele a koncem května začal působit jako velitel leteckých základen I. Od 31. července převzal velení nad 1. leteckým okruhem. Po únorovém převratu byl 11. března zbaven velitelské funkce a odeslán na dovolenou a k 31. květnu 1948 přeložen do výslužby.

Plk. Rosík se odhodlává k vážnému kroku – koncem roku 1948 již podruhé emigruje. Přes Rakousko a Francii zamíří do Velké Británie. Zde se setkává se svým přítelem pplk. Bohuslavem Tobyškou, bývalým pilotem čs. 311. bombardovací perutě RAF.

Pplk. Tobyška, známý jako Colonel Toby byl pozván císařem Haile Selassie I. do Etiopie, kde pomáhal vytvořit civilní letectvo. Zmínil se císaři o kvalitách svého přítele plk. gšt. Rosíka a navrhl, aby byl rovněž pozván do Etiopie. Císař souhlasil a plk. gšt. Rosík získal příležitost pět let pracovat na poválečném rozvoji Etiopie.

Dne 9. května 1955 plk. Rosík umírá daleko od své vlasti. Je pohřben na hřbitově v severní části Addis Abeby ve čtvrti Gulele. Jeho náhrobek nese nápis: „Vaše zásluhy za vlast nikdy nezapomeneme. Budiž Vám země exilu lehká.“

U příležitosti 60. výročí úmrtí plk. gšt. Rosíka uspořádal Úřad přidělence obrany při Zastupitelském úřadu v Addis Abebě malý pietní akt, kterého se zúčastnili velvyslanci ČR a SR, kteří položili věnce na Rosíkův hrob. Aktu byl rovněž přítomen přidělenec obrany Velké Británie plukovník Michael Scott, který tak podtrhl období, kdy plk. Rosík působil ve strukturách československého letectva ve Velké Británii.

Jen o den později proběhlo v Rosíkově rodné Bzové slavnostní odhalení pamětní desky na jeho rodném domě za výrazné podpory Ladislava Slámečky z České obce legionářské, muzea Bojkovska a Muzejního spolku Aloise Jaška v Bojkovicích.

Je pozoruhodné, že na dvou místech vzdálených tisíce kilometrů, došlo k současnému připomenutí našeho krajana, který ač pozapomenut, má své místo ve vojenské a válečné historii Československa a který, když se k němu vlast obrátila zády, našel své místo v daleké Etiopii.