Alexandr Vondra: Česká republika nesmí dále snižovat výdaje na obranu

Autor: (oha)

Ministr obrany dnes na Žofínském fóru varoval před dalšími škrty v armádním rozpočtu. Ten se podle něj nachází na nejnižší možné mezi.

Na diskusi v centru Prahy s tématem „Bezpečnost České republiky v 21. století. Partnerství jako závazek i šance“ vystoupili také náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek a první náměstek ministra obrany Jiří Šedivý.

„Kvůli škrtům posledních let jsme se ocitli na hraně, která ohrožuje bezpečnost této země. Možná v krátkodobém horizontu uspoříme několik miliard, ale z hlediska dlouhodobého můžeme napáchat nenapravitelné škody,“ zdůraznil Alexandr Vondra před zástupci obranného průmyslu, vojáky a novináři.

Česká republika vydává na svoji obranu od vstupu do NATO v roce 1999 rok od roku méně. Dnes ji patří nelichotivé 25. místo. „Jen 12 zemí Severoatlantické aliance zvýšilo mezi lety 2010-2011 své rozpočty na obranu. Ostatních 15, nepočítám-li Island, tyto výdaje snižovalo. My jsme snížili, jako třetí, nejvíc,“ podotkl s tím, že pokud by si ČR nedělala velmi dobré jméno aktivním zapojením v zahraničních misích, zejména v Afghánistánu, byla by označována za „černého pasažéra“.

Podle Vondry je přitom evidentní, že obranu země je dnes možné zajistit pouze v souhře se spojenci. „Proto nesmíme zapomenout, že snižování našeho příspěvku společné obraně tuto společnou obranu rozkládá. Pokud se takto budeme chovat všichni, Severoatlantická aliance se rozpadne a pak budeme muset vydávat na obranu několikanásobek toho, co dnes.“

Kvůli úsporám ale není možné škrtat schopnosti, které armáda v současnosti má. „Protože pak připustíme, že skvěle vycvičení vojáci, které dnes máme, odejdou a nevrátí se zpět,“ dodal s tím, že Česká armáda potažmo celý stát by pak tratil hned několikrát. Přišel by nejen o špičkové profesionály, ale především o důvěru ostatních. Aby z armády neodcházeli lidé, musí být podle ministra za svou práci také náležitě oceněni.

Alexandr Vondra varoval před snižováním rozpočtu na obranu, armáda však podle něj musí zároveň hledat vnitřní rezervy a investovat jen do „skutečně nezbytných a životaschopných projektů“, modernizace by pak měla být uskutečněna co nejracionálněji. Příkladem racionálního chování je podle ministra obrany také větší využívání aktivní zálohy. Novou koncepci AZ chce ministerstvo obrany předložit Bezpečnostní radě státu během léta. „Dobrovolníci organizovaní v aktivní záloze budou navíc důležitým pojítkem mezi ozbrojenými silami a civilní veřejností,“ uvedl.

V projevu hovořil i o situaci v Severoatlantické alianci a ve světě. Počet ozbrojených konfliktů podle něj v příštích letech vzroste, Západ ale bude projevovat nižší vůli se do nich zapojovat. V posledních dvaceti letech byly české ozbrojené síly poměrně extenzivně nasazovány v zahraničních misích, nyní nastal podle Alexandra Vondry čas na to, abychom se více soustředili na zajištění obrany členů Severoatlantické aliance. „Pokud už budeme naše vojáky vysílat do zahraničí, měli bychom pro to mít vždy dobrý důvod, který bude přímo spojen se zájmy celku, nás nevyjímaje. Důvod pro nasazení v Afghánistánu byl jasný. Jsme a byli jsme součástí alianční solidarity,“ podotkl.

Ministr obrany také na závěr poděkoval za spolupráci odcházejícímu náčelníkovi generálního štábu armádnímu generálu Vlastimilu Pickovi, který podle jeho slov udělal „skvělou práci ve velmi nelehké době“.

Generál Picek, který hovořil jako druhý po Alexandru Vondrovi, se ve svém vystoupení zaměřil na závěry nedávného chicagského summitu NATO z pohledu vojenské dimenze vize Aliance, v podmínkách Armády ČR pak mj. na oblast rozvoje schopností.

V souvislosti s vnitřní konsolidací armády zmínil, že její významnou součástí bude koncepční přechod od důrazu na plánování sil na výstavbu a udržování schopností armády jako celku a jejích jednotlivých svazků a útvarů. „O této myšlence se v rámci AČR diskutuje již několik let a až nyní, v souvislosti s vynucenými změnami, se jeví, že nastala ta správná doba,“ podotkl Picek.

Připravovaný systém plánování schopností, který se již jednoznačně striktně neváže na fyzickou existenci svého nositele, podle něj umožní snáze kalkulovat se schopnostmi, které mohou být krátkodobě nebo dlouhodobě získávány ve prospěch armády od subjektů mimo resort obrany, případně i z prostředí mimo Českou republiku.

První náměstek ministra obrany Jiří Šedivý hovořil o efektivnějším sdílení schopností a povinností mezi spojenci. Cílem alianční iniciativy Smart Defence, do níž se úspěšně zapojuje i česká armáda, je zajistit, aby si NATO udrželo základní soubor všech hlavních prostředků nezbytných pro jeho efektivní fungování jak v kolektivní obraně, ale i v zahraničních operacích. Koordinovaný postup směřuje k vytváření synergického efektu a má také přinést úspory. „Mnohonárodní spolupráce je jedním ze způsobů, jak se vyrovnávat s dopadem škrtů a zajistit potřebné schopnosti. Tato spolupráce ale může uspět jen tehdy, bude-li pro zúčastněné vzájemně výhodná – žádný z partnerů nesmí vnímat, že svým zapojením do spolupráce dotuje ostatní,“ upozornil Šedivý.

Další možnou překážkou je, že mnohonárodní spolupráce vytváří dlouhodobou vzájemnou závislosti mezi účastníky. Klíčová je pak podle Šedivého důvěra a vzájemná spolehlivost mezi partnery. „Tento přístup tak může narážet na řadu praktických, ale i politických úskalí včetně zásadní otázky národní suverenity a autonomie politického rozhodování,“ uvedl a zmínil příklad letounu včasné výstrahy AWACS, o jehož využití na podporu operace ISAF se diskutovalo několik let. Spojenci se však na jeho nasazení nakonec nedohodli.

Smart Defence v NATO či obdobný koncept Pooling and Sharing v EU tak podle Šedivého není všelék a nemůže být ani náhražkou za schopnosti, které tvoří jádro národních ozbrojených sil. „Já ji chápu spíše jako doplňkový nástroj než hlavní řešení problému,“ konstatoval. Česká republika se podle jeho slov účastní celé řady projektů chytré obrany a prosazuje přitom pragmatický přístup. „Vždy nám jde o to dosáhnout prostřednictvím spolupráce přidanou hodnotu a vzájemnou výhodnost,“ uvedl s tím, že i se všemi výhradami je mnohonárodní spolupráce v zájmu České republiky.

„Jsme země střední velikosti, s omezenými zdroji, a některé schopnosti si prostě nedokážeme zajistit individuálně. (…) Mnohonárodní spolupráce je však pouze prostředek, není samospasitelná a nemůže nahradit základní povinnost udržovat národní ozbrojené síly. Imperativem tudíž zůstává, že chceme-li být kolektivně bráněni, musíme do společného fondu adekvátně přispívat. Nelze tedy současně deklrovat zájem na silném NATO a zároveň stále omezovat obranné výdaje,“ zdůraznil na závěr.