Stropnický na Hrad? Takový titulek nechci

Rozhovor ministra obrany s redaktorem Ondřejem Leinertem (10. 10. 2015, Mladá fronta DNES)

Ministr obrany se zdráhá mluvit o tom, že by ho Andrej Babiš rád viděl jako příštího prezidenta.

O kandidatuře na prezidenta ministr obrany Martin Stropnický mluví opatrně, třebaže ho jako svůj tip jmenoval vicepremiér Andrej Babiš. Zato velmi otevřeně kritizuje bývalého prezidenta Václava Klause či ruské útoky na Islámský stát.

* Šéf hnutí ANO Andrej Babiš vás uvedl jako možného kandidáta na Hrad. A ta úvaha má logiku, jste zkušený diplomat, v roce 2017 vám zřejmě skončí poslanecký mandát a několik měsíců nato je prezidentská volba. Půjdete do toho?

Vůbec nevím. Pravda, pan předseda Babiš zmínil, že bych nebyl špatný tip. Beru to jako lichotivé ocenění mého působení v rámci hnutí a to je na tom fajn. Ale to je tak všechno. Konkrétní debata o tom nastane později.

* Chápu to tak, že svoji kandidaturu nevylučujete?

V žádném případě nechci, aby z tohoto rozhovoru vznikl titulek „Stropnický nevylučuje kandidaturu na prezidenta“! O tom se teď diskuse vůbec nevede. Mám před sebou strašně moc důležitých věcí a nemalou zodpovědnost, snad žádný ministr obrany nebyl za posledních několik let postaven před podobné úkoly.

* Ale nějaká diskuse se jistě vede, otevřel ji Andrej Babiš.

Řekl jednu nevinnou větu. Dostal otázku, tak co měl dělat. Víte, postava prezidenta je u nás mytizovaná. Máme tady parlamentní demokracii, vládne vláda a prezident je jakýsi klobouk nad tím. Který je občas dobré nechat na hlavě, občas smeknout. Přijde mi někdy až komické, kolik lidí si na to myslí, a já bych se teď opravdu nerad někam zařazoval. Vezměte si poslední nabídku kandidátů, to bylo skutečně od Bacha až po Vlacha.

* Ani doma jste se o tom nebavili? Když jste se stal ministrem a novináři se vás ptali, co na tuto změnu říká vaše žena (herečka Veronika Žilková – pozn. red.), odpovídal jste, že manželka ministra není nějaká zvláštní pozice. Ale první dáma – to už je něco jiného...

Opravdu to neprožíváme. Nechci ze sebe dělat nějakého člověka, který je vůči tomu imunní. Je to, jako když trenér Vrba fotbalistovi v reprezentaci řekne: Ty budeš kapitán. To samozřejmě potěší. Ale víte, spousta politiků neustále potřebuje to sebepotvrzení, nějaký seberealizační úspěch. A já tohle v sobě nemám a moje žena už vůbec ne. Nám už lidi tleskali, my už jsme ocenění za svoji práci získali.

* Jak jste doma prožívali, když se na pražském magistrátu rozhořel spor mezi primátorkou za vaše hnutí Adrianou Krnáčovou a jejím náměstkem, vaším synem Matějem Stropnickým?

Můj kontakt s rodinou je bohužel minimální. Třeba dnes v šest ráno jsem asi po třech dnech krátce zahlédl dceru. Ale nebudu říkat, že jsme se o tom nebavili vůbec. S Matějem jsem se sešel a chtěl jsem konkrétně vědět, jak to je. Nepotřeboval jsem se s ním ale sejít, aby mi vysvětloval, že je pracovitý a že ví, co dělá, protože v komunální politice je skoro nejdéle ze všech lidí kolem sebe a rozhodně nikdo nemůže říkat, že by byl nezkušený. Netvrdím, že jím připravené Pražské stavební předpisy jsou dokonalé, ale obtížně jsem mohl věřit tomu, že by je odbyl. Bral jsem to jako politický konflikt, ve kterém má spousta lidí spoustu zájmů. Ale je to kluk, který ví, co dělá, má dvě vysoké školy, umí dva cizí jazyky, chodil na tři zahraniční školy, jako otec můžu říct: Můj syn mi dělá radost! A jestli jsou při tom nějaké konflikty? Ježíšmarjá! Tahle práce prostě je konfliktní.

* Před několika hodinami jste se vrátil z Rady ministrů NATO. Mluvilo se tam o útoku na Islámský stát, ke kterému nabádá prezident Miloš Zeman?

O pozemním útoku se mluví jenom v tom smyslu, že nepřipadá v úvahu.

* Není to chyba?

V tomto bych věřil vojenským expertům. Nevím, čemu říkáte chyba. Pozemní operace by přinesly obrovské ztráty na životech, které si těžko někdo vezme na triko. Ani Rusko se na tu zem nijak nehrne.

* Rusko ale přece už na Islámský stát útočí. Aspoň tak se o tom píše.

Rusko standardním způsobem manipuluje, jak je v tom bombardování úspěšné. Evidentně tam hájí svoje zájmy a teritoriální ukotvení ve východním Středomoří, které je pro Rusko velmi důležité. Co se týče těch náletů, samozřejmě že Rusko o nich bude hodně dezinformovat, jak jsme na to zvyklí i z ukrajinské krize. Bude masírovat evropské veřejné mínění a Vladimir Putin bude dál maximálně posilovat svou image mírotvorce, což někdy má až kontury kultu osobnosti, viz jeho oslavy narozenin na hokejovém stadionu. Viděl jsem jednu z jeho vstřelených branek. Putin dostal pomalou přihrávku před branku, kde stál úplně sám. V té brance nebyl ani brankář. Putin překvapivě dal gól. A opravdu autenticky, spontánně se zaradoval a začal se se všemi svými spoluhráči, což jsou zpravidla lidé, kteří jsou na něm existenčně závislí, objímat.

* Jako u nás v 50. letech?

Řeknu vám, že je to i překonalo. Beru to jako trochu špatnou anekdotu, ale musím tím měřit věrohodnost celého toho podniku. Od vojenských expertů vím, že Rusko při útocích v Sýrii nepoužívá přesně naváděnou, ale plošně fungující munici. To znamená, že hrozí velké ztráty na životech civilistů. Ty čtyři střely vypálené z Kaspického moře údajně nebyly nikdy vyzkoušeny... Nechci být pesimista, ale nemyslím si, že by se v blízkém horizontu rýsovalo nějaké zmírnění napětí a tím pádem i toku migrantů. Od maďarského ministra obrany mám informaci, kterou nemohu stoprocentně potvrdit, ale nemám také důvod jí nevěřit, že na území Balkánu byly v nemalém množství přistaveny autobusy. Nikdo neví, odkud se tam vzaly, ale dost pravděpodobně byly financovány Ruskem. Posun lidí k té vytoužené schengenské hranici se odehrával i tímto způsobem.

* To jsou silná slova. Chcete říct, že Rusko financuje příliv uprchlíků do zemí Evropské unie?

Nemůžu to nijak dokázat, ale můžeme si klást otázky, komu současná masivní kampaň vůči Evropské unii asi slouží. A můžu říct, že jednotná a pevná Unie rozhodně přáním Ruské federace není. A stejně tak se Rusko bude snažit názorově rozdrolit NATO. Třeba právě na tom, jak bude prodávat svůj útok proti Islámskému státu.

* Je Rusko ještě demokratická země?

Za posledních pár let tam za nevyjasněných okolností zemřelo deset či dvanáct novinářů. To je moje odpověď.

* Jak potom čtete postoje prezidenta Zemana, které bývají vykládány jako proruské?

Čtu je jako postoje, které se snaží být nekonformní, které prezentuje jako svoje osobité řešení nějakého problému a určitou ambici navrhnout překvapivé řešení.

* Jak se vám tyto postoje a překvapivá řešení, která se často liší od vládních názorů, vysvětlují? Třeba na jednáních se spojenci z NATO?

Myslím, že tento fenomén přeceňujeme. Děje se toho hodně, a že by někdo pitval kdejaký výrok českého politika, byť vrcholového, si nemyslím. Pan prezident navíc neříká principiálně nic jiného, když definuje to nebezpečí. Má zkrátka jen nějaký svůj názor na možnost boje s tím nebezpečím.

* Ministři obrany ve vládě často platí za jestřáby, vy však o současné migrační krizi mluvíte spíš diplomaticky a uklidňujete vášně. Proč?

Byl bych rád, abychom se zbavili té pubescentní roviny, která tam nemá co dělat. Každý uprchlík není potenciální vrah a znásilňovatel. Bohužel se ale pořád přiživují tyto extrémy. Mluvil jsem včera s maďarským ministrem obrany také o tom, že uprchlická komunita je nesmírně pestrá. Jsou v ní lidé, kteří přišli o všechno a strávili několik let v katastrofálních podmínkách uprchlického tábora a už nemají co ztratit. A zrovna tak jsou tam mladí ve značkovém oblečení s nemalými finančními prostředky. Je tam spousta lidí, kteří když dostanou azyl, pozvou sem svoje příbuzné. Můžou tam být nastrčení lidé z Islámského státu. Takže usuzovat podle jednoho setkání, jaká je celá skupina, může být značně zavádějící.

* Co tedy říkáte na petici proti migrantům, kterou sepsal bývalý prezident Václav Klaus?

Považuji to za naprosto nezodpovědný čin. Ale nechci mu dělat reklamu. Divím se, že někde něco řekne a vy to napíšete. Prodlužujete tím politický život člověku, který už nemá co říct. Chápu, že má nějaké ambice... Umění odejít je jedno z nejtěžších. Měli bychom spíš zklidnit a trpělivě lidem vysvětlovat a nepodporovat v nich případnou nenávist.

Příští prezident? Martin Stropnický (58) je od ledna 2014 ministrem obrany za hnutí ANO. Předtím se proslavil hlavně jako herec a divadelní režisér, působil ale též jako velvyslanec v Portugalsku, Itálii a Vatikánu. Krátce byl rovněž ministrem kultury. Je potřetí ženatý a jeho současnou ženou je herečka Veronika Žilková. Je otcem čtyř dětí, mj. Matěje Stropnického, který působí jako náměstek pražské primátorky Adriany Krnáčové.