Proti hybridním hrozbám bude třeba stále sofistikovanějších technologií

Rozhovor ministra obrany Lubomíra Metnara (9.3.2019, Lidové noviny, autor: Lubomír Světnička)

Aliance musí v budoucnu dál stát na svých základních principech.

Zajistit ochranu obyvatel a území členských zemí v rámci kolektivní obrany a vzájemné solidarity. Bude k tomu ale potřebovat stále sofistikovanější technologie, a především armády schopné boje s vysokou intenzitou a velmi rychlou reakcí, říká v rozhovoru pro Lidové noviny ministr obrany Lubomír Metnar.

Jsme po 20 letech dobrým spojencem?
Rozhodně ano. Jsme viditelným a respektovaným partnerem. Postavení České republiky dokládá i jmenování našich zástupců do nejvyšších postů ve velitelských strukturách a dalších vrcholných orgánech, včetně předsedy vojenského výboru NATO. Čeští vojáci mají u spojenců vysoké renomé. Vždy patřili a patří k těm nejlepším. To prokazují nejen při společných cvičeních, ale také během nasazení v zahraničních operacích. Dnes se hrdě účastníme například mise eFP (takzvané alianční předsunuté přítomnosti, enhanced Forward Presence – pozn. red.) v Pobaltí, která je důležitou zprávou potenciálnímu nepříteli, že jako členové NATO jsme jednotní. Jsme aktivní v koaličních silách v Afghánistánu, Iráku, poskytujeme ochranu vzdušného prostoru spojencům, kteří to potřebují, přispíváme do operací krizového řízení, poskytujeme jednotky do pohotovostních sil rychlé reakce NATO.

Zdá se, že obrana a bezpečnost obecně se stávají po letech nezájmu znovu důležitým společenským tématem...
Žijeme v době, kdy se dramaticky změnilo bezpečnostní prostředí a objevily se nové nebo zesílily dříve přehlížené hrozby. Například mezinárodní terorismus nebo hybridní hrozby v kybernetickém prostředí, které před deseti či dvaceti lety nehrály takovou roli. Je tedy přirozené, že v celé společnosti roste zájem o bezpečnost a obranu. Nebýt členy Aliance, nemuseli bychom být schopni zajistit obranu České republiky ze všech směrů jen vlastními silami. Museli bychom mít mnohem širší záběr a stálo by nás to daleko víc peněz než dvě procenta HDP, což je obranný rozpočet, kterého dle našich závazků dosáhneme v roce 2024.

Se spojenci se setkáváte na uzavřených jednáních. Vidíte rozdělení na „velké“ a „malé“ členy – „staré“ a „nové“?
Žádné dělení členských států podle významu či váhy nevnímám. V postu ministra obrany mám za sebou dvě společná zasedání s kolegy v Bruselu a ve všech blocích mají všichni rovnocenný prostor. NATO je organizace, kde mají všichni stejný hlas, všichni jsou ostatními partnery respektováni rovnocenným způsobem. Není ani důvod, aby tomu bylo jinak. Důkazem je, že jsme vždy měli a máme české zástupce ve všech politických a vojenských strukturách NATO. A dokážeme obsazovat i ty nejvyšší posty.

Co se očekávalo od našeho vstupu do NATO?
NATO pro mě vždy představovalo především organizaci zajišťující obranu a bezpečnost členských zemí. Náš vstup jsem v roce 1999 jednoznačně vnímal jako krok správným směrem, a na tom se nic nezměnilo ani po 20 letech. Členstvím v NATO Česká republika definitivně zakotvila mezi demokratickými zeměmi a ukázala svou prozápadní orientaci. Vstup do Severoatlantické aliance byl předpokladem pro další rozvoj naší armády a získávání nových zkušeností.

Naplnila se tato očekávání, nebo je dnešní realita jiná?
Naše aktivní členství v NATO přináší výsledky. Česká republika dnes patří k nejbezpečnějším zemím na světě. Díky mnoha společným mezinárodním cvičením a působení v misích máme perfektně vycvičené vojáky, kteří jsou schopni efektivně spolupracovat s našimi spojenci. Zkušenosti získané v průběhu našeho členství v Alianci pomohly armádě a jejím vojákům dospět. Nejen jako ministr obrany České republiky, ale především jako občan této země jsem hrdý, že jsme jejím respektovaným a zodpovědným členem. Pravdou je ale i to, že v oblasti obranného rozpočtu nebo budování schopností stále doháníme dluhy z minulosti. Proto pracujeme aktivně a soustavně na řadě strategických vyzbrojovacích projektů, jejichž dokončení pomůže další modernizaci armády.

Aliance se od našeho vstupu zásadně změnila, nebo se spíše přizpůsobovala okolnímu světu. Vidíte s odstupem času nějaké chyby, kterých se při tom dopustila?
Jak se říká, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Za těch 20 let našeho členství nepochybně nastaly momenty, kdy se mohlo NATO zachovat jinak. Nemyslím si ale, že by mi příslušelo tyto věci konkrétně hodnotit. Přece jen jsem ministrem obrany méně než rok, proto je těžké soudit věci minulé. Má aktuální zkušenost je, že se všichni snaží dělat maximum pro úspěch kolektivní obrany a záruky bezpečnosti pro členy Aliance.

Afghánistán je jedním z příkladů operace „out-of-area“ Aliance.
U mise Resolute Support v Afghánistánu je důležité, že vznikla na základě širokého mezinárodního konsenzu, který potvrdila v roce 2014 Rada bezpečnosti OSN. Působí tam v současnosti s výjimkou Francie a Kanady nejen všechny země NATO, ale také více než deset nealiančních partnerských zemí. Působení v Afghánistánu je navíc právně podloženo souhlasem Afghánistánu a dohodou mezi NATO a Afghánistánem o právním postavení sil NATO v Afghánistánu ratifikovanou afghánským parlamentem. Vše se tedy řídí podle zásad mezinárodního práva.

Jsou podobné operace mimo dřívější tradiční oblast působnosti minulostí, nebo platí a vždy bude platit, že naše „teritoriální“ obrana začíná daleko před našimi hranicemi
Vždy bude záležet na konkrétní bezpečnostní situaci a názoru mezinárodního společenství. Pokud to povede k předcházení hrozeb a jejich zastavení už v zárodku, pak skutečně naše obrana začíná daleko za hranicemi. Vezměte si zmíněný Afghánistán. Ozbrojené síly z něj bude možné stáhnout, až bude jisté, že se znovu nestane základnou mezinárodního terorismu a že bude dosaženo mírové dohody mezi tamní vládou a Talibanem.

Bude muset NATO dál dokazovat důvody své existence?
Myslím si, že NATO svými činy jednoznačně a každodenně dokazuje opodstatněnost své existence. I tak ale nesmíme přestat občanům připomínat a vysvětlovat výhody a záruky, které Aliance a členství v ní skýtají.

Jakou roli či role by měla Severoatlantická aliance v příštím desetiletí hrát?
Je třeba nadále posilovat bezpečnost a stabilitu v celé euroatlantické oblasti. Vznikající hrozby je třeba podchytit včas a v dostatečné vzdálenosti od nás. Bude nutné pružně a rychle reagovat na nové výzvy, které se objeví v důsledku rychle se rozvíjejících informačních technologií a změn bezpečnostního prostředí, které je stále méně stabilní a více nepředvídatelné. Aliance bude muset stále rychleji rozvíjet prostředky k zabezpečení obrany proti kybernetickým a hybridním útokům, posilovat obranu před terorismem a zamezovat šíření dezinformačních kampaní. To předpokládá stále vyspělejší obranné technologie, na jejichž vývoj bude nutné vynakládat odpovídající finanční zdroje.

Jak k tomu může přispět Česká republika?
Již dnes je hlavní prioritou resortu obrany v co nejkratším čase dokončit strategické vyzbrojovací projekty a připravit další akvizice zbraňových systémů, které jsou nezbytné pro moderní a funkční armádu 21. století. Armáda ČR bude nadále zvyšovat počty vojáků i příslušníků aktivní zálohy. Již v roce 2025 má mít 30 tisíc vojáků z povolání a pět tisíc příslušníků aktivní zálohy. V oblasti kybernetické obrany je již dnes připravena novela zákona o Vojenském zpravodajství, která umožní, aby ČR byla schopná efektivně získávat poznatky o kybernetických hrozbách, detekovat, že dochází nebo se schyluje ke kybernetickému útoku, určit, odkud přichází, a zabezpečit aktivní obranu. Postupně rostou výdaje na obranu. Rozpočet pro rok 2019 představuje nárůst téměř o osm miliard oproti roku 2018 a do konce roku 2021 by měl podíl výdajů na obranu dosáhnout minimálně 1,4 procenta hrubého domácího produktu. Konečný cíl dvě procenta HDP v roce 2024 jsem již zmínil.

Troufnete si odhadnout, jak bude Aliance vypadat za takových deset či dvacet let?
Podstata musí zůstat stejná. Zajistit ochranu obyvatel a území členských zemí na principu kolektivní obrany a vzájemné solidarity. Dá se předvídat, že k tomu bude potřebovat stále sofistikovanější technologie, a především armády schopné boje s vysokou intenzitou a velmi rychlou reakcí. V souvislosti s rostoucími hybridními hrozbami bude Aliance nucena reagovat adekvátní obranou, a to především proti útokům nepravidelných sil, které budou kombinovat symetrické i asymetrické způsoby vedení bojových operací.

Které země mají šanci stát se dalšími členskými státy?
Aktuálně je tomuto cíli velmi blízko Severní Makedonie, které k rozšíření NATO na 30 států stačí ratifikace parlamentů všech členských zemí. Myslím, že dveře jsou otevřené všem demokratickým zemím, které chtějí sdílet naše společné hodnoty a být součástí kolektivní obrany.