Druhováleční veteráni besedovali s posluchači kurzů

Autor: kapitánka Monika Nováková, tisková informační důstojnice VeV-VA

Asociace Vojáci společně (AVS), která sdružuje samostatné organizace a zájmová sdružení se vztahem k resortu obrany a vojenským aktivitám, ve spolupráci s Generálním štábem AČR uskutečnila další z celé řady besed s válečnými veterány, tentokrát pro posluchače důstojnického a praporčického kurzu u Velitelství výcviku – Vojenské akademie ve Vyškově.

Mezi příslušníky dvou nejvýznamnějších kariérových kurzů u VeV-VA, tak zavítali prezident AVS plukovník v.v. Jan Kříž, viceprezident AVS podplukovník.v.v. Ladislav Rídl a spolu s nimi přímí účastníci bojů 2. světové války plukovník v.v. Pavel Vranský a poručice v.v.Věra Biněvská - Holubeva.

„Besedy s válečnými veterány naše asociace organizuje v posádkách napříč celou republikou již od roku 2005, a to z toho důvodu, aby byly co nejvíce zužitkovány poznatky přímých účastníků bojů. Jak je sami dnes poznáte, byli to vynikající bojovníci proti fašismu,“ uvedl moderátor besedy plukovník Kříž.

„Ne každý den se podaří setkat se tváří v tvář s těmi, kteří neváhali, když byla naše vlast ohrožena, vzít do ruky zbraně a jít za ni bojovat,“zdůraznil podplukovník Rídl, který také vysvětlil vojensko-politickou situaci v letech před válkou a mimo jiné uvedl: “Cíl pro který statisíce vojáků trpělo a položilo svůj život, se v květnu 1945 stal skutečností, avšak stálo to hodně krve a potu.“ Což také potvrdila následující filmová koláž s názvem Boj za svobodu, která byla v závěrečné části obohacena také o účast českých vojáků v novodobých zahraničních misích do roku 2008.

Hrůzné scény především z bojů 2. světové války vystřídalo vyprávění těch, kteří je sami zažili. Plukovník Vranský (92) i poručice Věra Biněvská - Holubeva (84), jedna z těch statečných dívek, které i přes svůj nízký věk narukovaly do armády a zúčastnily se těžkých vojenských operací po boků mužů, oba i přes svůj pokročilý věk, velmi poutavě vyprávěli, jak se do armády dostali a čím vším si museli na trnité cestě k naší svobodě projít.Věra Biněvská - Holubeva do svého vyprávění zahrnula i osudy starší sestry, známé snajperky Vandy Biněvské.

„Vy jste naši následovníci, ti, na kterých teď spočívá zodpovědnost, aby ta naše svoboda byla i nadále zachována,“ řekl plukovník Vranský..

• Plukovník ve výslužbě Pavel Vranský se narodil 29.4. 1921 v Lipníku nad Bečvou. Jelikož je židovské národnosti, po 15. březnu 1939 příliš neváhal a rozhodl se pro emigraci. Za krátký čas se v Polsku sešel se svým otcem, který překročil hranice o několik dnů později. Oba se přihlásili do vznikající československé jednotky. V roce 1941 se dostal jedním z posledních transportů k československým jednotkám na Blízkém východě. Po ukončení jejich působení se přihlásil k leteckému protiponorkovému výcviku v USA a Kanadě. Ten úspěšně absolvoval a do konce války působil na letounu Liberator v 311. bombardovací peruti. Po válce létal na upraveném vojenském Letounu Liberator mezi Prahou a Londýnem jako dopravní letec. Později pracoval u ČSA jako palubní personál.

• Poručice ve výslužbě Věra Biněvská – Holubeva se narodila 20.9.1929 na Ukrajině. V roce 1942 celá rodina Biněvských přijela do Buzuluku, kde se formuje první československá samostatná jednotka pod vedením Ludvíka Svobody a sama Věra nastoupila do výcviku 29. ledna 1944 v Jefremově jako vojín-elév a později byla převedena jako radiotelegrafistka k 1. československému spojovacímu praporu, vysílala s radiovou stanicí v bojích u Dukly až se 17.5. 1945 dostala do Prahy, kde se zúčastnila slavnostní přehlídky na počest vítězství nad fašismem. Pár měsíců po válce pracovala na ministerstvu obrany a navštěvovala také večerní školu. Na konci roku 1945 však odjela z vážných rodinných důvodů do Lvova, odkud ji však nebyl povolen stálý návrat a do České republiky se jí tak definitivně podařilo vrátit až v roce 1993.