Rozkaz ministra obrany

Autor: Martin Stropnický

Rozkaz ministra obrany k 96. výročí vzniku samostatného československého státu

Vojáci a vojákyně, občanští zaměstnanci a občanské zaměstnankyně,

28. října 1918 došlo k naplnění myšlenky obnovení české státnosti v podobě vyhlášení samostatné Československé republiky. Pro prvního československého prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka nebyla demokracie pouze státní formou, ale nepřetržitým mravním úsilím. Politická i duchovní svoboda, věrnost humanitním ideálům, budování státu, to vše splývalo s ideou moderní české státnosti, která motivovala celé dlouhé generace.

Československá republika byla jedinou skutečnou parlamentní demokracií, která se ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století dokázala prosadit v neklidném geografickém prostoru střední Evropy mezi výmarským Německem a sovětským Ruskem. Byl to mnohonárodnostní stát postavený na principu občanské společnosti.

Cesta k samostatné republice však nebyla jednoduchá. Československo by nikdy nevzniklo bez jasného souhlasu a podpory zemí tzv. Dohody, které vyšly vítězně z hrůzné a do té doby lidstvem nepoznané války. Na počátku zápasu o vlastní stát proto stála před vedoucími činiteli československého odboje v zahraničí klíčová výzva – postupně, trpělivě a neúnavně vysvětlovat vládám spojeneckých mocností záměry československé reprezentace.

Republika by se nezrodila ani bez hrdinství a statečnosti více než sta tisíc českých, moravských a slovenských mužů, kteří během války opustili řady císařské armády, nebo odešli přímo ze zázemí a připojili se k československým legiím na východě či na západě. Armáda tak vznikla dříve než její stát, aby bojem proti německým a rakousko-uherským vojskům na ruské, francouzské a italské frontě podpořila politické úsilí o mezinárodní uznání legitimních požadavků Čechů a Slováků.

V odkazu legií je třeba také hledat zdroje odhodlání tisíců československých vojáků, kteří po rozbití republiky a okupaci Čech a Moravy hitlerovským Německem v roce 1939 odcházeli do zahraničí, aby tam po boku Spojenců bojovali proti nacismu. V duchu legionářské přísahy jednali i ti, kteří po únoru 1948 jako příslušníci III. odboje vstoupili do odhodlaného zápasu s komunistickým režimem. Pro příslušníky Armády České republiky je ctí přihlásit se k legionářské tradici činů vlastenectví a opravdové odvahy.

Vojáci a vojákyně, občanští zaměstnanci a občanské zaměstnankyně, dnešní Česká republika je suverénním a demokratickým státem, který si je plně vědom své spoluodpovědnosti za společnou obranu i vlastní bezpečnost. Aktivně přistupujeme ke svým závazkům a povinnostem. Úspěšná účast Armády České republiky v zahraničních operacích výrazně napomáhá tomu, že jsme v Severoatlantické alianci vnímáni jako spolehlivý a respektovaný partner.

Vznik společného státu Čechů a Slováků v roce 1918 patří k významným okamžikům v dějinách obou národů. V širokém kontextu evropských dějin otevřelo Masarykovo Československo cestu ke dvěma dnešním samostatným republikám, České i Slovenské. I když de iure tento stát již svoji existenci ukončil, jeho duch, tradice, hodnoty, a ovšem také vůle po úzké spolupráci obou nástupnických států jsou stále přítomny.

V dědictví 28. října roku 1918 tak Armáda České republiky znovu nachází krédo, které bylo základem vysoké bojové morálky československých legionářů i veteránů druhé světové války. Česká armáda proto může být plným právem chápána jako jeden ze zdrojů sebedůvěry, síly a jistoty naší země.