„Je to bohyně.“ Trenér Jelínek slaví s Adamczykovou úžasné stříbro

Autor: ASC Dukla/jc, FOTO: olympijskytym.cz

U všech velkých úspěchů Evy Adamczykové, dříve Samkové, stál trenér Marek Jelínek. A i dnes si mohl vychutnat radost z olympijské medaile, česká snowboardcrossařka stříbrem zkompletovala svou olympijskou sbírku. Jelínek přitom věří, že kariéra nyní dvaatřicetileté členky ASC Dukla zdaleka nekončí.

Závod prožíval velmi intenzivně. „Bylo to peklo. Nervozita obrovská, jede se ve čtyřech a Evka toho letos nemá tolik odjeto. A má za sebou tři návraty během posledních čtyř let. Bylo to hrozně složité období – zlomené kotníky, božský návrat, tančení a zase návrat, těhotenství, rok a půl bez ježdění a další návrat. Je to bohyně. Byli jsme nervózní všichni, ale máme to za sebou,“ řekl bezprostředně po závodě.

Olympijská trať v Livignu byla mimořádně dlouhá. „I Evka říkala před finále, že toho má dost. Na Světovém poháru nikdy nemáme kvalifikaci i závod v jednom dni. A nikdy nemáme třicet dva závodnic. Bylo to extrémně moc jízd, navíc ve výšce a na tak dlouhé trati – a Evka to zvládla,“ pokračoval Jelínek, který kdysi tvrdil, že matky netrénuje.

„Ale změnil jsem názor. Došlo mi, že těhotenství není nemoc a mateřství není zranění. Navíc tratě se změnily. Jsou hladší, plynulejší, méně nebezpečné, i když už ne tak technické. V Livignu jsme neviděli jediný pád. Je to jiné. A já sám sebe přesvědčil, že ji trénovat budu. Když mi oznámila tu skvělou novinu, že čeká miminko, řekl jsem jí, že pokud se vrátí, budu tu pro ni. A ona se naštěstí vrátila.“

Jak trenér hodnotí její olympijské starty? „V Soči jezdila tak, že jsem se tehdy vsadil, že vyhraje kvalifikaci o tři vteřiny. Třikrát zabrzdila, takže to bylo ‚jen‘ o dvě a půl. V Koreji jsme si taky mysleli, že vyhraje, ale nevyšla nám máza a po těžkém boji se ze šestého místa dostala na třetí. A tady? Jezdila úplně v pohodě, vyzrále, bylo to jiné. Měla nejtěžší konkurenci, ty mladé holky jsou neskutečně dobré. Vyšla taktika, technika, máza, a hlavně Evčin klid. Nedělala chyby a jízdu od jízdy se zlepšovala.“

Konkurence se podle něj za roky výrazně proměnila. „Je to obrovská změna. V Soči byla technicky úplně jinde než ostatní. Teď spoustu věcí dělají jiné holky lépe. Ale Evka to dobře nakombinovala, máme trochu jiná prkna a možná víme ještě něco navíc, co jí může pomoct být rychlejší.“

Klíčové bylo, že Adamczyková působila vyrovnaně. „Mě to nepřekvapilo. Evka je v tom skvělá a mateřství jí pomohlo. Měla tu celou rodinu, a to bylo znát. Když jsme byli na soustředění a v Číně, bylo vidět, že bez rodiny to není ono. Rok jste s dítětem a pak máte na týden odjet – to je brutálně těžké. Ale tady to sedlo jak p… na hrnec, bylo to boží,“ usmál se Jelínek.

Dobře si uvědomuje i náročnost kombinace sportu a rodiny. „Z mého pohledu se s ní jako s maminkou pracuje ještě lépe. Je dospělejší. A rozhodně není na konci svých možností. Nepředváděla tady ježdění, jaké by zvládla při standardním tréninku. Ještě asi pojede dva závody Světového poháru, chce s námi i do Kanady. A pak to bude na ní, jestli bude pokračovat. Já bych si to moc přál – v uvozovkách tak stará není. Třem olympijským vítězkám před ní bylo šestatřicet. A Evka rozhodně nevypadala, že by byla na dojezdu kariéry,“ uzavřel.