Každý voják musí být nasaditelný, myslí si většina

Autor: Olga Haladová

Aktivní záloha by měla být v budoucnu využívaná efektivněji než dosud a každý příslušník Armády České republiky by měl být nasaditelný. I to vyplývá z výsledků druhého kola ankety, kterou mezi vojáky připravil člen odborné komise pro přípravu Bílé knihy, první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR brigádní generál Miroslav Žižka.

Aktivní záloha, která vznikla jako dobrovolný doplněk profesionální armády, má v současné době 1100 členů a zájemců, byť jen pozvolna, přibývá. „Překvapivě jsme zaznamenali větší zájem u těch, kteří s armádou dosud neměli nic společného – tedy neabsolvovali základní ani náhradní vojenskou službu,“ říká Valentín Mišaga ze sekce plánování sil ministerstva obrany.

Toho, kdo se rozhodne mezi „záložáky“ vstoupit, čeká po podpisu tříleté dohody úvodní výcvik ve Vyškově, každý rok navíc absolvuje vojenské cvičení v délce do třech týdnů. To se ale většině zaměstnavatelů nelíbí. „Bohužel, zatím nejsme schopni jim to nijak kompenzovat,“ potvrzuje Mišaga.

V současné době může aktivní zálohu „povolat do služby“ svým rozhodnutím vláda a nasadit ji například při živelních pohromách. Jaká bude role „záložáků“ v budoucnu, nastíní připravovaná Bílá kniha o obraně.

Podle některých vojáků by měl být současný systém od základu změněn a zefektivněn, členů aktivní zálohy by mělo postupně přibývat a měla by se zvýšit jejich akceschopnost. „Úlohu těchto vojáků vidím daleko větší než je dnes,“ říká brigádní generál Miroslav Žižka. „Schopnosti povinné zálohy, tedy většinou bývalých vojáků základní služby a z povolání, se snižují. Stárnou nejen oni, ale i pro ně určená technika. Z finančních důvodů se neprovádí ani jejich výcvik.“

Představa prvního zástupce náčelníka Generálního štábu je přitom taková, že vojáci z povolání, kteří ukončí služební poměr, budou automaticky převedeni do aktivní zálohy. „Jsou to specialisté ve své oblasti, umějí obsluhovat nové zbraňové systémy, a v případě potřeby mohou doplnit jednotky profesionální armády,“ vysvětluje s tím, že tito vojáci by navíc byli okamžitě připraveni na nasazení jak doma, tak v zahraničních operacích. „K tomu se ale musí vytvořit zákonné, personální, materiální a další podmínky,“ dodává. Zároveň považuje za důležité, aby členství v aktivní záloze zůstalo otevřené i pro zájemce z civilního prostředí, kteří by plnili úkoly spíše pořádkového nebo strážního charakteru.

Nasaditelný by měl být každý voják

V diskusi o rozdělení jednotek na nasaditelné a nenasaditelné převážil názor, že nasaditelný by měl být každý voják bez rozdílu. K tomu se ostatně zavazuje česká vláda ve Vojenské strategii z roku 2008: „Bojové jednotky, jednotky bojové podpory a bojového zabezpečení budou vytvářeny jako nasaditelné pro plnění úkolů v celém spektru koaličních operací… U součástí ozbrojených sil, které vzhledem ke svému charakteru nejsou v principu budovány jako nasaditelné, budou k nasazení připravovány jejich určené části – nositelé vybraných schopností. Nasazení v operacích, na území, nebo mimo území ČR, budou schopni všichni příslušníci ozbrojených sil,“ píše se v dokumentu.

Někteří vojáci se domnívají, že označení nasaditelný – nenasaditelný, které armáda běžně používá, může být v jistém ohledu diskriminující. A souhlasí s nimi i generál Žižka. „Voják je nasaditelný i v případě, že slouží na operačním nebo strategickém stupni velení, který posuzujeme jako nenasaditelný. Takto můžeme kategorizovat pouze jednotky, nikoliv vojáky. Rozhodně nesouhlasím s názorem, že voják, který slouží u nenasaditelné jednotky, je méněcenný, nebo druhořadý. Na druhou stranu je ale nutno vzít v potaz požadavek na materiální vybavení nasaditelných jednotek,“ tvrdí Miroslav Žižka.

Průzkum v AČR – jsme omezeni snižováním rozpočtu

Schopnosti průzkumných jednotek (ISR – Intelligence Surveillance Reconnaissance) jsou nedostačující. Alespoň si to myslí většina dotazovaných vojáků. Na vině je podle nich nedostatek peněz na nákupy špičkového vybavení, ale i odborně připravených specialistů.

Podle brigádního generála Žižky jen samotné vybavení jednotek těmi nejsofistikovanějšími průzkumnými systémy ale ještě nemusí znamenat převahu v boji. „Sběr dat, vytvoření databází a analytická schopnost zpravodajských štábů – to jsou další základní předpoklady pro naplnění této schopnosti,“ říká a zdůrazňuje, že životně důležitá je také výchova velitelů a štábů k efektivnímu využití získaných zpravodajských informací.

V posledních dvou až třech letech dostávají vojáci průzkumných jednotek a útvarů lepší vybavení – do jejich výzbroje byla nebo budou zařazena vozidla Pandur, Iveco a Kajman s odpovídajícím vybavením. „Je nutné pokračovat v zavádění moderních rušičů u jednotek elektronického boje. Velké rezervy vidím ve vybavení průzkumníků malými akvizičními soupravami,“ připomíná Žižka.

Česká republika se na summitu NATO v Praze v roce 2002 přihlásila ke specializaci v oblasti pasivních sledovacích systémů. Ukazuje se, že nákup a další rozvoj této techniky naráží na snižování finančních prostředků, a proto v této oblasti dochází ke stagnaci. Přesto bude cílem České republiky tuto schopnost v nejbližších letech udržet.

Pro vzdušný průzkum používají čeští vojáci bezpilotní prostředek mini UAV Raven s dosahem do 10 kilometrů, přenosem dat v reálném čase i daleko jednodušším způsobem nasazení než tomu bylo u předchozího taktického prostředku Sojka. „To se ukazuje jako dostačující pro potřeby nasazených jednotek, připočteme-li k tomu možnost využití dat v aliančním systému Alliance Ground Surveillance (AGS). Do budoucna ale musíme počítat s nákupem kvalitních taktických bezpilotních prostředků pro potřeby brigádního úkolového uskupení,“ vysvětluje generál Miroslav Žižka.