Alexandr Vondra: Musíme se dobře starat o svou obranu

V Senátu se dnes koná jednodenní konference k nasazení českých vojáků v zahraničních operacích nazvaná Historická zkušenost – cesta k odpovědnosti.

Na konferenci vystoupí dvacítka významných osobností včetně například bývalého ministra zahraničí Jaroslava Šedivého, 1. místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky či armádního generála Jiřího Šedivého, bývalého náčelníka Generálního štábu AČR.

Historicky prvním zahraničním vystoupením tehdy československých vojáků po roce 1989 bylo vyslání protichemické jednotky do Perského zálivu v září 1990. Podle ministra obrany Alexandra Vondry bylo připojení se k mezinárodní koalici hnáno pocitem odpovědnosti za naši i mezinárodní bezpečnost. „Šlo o jasný důkaz přihlášení postkomunistické země k západoevropským demokraciím i k ideálům západního svobodného světa,“ uvedl na zahájení konference.

Angažmá vojáků při vytlačení iráckých vojsk z Kuvajtu podle Vondrových slov vyjadřovalo zájem země na zajištění vlastní bezpečnosti prostřednictvím spolupráce s ostatními a také důraz na svobodu – na tom se ani dnes, po dvaadvaceti letech nic nezměnilo. „V rámci aktivního přístupu politické reprezentace v 90. letech minulého století se armáda stává důležitým vyslancem a vojáci se díky oceňovanému působení v zahraničních misích do Severoatlantické aliance integrovali mnohem rychleji než se tak stalo formálně, politicky, v březnu 1999,“ konstatoval Vondra s tím, že díky tomuto přijetí do NATO je dnes ČR bezpečnostně ukotvena možná nejlépe i za poslední stovky let.

Ministr obrany se věnoval také vlivu zahraničních operací na českou armádu. Zkušenosti jak z různých typů bojišť, tak ze spolupráce se spojenci se prý jednoznačně podepisuje na kvalitě vojáků i kvalitě jejich výcviku. A důležitá je i unikátní vojensko-civilní zkušenost. Takovým příkladem je společné působení civilních expertů a vojáků v rámci českého provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru. Alexandr Vondra také zdůraznil, že každé vyslání jednotek do zámoří musí podporovat i nějaký ryze český zájem. „Tato země si nemůže dovolit mrhat lidskými silami ani prostředky na operace, které nemají žádnou vazbu na Českou republiku,“ podotkl.

O operaci ISAF, jež skončí na konci roku 2014, kdy odpovědnost za zajišťování bezpečnosti převezmou afghánské složky, uvedl, že k ní Česká republika přistupuje odpovědně. Svědčí o tom i její příspěvek – podíl na rekonstrukci země a zajišťování výcviku místních bezpečnostních složek. Podle Vondry přinesla operace ISAF Čechům velké množství zkušeností i ponaučení, které se budou dát použít ke zvyšování naší bezpečnosti v době takzvaně postafghánské. „Musím proto odmítnout slova o afghanizaci naší armády. Zkušenosti především na taktické úrovni jsou přenositelné i do jiných typů konfliktů a technika, která v uplynulých letech byla pro pozemní síly pořízena, rozhodně není jednoúčelová,“ zdůraznil. Co se týče působení českých sil v zemi pak uvedl, že Češi svoji přítomnost postupně snižují a pozornost přesouvají na výcvik bezpečnostních sil. Ke konci roku 2014 tak podle jeho slov zůstane v Afghánistánu jen minimum českých i spojeneckých sil. Zároveň varoval před přechodným stažením či „úprkem“ ze země. „Hrozilo by, že bychom přišli o vše, čeho jsme v této zemi v uplynulých letech dosáhli. A není toho málo, byť nemá smysl si nalhávat, že se Afghánistán během deseti let proměnil v oázu stability a demokracie.“

Na závěr Alexandr Vondra hovořil o budoucnosti NATO a české roli v něm. Po dvaceti letech stabilizačních a mírových operací nastal podle něj nyní čas podívat se zpět a soustředit se i na konsolidaci obrany území členských států Aliance – což se týká především evropských spojenců. „Musíme se dobře starat o svou obranu. Spojené státy snižují přítomnost v Evropě a obracejí svůj zrak k Asii. Od Evropanů budou požadovat, aby zajišťovali bezpečnost a zájmy svého území a jeho sousedství vyšší měrou. Pokud toho nebudeme schopni, pak Američanům přestane dávat Aliance smysl. Což nesmíme dopustit.“

Vlastimil Picek: Vojáci v misích musejí cítit respekt a uznání své práce

Náčelník Generálního štábu AČR ve svém příspěvku hovořil nejen o začátcích českého vojenského působení v zahraničí. Konstatoval, že od roku 1992 Češi působili také v různých operacích na mnoha místech balkánského poloostrova. V kosovském regionu byli v silném zastoupení dokonce déle než 10 let – až do roku 2011. Nyní zde pokračuje již jen několik vojáků na velitelství mise KFOR. „Celkem se na Balkáně vystřídalo víc než 18 tisíc českých vojáků. A česká vlajka se nesmazatelně vryla do paměti místních obyvatel,“ uvedl Picek.

K nasazení v Afghánistánu pak podotkl, že české zapojení se datuje už od roku 2002, kdy v zemi působila polní nemocnice. Kromě ní a chirurgického týmu se zde postupně vystřídali armádní chemici, vrtulníková jednotka, pozemní jednotky AČR v rámci provinčního rekonstrukčního týmu, výcvikové a poradní týmy, a také speciální jednotky – nejen v rámci operace ISAF, ale i Trvalá svoboda. „Vyjádřeno v číslech to bylo téměř šest tisíc osob,“ uvedl generál Picek.

Nasazení vojákům podle něj přineslo obrovské zkušenosti, které armádu posunuly o „mílové kroky vpřed“. V otázce vybavení a výzbroje jsou na tom Češi podle Picka srovnatelně s aliančními partnery, neocenitelné zkušenosti přinesla jednotkám práce v mezinárodním prostředí i přímé bojové nasazení. „Pro mě jako náčelníka generálního štábu je potěšitelné, že ze strany všech slyším na činnost českých vojáků v zahraničí jen samou chválu. Dobře vím, že perfektní práce našich jednotek je podmíněna nejen tvrdým a náročným výcvikem a dobrým výběrem velitelů, ale také samotným přístupem a flexibilitou našich vojáků. O to víc si jich naši partneři cení,“ uvedl a poděkoval všem vojákům, kteří se misí aktivní účastnili. V mnohdy nebezpečných a složitých podmínkách podle jeho slov plnili své úkoly daleko od rodin. „S vědomím, že může jít o zdraví i život, bránili hodnoty jako svoboda, demokracie, právo na život v klidu a míru. Jim by měl patřit obsah a smysl dnešního semináře. To oni musí cítit ze strany naší společnosti a občanů této země respekt a uznání své práce.“

• Na semináři Historická zkušenost - cesta k odpovědnosti dnes také vystoupili: Jiří Šedivý, první náměstek ministra obrany, Luboš Dobrovský, ministr obrany ČSFR v letech 1990-1992, Jaroslav Šedivý, ministr zahraničí v letech 1997-1998, Vladimír Špidla, předseda vlády v letech 2002-2004, Přemysl Sobotka, 1. místopředseda Senátu, armádní generál v.v. Jiří Šedivý, náčelník GŠ AČR v letech 1998-2002, brigádní generál v.v. Karel Blahna, první velitel č.-s. praporu UNPROFOR, generálmajor Miroslav Žižka, 1. zástupce náčelníka GŠ AČR, generálmajor Aleš Opata, zástupce náčelníka GŠ AČR - ředitel SOC MO, Aleš Knížek, ředitel VHÚ, Gregory W. Pedlow, ředitel Historického úřadu SHAPE Mons, Jindřich Marek, Eduard Stehlík (VHÚ), Jan Jireš, ředitel CEVRO Institut, Ester Lauferová, MZV, Daniel Koštoval, ředitel odboru bezpečnostní politiky MZV, František Šulc, vedoucí oddělení poradců MO ČR