„S tůčkem 104 to byly nejlepší roky“, vzpomínali letci i letušky ve Kbelích

Autor: Andrej Halada

„Setkání s Tu-104A“, tak se jmenovala vzpomínka uspořádaná ke dni Československého letectva 17. září na půdě Leteckého muzea Kbely. Sešli se tu nejen ti, kteří měli možnost létat s proudovým letadlem, jež psalo novou kapitolu v dějinách letectví, ale všichni vyznavači aviatiky.

Před 55 lety, na sklonku roku 1957, se do flotily Československých aerolinií poprvé dostalo proudové dopravní letadlo. Byl jím sovětský Tupolev Tu-104A. Toto výročí spojil Svaz letců České republiky, Odbočka č. 1, se dnem Čs. letectví a uspořádali setkání seniorů a dalších hostů ČSA přímo pod trupem prvního „tryskáče“ v československých barvách. Tento letoun, který před pěti lety prošel i vnějškovou renovací, je součástí sbírek Vojenského historického ústavu Praha a stojí na ploše Leteckého muzea Kbely.

Zhruba stovku účastníků pozdravil i ředitel VHÚ plukovník Aleš Knížek: „Vy, kteří jste vytvářeli historii československého a českého letectví, jste na půdě naší instituce vždy vítání s otevřenou náručí.“ Zároveň vzpomněl i samotný stroj: „Jsem moc rád, že se podařilo tento historicky významný letoun uchovat. Musím při této příležitosti vzpomenout i jména plukovníka Jaroslava Janečky a kurátora leteckých sbírek Jana Sýkory, kteří svým osobním nasazením přispěli k shromáždění mnoha cenných letadel československé letecké minulosti, včetně tohoto.“

Účastníky pozdravil také brigádní generál Jaroslav Kankia: „Moc mě těší, že mohu být mezi vámi. Je důležité dnešní mladší generaci českých letců připomínat, co jste vytvořili a na čem oni mohou dnes stavět.“

O historii letadla hovořil Jan Kořisko, předseda Odbočky č. 1 Svazu letců České republiky. „Poprvé se Tu-104 dostalo do Prahy v červnu 1956, tehdy ještě v barvách Aeroflotu. V ČSA začalo létat už od prosince 1957 a roli hrálo i to, že náš letecký personál - piloti, navigátoři, mechanici – ti všichni měli vysokou úroveň.“ Vedle toho zmínil i nejdelší lety, které s „tůčkem“ českoslovenští piloti absolvovali: bylo to přes 14 000 kilometrů do Djakarty. S letadlem tehdy cestoval i kuchař, který na palubě připravoval cestujícím jídla: podávalo se vepřo-knedlo-zelo a čepovalo točené pivo.

Kořiskova slova doplnil Milan Říha ze Svazu letců: „Letadlo bylo jednoduché, díky tomu mělo vcelku málo závad. Přesto se některé vyskytly, například došlo k selhání jednoho z motorů. Situaci se ale pilotům podařilo zvládat bez potíží.“

Jedním z pilotů, který s Tu-104 létal, byl i dnes třiaosmdesátiletý Zdeněk Sedláček. S Tu-104 létal od roku 1962 až do roku 1973. „S létáním jsem skončil v roce 1984, ale za těch skoro čtyřicet let ve vzduchu byly roky s Tu-104 to nejlepší období,“ vzpomínal na setkání ve Kbelích. „Přišel jsem tomu letounu na chuť a létalo se mi s ním moc dobře. Příjemné taky bylo, že když jsme někam přiletěli, většinou se o letadlo na letišti všichni zajímali. Byla to přece jen novinka, tehdy převažovala ještě vrtulová letadla.“

Se Zdeňkem Sedláčkem létal jako navigátor Jiří Hejlek (83), další z účastníků setkání: „Bylo to spolehlivé letadlo, které dokázalo zvládnout i náročné situace. Pamatuji se, jak jsme jednou strávili celý týden v Tunisu, protože do motoru vletěl albatros. Tamním technikům to chvíli trvalo, než opravu zvládli.“

Za zmínku stojí i fakt, že s letadlem létali i někdejší příslušníci RAF, bývalí piloti z druhé světové války. Ti se k ČSA dostali po rehabilitaci v 60. letech, celkem šlo o čtyři piloty. Z žijících pilotů Tu-104 se jich setkání ve Kbelích zúčastnila zhruba desítka.

STRUČNÁ HISTORIE LETADLA TU-104 A JEHO SLUŽBA V ČSA

Sovětský dopravní letoun Tu-104 byl vyvíjen od padesátých let, jeho základem se stal vojenský bombardér Tu-16. Zatímco Tu-16 vzlétl poprvé v roce 1952, dopravní „tůčko“ 104 odstartovalo poprvé v roce 1955. Z vojenského letounu si to dopravní vzalo šípovitý tvar křídel, motory i podvozek, změnilo se ovšem umístění křídel – ze středoplošníku se stal dolnoplošník.

Výroba letounu běžela celkem čtyři roky, od roku 1956 do roku 1960, a to v závodech v Omsku a Charkově. Celkem bylo vyrobeno 200 kusů v několika verzích. Letadlo patřilo mezi čtveřici prvních dopravních proudových letounů na světě (např. s De Havilland Comet či Caravelle). První verze letadla mohla přepravit 50 cestujících, v dalších verzích (A, D, V atd.) byl trup prodloužen a letadlo bylo schopno pojmout až 115 cestujících. Verze E byla vytvořena pro zdolávání různých leteckých rekordů; celkem jich „tůčko“ vytvořilo jedenáct, dnes už pochopitelně překonaných. Verze K byla určena pro výcvik kosmonautů, resp. trénink stavu beztíže.

Československé aerolinie nakoupily celkem šest letounů, první byl zařazen v prosinci 1957. Právě toto první dodané letadlo ve verzi Tu-104A s označením OK-LDA Praha je ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha. Další dvě Tu-104 slouží jako restaurace (v Olomouci a Petrovicích při dálnici D8), zbylá tři byla zničena při haváriích. Dvě nehody se obešly bez obětí na životech, ale v roce 1970 se jeden stroj zřítil v libyjském Tripolisu; 13 cestujících a členů posádky zahynulo. ČSA vyřadily stroje Tu-104 v roce 1973, u Aeroflotu létaly až do roku 1979.

Tu-104 byl na svou dobu kvalitní letoun, určitou překážkou pro větší export byly vedle politických okolností i vysoká spotřeba pohonných hmot či malá životnost motorů. Letouny určené pro provoz na vnitrostátních linkách SSSR neměly také radiovou a radionavigační výstroj vyžadovanou v západní Evropě. Stroje ČSA tuto výstroj ovšem měly, ČSA také provedly úpravy interiéru kabiny cestujících.

Nástupcem Tu-104 byl o něco menší letoun Tu-124 vyráběný od 60. let a nasazený od roku 1962, a posléze větší Tu-154, který se začal vyrábět koncem 60. let a nasazen byl od roku 1972.