Dvoumetrový kajakář Josef Dostál vybojoval olympijské stříbro

Autor: Iva Roháčková

Kajakář Dukly Praha Josef Dostál získal na kilometrové trati stříbro! Jediný, kdo ho porazil, byl Španěl Marcus Walz. Je to zatím druhá medaile pro armádní sport. Kanoista Martin Fuksa obsadil ve finále závodu na 1000 metrů šesté místo.

„Hnala mě obrovská touha. Neuvěřitelná. Při rozjížďce a v semifinále během pondělí jsem se do takového stavu nedostal, byl jsem trošku laxní. Ale tentokrát jsem se parádně vyspal, ráno jsem se vzbudil a říkal si: Ty jo! Je závodní den. Tentokrát to půjde dobře," vykládal třiadvacetiletý obr už se stříbrnou medailí na krku s notným odstupem po závodě.

„Odstartoval jsem rychle, pak jsem přešel do pohodového záběru, který se mi jel super. Na pětistovce jsem si říkal, že jsem tempo přepálil. A vzápětí mi hlavou běželo, že ne. Občas jsem na trati jako magor. Každopádně jsem věděl, že jedu na medaili a musím dát do finiše všechno, abych si nevyčítal, že jsem něco udělal špatně," vyprávěl Dostál.

Poslední metry pak držel šílené tempo. S vypětím kousal vnitřní strany tváří a až pak v cíli plival krev. Chvilku byl i naštvaný, že nepředjel vítězného Španěla. Rychle ale převážil pocit hrdosti. „Uvědomil jsem si, že šlo o nejlepší závod, který jsem v životě jel," vykládal Pepa. Zaťal pěsti, díval se k soše Krista Spasitele, který dlí nad závodištěm. „Koukal jsem na olympijské kruhy, na Krista a říkal si, že se mi vyplnilo to, co se mi zdálo ve snu. Že jsem vyvolený a na olympiádě zazářím. A skutečně se to stalo," říkal dojatě Dostál.

Dlouho pak jako jediný závodník finále singlkajakářů seděl stále na vodě. Když nabral trochu sil, zvedl pádlo, zařval: „Děkuju!“ Pádlo hodil do vody, cákal rukama a řval jako lev. Když vylezl z vody, ztěžka dosedl na molo, chladil si hlavu vodou z láhve a vrávoravými kroky pak vyrazil po molu vstříc náruči bývalého kanoisty Martina Doktora, dvakrát zlatého na hrách v Atlantě 1996. Sotva se ale objali, Dostál se vyčerpáním zřítil k zemi a talk ho musel Martin podpírat. „Vydal jsem se, jako nikdy v životě. Strašně se mi motala hlava, byl jsem hotový.“

Chvíli poseděl ve stanu s vodou připravenou pro závodníky. Převlékl se do nástupního slavnostního a vrávoravým krokem vyrazil na stupně vítězů. Se stříbrnou medailí na krku ale získal energii. Rozdával úsměvy na všechny strany, rozhovory mediím a fotografoval se s vděčnými fanoušky. „A teď chci zlato ze sobotního závodu čtyřkajaku," vyhlásil bojovně, než vyrazil odpočívat.

Fuksovi se nedařilo dle jeho představ

„Bylo to strašně těžký. Mrzí mě dojem z té jízdy. Nebylo to super jako v semifinále, to bylo lepší," uvedl Fuksa. „Hned na začátku tam byly nějaký nesmyslný vlny, což mi vzalo hodně sil. Neměl jsem svoji pohodu, abych jel nějak s nimi," řekl.