Armádu musíme vyzbrojit účelně a transparentně

Autorský článek ministra obrany Martina Stropnického (12. 5. 2016, Právo, Publicistika - str. 7)

Armáda se po letech škrtů, které byly jedny z nejstrmějších v NATO, dostala do situace, kdy jí chybějí nezrealizované velké i malé projekty za sto miliard korun. A další jsou, vzhledem ke zhoršujícímu se bezpečnostnímu prostředí a navyšování počtu vojáků, potřeba.

Úkolem ministerstva obrany je tento stav napravit a učinit to přitom účelně, transparentně a zároveň co nejrychleji.

Po letech útlumu se nám nyní podařilo negativní trend zvrátit. Výsledkem koaliční dohody z poloviny roku 2014 je, že rozpočet armády má postupně růst až na 1,4 procenta HDP v roce 2020. Tím vláda jasně reagovala na rostoucí hrozby a stanovila tak postupový cíl k dosažení svých aliančních závazků na úrovni dvou procent HDP. Zároveň to byl první nezbytný předpoklad k účelnému, plánovitému vynakládání prostředků.

Druhým nezbytným předpokladem bylo stanovit koncepci výstavby Armády ČR. Ta určuje, jaké projekty, proč a kdy je nutné realizovat. Cílem je, abychom disponovali moderní, bojeschopnou armádou, která je schopná dostát svým spojeneckým závazkům a zajistit v potřebné míře obranu našeho území.

Bez jasné vize není možné hovořit o smysluplných nákupech. Především za nesystémový a pochybný způsob nákupů bylo ministerstvo obrany v minulosti tvrdě kritizováno. Koncepce výstavby armády byla schválena vládou na konci roku 2015.

Příprava trvala více než rok, v úvahu byly vzaty „revoluční“ změny v bezpečnostním prostředí, stejně jako záměr podpory českého průmyslu. Ten pro nás zůstává hlavním partnerem, vždyť například z 310 investičních zakázek realizovaných v loňském roce jich velkou většinu získali výrobci a dodavatelé z České republiky.

Základem každé armády je dobře vybavený voják. Zde jsme zdědili velký dluh z minulosti, který jsme začali okamžitě řešit. V letech 2014 až 2015 jsme uzavřeli celkem 223 smluv na výstroj a osobní výbavu vojáků v celkovém objemu 539 miliónů korun.

Vojáci mají konečně po letech své maskáče, boty a další základní vybavení potřebné pro službu. Poté, co jsme splnili tento úkol, přichází nyní na řadu nahrazení techniky a zbraňových systémů, často starších třiceti let.

Přezbrojení a dozbrojení armády se však nesmí dít na úkor transparentnosti a ta vyžaduje nezbytný čas. Nelze ignorovat potřebu dostatečně silné kontroly nad veřejnými zakázkami – jde o hospodaření s veřejnými zdroji. Armádní akvizice dnes procházejí několikastupňovou kontrolou jak v resortu, tak mimo něj.

Základem je především parlamentní dohled v podobě podvýboru pro akvizice v rámci výboru pro obranu Poslanecké sněmovny. Dále je to pak na úrovni vlády meziresortní pracovní skupina, která posuzuje veškeré veřejné zakázky, u kterých ministerstva žádají výjimku ze zákona o veřejných zakázkách či jednací řízení bez uveřejnění. Každá taková zakázka až poté prochází vládou. To je další kontrola na úrovni exekutivní moci. A v každém případě ministerstvo vyčerpává všechny zákonné podmínky pro ověření ceny v místě a čase obvyklé. Samostatnou kontrolu pak představuje ÚOHS, na který se mohou účastníci výběrových řízení obrátit. Pokud jde o armádu, je vedle účelnosti a transparentnosti důležitá také samotná efektivita procesu vyzbrojování. Ta je někdy zjednodušována na neadekvátní pohled, zda ministerstvo obrany utratilo přidělené prostředky v daném rozpočtovém roce, či nikoliv.

Český rozpočtový systém je prakticky systémem jednoletým. Je pravda, že ke každému zákonu o státním rozpočtu je přijímán i výhled na následující dva roky. Výhled však není závazný. Je pak velmi složité realizovat větší a především velké projekty za miliardy korun, které mají dobu realizace zpravidla pět až sedm let. Proto musíme hledat způsob, jak velké investiční projekty rozpočtově zajistit.

Právě kvůli tomuto nedostatku byly radary MADR či řada dalších větších projektů v minulosti odsouvány v čase pět a více let. Toto není problém jen v případě ministerstva obrany, s podobnými problémy se potýká také například ministerstvo dopravy při stavbě dálnic.

V tomto systému je prakticky nemožné účelně investovat svěřené veřejné zdroje do poslední koruny. Z toho vznikají účelové fámy, že „obrana neumí utrácet, obrana vrací miliardy“. Není to pravda. Za rok 2015 jsme vyčerpali 97 procent rozpočtu. Jsem přesvědčen, že je lépe neutratit vše než utrácet pochybně a zároveň žádat stále víc.