Máza jako formule1. Servisní tým jede v Teseru na jedničku. Rozhoduje každý detail, říká Blaschke

Autor: Pavel Král, FOTO: ASC Dukla

Během olympiády odvádějí precizní práci. Šéf českého servisního týmu Martin Blaschke je na své kolegy právem hrdý. V Teseru si běžecká reprezentace zpravidla nemůže lyže vynachválit.

,,Vždycky záleží i trochu na štěstí. Jsme už dlouho pospolu. Byť se tým jednou za čas lehce obmění, ať už někdo vypadne nebo skončí, tak už víme, co a jak. Všechno je přesně nalajnované. Když spolu děláte pět, šest let, je to hodně znát,“ říká čtyřiatřicetiletý expert přes mazání lyží.

Znamená to, že se nemusíte navzájem tolik kontrolovat?

Každý přesně ví, co má dělat. Díky zkušenostem jsme do přípravy lyží schopní přinést i něco navíc. Pak je tady důležitá podpora ze svazu a z Dukly. Díky tomu můžeme jezdit na testovací kempy. V minulosti to tak nebývalo. Začala sezona, my přijeli týden před závody a po sezoně to zase sbalili. Teď se z toho stala celoroční náplň. Posouváme se i přes léto. Objíždíme firmy s lyžemi, vosky, pracujeme také na vývoji vlastních struktur. Nyní se stalo poprvé, kdy jsme strukturovací stroj měli k dispozici přímo v dějišti.

Jedná se o pořádný kolos. Jak probíhal transport?

Půjčili nám auto s dvěma řidiči. Strašně nám to ulehčilo práci a čas. Do Tesera jsme totiž dorazili přímo ze svěťáku z Gomsu. Když Jirka Tuž skončil pátý ve sprintu, jel na té naší struktuře. Stejně tak Ondra Černý. I některé holky při skiatlonu. Je to náramná věc. Díky té mašině uděláte rozdíl nejen v mazání. K dispozici máme i moderní drsnoměr kombinovaný s 3D mikroskopem, věcička za 50 tisíc euro. Jsme tak schopni kontrolovat kvalitu struktur, brusu, měřit drsnost i velikost zrna sněhu a homogennost vosku na povrchu skluznice. Ale umí to i další věci.

Jde tedy už vyloženě o detaily…

Přirovnal bych to k formuli 1. Každá maličkost rozhoduje. I špička v servisu je strašně našlapaná. Bylo to krásně vidět v mužské štafetě. Švédi na klasice na prvních dvou úsecích promázli a byli poslední. Stačí opravdu malá chyba, nebo se něco nedotáhne na sto procent a je problém. Páté místo Jirky Tuže se pro nás prakticky rovnalo medaili. Bylo to strašně příjemné, že se tak stalo hned na začátku. I nám ze servisu tento úspěch moc pomohl. Věděli jsme, že jdeme správnou cestou, že to funguje.

Můžete být konkrétní?

Kluci z klasické sekce, kteří mají na starosti stoupací vosky, tam vytáhli fantastickou věc. I díky ní Jirka zajel tak nádherně.

Všechno má své normy a pravidla. Co kontroly lyží před a po závodech?

Před závodem, tedy patnáct minut před startem, putují na měření. Hlavně kvůli přítomnosti fluoru, který je už delší čas zakázán. Pak se všechno měří také po dojetí. Mohlo by se totiž stát, že někdo fluorový produkt překrývá. Na olympiádě se to přihodilo jen Korejcům. Ale nevinil bych je z úmyslu. Měli staré kontaminované lyže, které správně nedočistili. Za poslední tři roky bych takové případy spočítal na jedné ruce.

Vás je v týmu sedm. Přibližte běžný závodní den z pohledu servisu…

Vždycky záleží na času, kdy se startuje. Na olympiádě odjíždíme kolem 7.30 z hotelu, na svěťácích to bývá mnohem dřív. Na stadionu si přeměříme sníh, vlhkost a teplotu vzduchu. Mrkneme na naši meteostanici, která nám vývoj počasí a hodnot zaznamenává. Máme tak dokonalý přehled, jak se podmínky vyvíjely i přes noc. Tým je rozdělený na dvě části, klasickou a skateovou. Ta první dělá stoupací vosky, ta druhá skluzové plus ruční struktury. Tady je však potřeba zmínit, že to není jenom o nás. Dlouhodobě spolupracujeme také s týmy Slovenska a Polska. Tvoříme tak skupinu čítající šestnácti lidí, což je unikum na celém okruhu. Byť jsou Noři dobří, a je jich deset dvanáct, tak jim směle můžeme konkurovat. Jsme schopni vytestovat větší počet lyží za stejnou nebo kratší dobu. Dává nám to benefit. Nemusíme všichni lítat po trati. Dva mohou zůstat v pohodlí servisního kamionu, zapisují výsledky testů a zároveň v klidu přemýšlejí nad finální verzí mázy.

Co podmínky na olympiádě? Byly pro hledání optimálního složení struktur obtížné?

Lehké to není nikdy. Bylo fajn, že jsme tady mohli být týden dopředu. Byť byly na začátku podmínky proměnlivé, chvíli tady pršelo, chvíli sněžilo, tak to rozmezí z hlediska hodnot bylo přijatelné. Je strašně důležité investovat ten čas k testování právě na začátku. Vyzkoušíte, jaké typy vosku jsou nejvhodnější. Jestli liquidy, prášky, bloky, parafíny a hlavně jaké značky na stejném typu sněhu fungují nejlépe. Tomu jsme se v Teseru pečlivě věnovali s předstihem. Když se začne závodit, tak v testování samozřejmě pokračujeme, ale už nejsme schopni shromáždit informace v takovém množství. Vydělali jsme na tom. Na podmínky jsme měli štěstí. Hodnoty nad nulou, teplo, umělý sníh, firnovatý sníh, relativně veliké zrno, to nám vyhovovalo. Ve vývoji teplých struktur jsme dál. Sportovcům jsme byli schopni dodat kvalitní lyže.

Úplný zákaz bezfluorového mazání platí od sezony 2023/24. Jednalo se o zásadní přerod. Na trh musely přijít nové produkty. Bylo složité si zvykat na zcela jiné postupy v přípravě lyží?

V první řadě to stálo dost peněz. Tedy všechno nakoupit a vyměnit. A také času. Ta práce s novými vosky byla jiná. Museli jsme zjistit, jak vůbec fungují. Jsou postavené na jiných skupenstvích. Fluor totiž úplně nahradit nelze. Ve finále kolem toho bylo víc povyku, než bylo třeba. U stoupacích vosků se toho v zásadě moc nezměnilo. Klíčovou byla skluzová část. Do běžeckého lyžování přinesl tento moment oživení. Všechno bylo nové, muselo se zkoušet a zkoušet. Konkrétně nás to začalo i víc bavit. Hodně věcí se dá různě kombinovat. V rámci jednoho vosku můžete vytvořit několik způsobů jak jej aplikovat.

Kolik párů lyží má od vás závodník před startem k dispozici?

U klasiky dva až čtyři. Záleží na podmínkách. U skatu je to podobné. Dva páry v základu, dva, když se očekává proměnlivost počasí. Jinak se před závodem otestuje šest až dvanáct párů.

Před pěti lety jste na cesty začali využívat speciální kamion. Pro pohodlí a práci servisu určitě klíčová věc, souhlasíte?

Není to tak, že máme kamion a namažeme rychlejší lyže. V buňce se dají připravit stejně dobře. Ale… Výhodou je určitý komfort. Všechno máme na jednom místě, nic nemusíme přebalovat. Odpadá tahání beden a lyží. Všechno má své místo. Je to takové naše malé království. Jistou nevýhodou je jen logistika. Je to kamion, nedá se s tím jezdit tak rychle, musíme respektovat nařízení, kdy a kudy cestovat. Kolikrát potřebujete po závodě hned zabalit a vyrazit jinam. Ve Skandinávii tyhle věci nikdo moc neřeší. Horší je Evropa. Německo, Švýcarsko, Rakousko, Itálie, tady to je kolikrát o nervy. Všechno je třeba si vyjednat dopředu. Řešíme různé povolenky, zkrátka papírová válka. Z Gomsu do Tesera je cesta na pět šest hodin autem. S kamionem je to deset, dvanáct, protože v podstatě musíte objet celé Švýcarsko. Je to něco za něco.

Vraťme se na sníh. Jak se u servisu a dobře odvedené práci slavilo již zmíněné páté místo Jiřího Tuže ve sprintu? Říkal jste, že to pro vás bylo skoro jako medaile…

Nic velkého. Poplácali jsme si, popovídali. Do kamionu dorazili trenéři i lékařský tým. Všichni jsme se po delší době hezky sešli a na chvíli si příjemně odfrkli. Vpodvečer jsme to rozpustili a šli na večeři. Jsme profíci, opíjet do němoty se nemůžeme. (směje se)