Martin Stropnický poskytl rozhovor pro LN před summitem NATO

Lidové noviny, autor: Petr Janoušek

Putin se k Čechovovi nehodí

Ministr obrany Martin Stropnický před aliančním summitem říká, že NATO musí vůči Rusku mluvit silným a jednotným hlasem. Putina přirovnává k pomyslnému producentovi ukrajinské krize.

Jako český ministr obrany míříte na alianční summit, který je za poslední roky s přehledem nejdůležitější. Jaké máte pocity?

Pociťuji zodpovědnost a závazek. Když jsem si v minulosti o summitech četl jako diplomat nebo občan mimo politiku, tak mi vadilo, že tam český hlas neměl základní jednotící linku. Považuji za velice důležité, aby tam nyní v hlavních věcech zněl koordinovaně.

Jak se ale díváte na výrok pana premiéra Sobotky, že Česko má právo vyhradit si nesouhlas s částí unijních sankcí. Není ale právě toto oslabením jednotného českého postoje?

V takto důležité době není správné, aby člen koaliční vlády hodnotil výroky svého premiéra. Tyto věci se mají řešit ve vládě, kde se o tom bude dnes jednat. Druhá věc je, že nejen v České republice platí, že uvažování politiků je ovlivněné domácí politickou scénou. U nás začíná kampaň před důležitými volbami. Všichni víme, že názory na zahraničněpolitické otázky nebo otázky obrany jsou v sociální demokracii různé.

Debatu o vztahu k Rusku vede celá střední Evropa. Jmenovat lze Maďarsko či Slovensko…

Buďme ale úplně fér a přiznejme, že rezervovaně reagovala celá řada zemí. Včetně Rakouska či Itálie. Já bych se vyhnul sebemrskačství, že my jsme nějak výrazně selhali. Když se mluví o sankcích, tak pokud se říká, že nejsou účinné nebo že se nějak výrazně neprojevily, tak buďme spravedliví a nehodnoťme je po několika týdnech.

Vy jste tedy podobně jako Američané zastáncem tvrdého sankčního přístupu vůči Rusku s tím, že vojenská odpověď není na stole…

Kritici sankcí by měli navrhnout alternativu. Ať ji řeknou. Strašně rád si ji poslechnu. Sankce mají být racionálně cílené. Nebudou produktivní, pokud budou cílené na běžného ruského občana. Tomu Vladimir Putin předestřel vidinu velikého Ruska jako klíčového světového hráče, to je něco, po čem se lidem stýskalo. Daleko větší efekt mohou sankce mít u vyšší střední vrstvy, která si zvykla na určitý nemalý standard a která má na ruského prezidenta větší vliv. Obecně všichni říkají racionální věc: vojenský konflikt je nemožný a nezodpovědný. Buďme racionální a pokusme se kombinací různých možností – především diplomatické a sankční – vytvořit jasnou protiváhu jeho požadavkům.

S jakým výsledkem summitu budete v této souvislosti spokojen?

Na prvním místě je to, aby ten (alianční – pozn. red) hlas zazněl jednotně a silně. To znamená, aby došlo k základní shodě na všech důležitých bodech. Ty jsou následující – NATO musí zrevidovat své obranné schopnosti, pojmenovat jejich nedostatky a nalézt způsob, jak je odstranit. Dále musí NATO zlepšit kapacity sil rychlé reakce, už nyní má tzv. NRF. Britský premiér David Cameron navrhuje vznik sil, které by byly ještě před nimi předsunuté. Nejde o úplnou novinku, něco takového existovalo ještě několik let po konci studené války. Bude se jednat o sílu asi 10 tisíc mužů. Zásadní je také otázka financování, která bude na pořadu dne. Není možné, aby Spojené státy financovaly hříšníky rozpočtu NATO. Jsou tady státy, jsme mezi nimi i my, které toto deklarují jako zásadní prioritu.

Česko deklarovalo, že do roku 2020 chce na obranu vydávat 1,4 procenta HDP. NATO ale doporučuje dvě procenta…

Ano, ale on je ale zdaleka neplní každý a musíme se pohybovat v realitě. Evropa se pracně probírá z hospodářské recese.

Dělá toho Západ pro Ukrajinu dost? Ve Spojených státech se vede debata o tom, zda nedodat Ukrajině zbraně. Jaký je váš názor?  

To bude jedním z témat hovorů. Summit ale rozhodnutí nemusí přinést. My se snažíme pomáhat na expertní rovině. V Kyjevě už několik let existuje alianční kancelář, kterou chceme posílit logistickým odborníkem, odjede tam v horizontu týdnů. Bude předávat know-how, jak má fungovat armáda, jak ji zabezpečit. Organizace vojenských složek na Ukrajině nefunguje, jak by měla. Chceme také cvičit střední vojenský management. Vážně uvažujeme o dalším transportu raněných do našich zdravotnických zařízení, tentokrát vojáků. S příchodem zimy se aktuální záležitostí může stát humanitární pomoc. Nemyslím si, že je to málo.

Zbraně nyní nejsou na stole?

Zbraně jsou strašně citlivá záležitost. Záleží na tom, jak budou probíhat diplomatická jednání s Ruskem. Já věřím, že nejsou přetržena.

Proč se ale Česko chystá dodávat zbraně Kurdům, a nikoliv Ukrajině?

Tam se jedná o diametrálně odlišnou protistranu. Není možné srovnávat Rusko s IS (Islámským státem – pozn. red.). K tomu jen poznamenám, že ten takzvaný chalífát je blíž, než si myslíme. I v tomto na summitu zazní jasný názor České republiky.

Když si vypůjčím divadelní terminologii. Jaký kus nám Putin vlastně rozehrál? Je to drama, absurdní drama, monodrama?  

Napadá mě spousta žánrů. Možná že z těch, co jste jmenoval, tam kousek je. Je to ale improvizace. Jak víme všichni, jeho dlouhodobějším cílem je vrátit Rusům na mezinárodním poli pocit důležitosti. Prostředky k tomu volí zkratkovitě. Skoro vždy udělá to, co západní svět nepředpokládá. Ten demokratický západní svět si říká: ‘Tohle přece nejde‘. Přesto to Putin udělá.

A je Putin producent, režisér, nebo hlavní hvězda souboru?

Možná producent je to správné slovo. Producent si nakonec vybírá lidi, vše financuje, rozhoduje.  

Existuje nějaká postava z ruské literatury, ke které by podle vašeho názoru bylo možné Putina přirovnat?

Já bych prezidenta Putina musel přirovnat k nějaké velké postavě světové literatury. A tu reklamu mu neudělám. Napadá mě celá řada jmen, ale nechci mu dělat PR nebo ublížit nějaké historické figuře. Máme obrovskou přehršel úžasné ruské literatury, v těch nejlepších dílech se řeší velice subtilní, lidské, motivační a citové věci. Je tam vidět absolutní protiváha toho, co nám Putin představuje svým cynismem. Ruská literatura je nesmírně lidská. Pan Putin se prostě k Čechovovi nehodí.  

Často se říká, že Rusko potřebuje cara. Supluje ho nyní Putin?

Nejsem první, kdo říká, že Rusku schází vývojový demokratický mezičlánek. V této souvislosti bych si ještě dovolil ještě jednu poznámku vůči Ukrajině. Je hrozná škoda, že tamní politická reprezentace, promarnila tu dobu relativního klidu, aby vybudovala svoji státnost. Nechci říkat, že my jsme vzorný žák, ale od roku 89 do roku 99, kdy jsme se stali členy NATO, jsme ušli obrovskou cestu. Samozřejmě s chybami, ty jsou ale normální, když někdo něco dělá.