Osada, která byla vypálena, nikoliv zapomenuta

Autor: Michal Voska

V neděli 26. června se v areálu Památníku v Ležákách konala pietní vzpomínka na oběti vyhlazení osady nacisty během druhé světové války. Od té doby uplynulo 74 let, a proto se na tomto památném místě sešli přední státní a vládní činitelé, zástupci veteránských organizací, místní zastupitelé a další čeští i zahraniční hosté. Za resort obrany přišel uctít památku zavražděných obyvatel Státní tajemník MO Petr Vančura a za armádu ředitel sekce podpory MO generálmajor Jaromír Zůna.

Osadu Ležáky vypálili nacisté 24. června 1942 jako odplatu za pomoc paraskupině Silver A, která operovala na našem území ve složení Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček. Záminkou vyhlazení obce se stal nález vysílačky Libuše, kterou obsluhoval Jiří Potůček a vysílal ze strojovny lomu Hluboká u Dachova v těsném sousedství Ležáků. Od konce května 1942 se už nacházela v ležáckém mlýně Jindřicha Švandy. Ve středu 24. června 1942 ráno vyjela od pardubické služebny gestapa ozbrojená kolona aut do Ležáků, kde začala rabovat a zapalovat stavení. Ještě téhož dne bylo nedaleko pardubického Zámečku zavražděno nacisty třicet čtyři ležáckých obyvatel, osmnáct žen a šestnáct mužů. Dalších sedm lidí z osady a více než čtyřicet spolupracovníků parašutistů zastřelili nacisté 25. června a 2. července 1942. Jedenáct ležáckých dětí našlo smrt spolu s lidickými dětmi v plynovém voze v polském Chelmnu

Mše, pietní akt i závod pro mládež

Pietní vzpomínce předcházela celebrovaná mše biskupa Mons. Pavla Pechance a a poté všechny přítomné přivítal ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl. Připomněl, že zájem veřejnosti a zejména mladé generace o Ležáky a jejich tragický osud se v posledních letech opět zvedá. Dokládá to bohatá účast nejen tady u pomníku „Kniha obětí“, ale i v rámci 7. ročníku Memoriálu Karla Kněze v orientačním závodu pro mládež, který se uskutečnil v Ležákách po trase naučné stezky.

Pietního aktu se zúčastnili kromě lidí z okolních obcí také hosté z Česka i ze zahraničí, včetně ministra kultury Daniela Hermana, ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové, ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka, předsedy Poslanecké sněmovny PČR Jana Hamáčka a řady dalších.

Do Ležáků dnes dorazily obě sestry Šťulíkovy, které jako jediné vyvraždění vesnice přežily. V době, kdy byly odvlečeny a poslány do Německa na převýchovu, jim byl jeden a dva a půl roku.

„Stojíme na místě, které je věčnou připomínkou toho, čeho všeho špatného jsou lidé schopni, když je vede nenávistná ideologie,“ řekl Hamáček. Ten také uvedl, že obyvatelé Ležáků podle žádných měřítek nemohli být vojenským cílem. „Stali se obětí msty a totalitní zvůle, obětí zla puštěného ze řetězu,“ řekl Hamáček.

Poslední depeše radisty do Londýna

„Místo mé stanice srovnali se zemí. Ležáky u Vrbatova (Skuteč). Lidé nám pomáhající zatčeni. Fred nezvěstný. Lidé nedůvěřiví, nemožno navázat styky. Zůstal jsem sám.“

Tato slova odeslal ve své poslední depeši londýnskému vedení radista Jiří Potůček 26. června 1942, dva dny po nesmyslné vraždě ležáckých obyvatel. Slova evokující hrdinství a odhodlání československého odboje. Slova odhalující krutost a zločinné počínání nacistických okupantů. O šest dní později byl Jan Potůček zastřelen českým četníkem nedaleko Pardubic.