Allied Spirit II: Podařilo se prověřit interoperabilitu a schopnost českého štábu velet samostatným praporům

Autor: nadporučík Radek Hampl

Rozhodující fáze mezinárodního cvičení Allied Spirit II – taktické cvičení brigádního úkolového uskupení – skončila. Jeho velitel, plukovník Josef Kopecký, je s výsledkem spokojený: „Dokázali jsme nejen splnit všechny úkoly, ale co je nejdůležitější, podařilo se nám operaci o několika fázích řídit, při plánování jasně a srozumitelně formulovat rozkazy, které vojáci dokázali splnit.“

„V první řadě musím říci, že se nám podařilo prověřit interoperabilitu a schopnost ryze českého štábu velet osmi samostatným praporům, z nichž manévrový byl pouze jeden český. Museli jsme spojit a řídit nejen vlastní, takzvaně organické, ale i neorganické jednotky z různých států. To se nám podařilo a na konci cvičení se z brigády stala poměrně kompaktní jednotka na všech úrovních. Neméně důležitá byla i lidská rovina, kde jsme navázali a udržovali velmi dobré vztahy,“ hodnotí Allied Spirit II plukovník Josef Kopecký, velitel brigádního úkolového uskupení.

Leccos se také podařilo vylepšit. Například v plánovacím a rozhodovacím procesu Češi zvolili metodu, kdy si k němu zvali, pokud to čas dovoloval, velitele podřízených praporů, aby se i oni vyjádřili k plánu a úkolům pro jejich jednotku. „Chtěli jsme se ujistit, že vydaný úkol bude přesně pochopen a realizován tak, jak nadřízený očekává,“ zdůrazňuje Kopecký. Přístup se podle jeho slov osvědčil: „V závěru cvičení už jsme přesně věděli, co je kdo schopen dělat a jaké má nastavené plánovací a řídící procesy. Díky tomu se nám po celé cvičení dařilo držet kompaktní a nepřetržité velení a ani jednou jsme neměli problém, že by se nám nějaká jednotka dostala mimo kontrolu.“

Aktivní forma obrany se vyplatila

Cvičení podle námětu probíhalo ve čtyřech fázích, vlastní bojová činnost začala ve druhé fázi s úkolem získat iniciativu nad útočícím nepřítelem. To se brigádě podařilo vedením promyšleného obranného boje na několika frontách. „Zvolili jsme aktivní formu obrany a orientovali se především na nepřítele a ne na terén. Tím pádem jsme nepotřebovali tolik sil, kolik je při poziční obraně obvykle potřeba a v této fázi se nám podařilo nepřítele přemoct,“ prozrazuje Kopecký.

Ve třetí fázi dostala brigáda za úkol zaútočit a obsadit několik objektů. Zde bylo podle Kopeckého důležité zvažovat schopnosti jednotlivých praporů. Zatímco její hlavní síla, český mechanizovaný prapor, měl ve výzbroji tanky, BVP a obrněná vozidla Iveco, schopná překonávat složitý terén, britský prapor byl lehký a měl naopak výhodu při boji ve složitém terénu s obrněnými cíly nikoliv však v útoku, ale v obraně. Americký prapor byl výsadkový a jeho palebná síla byla omezená. „Šikovnými manévry se nám podařilo stanovené objekty dobýt a přejít do poslední fáze, což bylo vytlačení nepřítele za stanovenou čáru, aby mohl následovat rozhodující sborový protiúder,“ přibližuje nejobtížnější část boje plukovník Kopecký.

Poslední operace – noční boj v lese i střet v městské zástavbě

„Tato fáze byla poměrně složitá, vzhledem k času a situaci na bojišti jsme ji museli naplánovat velice rychle,“ prozrazuje Kopecký. Poslední operace probíhala v noci, včetně přípravy, přesunu i zasazení jednotek.

Jednotky nejprve na levém křídle silami britského praporu předstíraly útok v terénu, který byl vyhodnocen jako vhodný pro vedení útoku. Mezitím se další dva prapory po stanovených osách a americký prapor vzduchem v noci přesouvaly do výhodného postavení. Hlavní síly, které měly zaútočit z neobvyklého směru, ale při přesunu v lese narazily na organizovaného nepřítele. „Došlo k nočnímu boji v členitém, zalesněném terénu, kdy se našim jednotkám podařilo přes připravenou obranu, za pomoci podpůrných paleb a letecké podpory, prorazit a zajistit klíčový terén kolem objektu útoku. Následně byl zasazen lehký britský prapor s flexibilními manévrovými jednotkami k ovládnutí tohoto objektu. To se mu po dopoledním boji v městské zástavbě podařilo. Stejně tak úkol splnil i výsadkový prapor, kterému se za podpory dělostřelectva a leteckých úderů podařilo obsadit další objekt,“ popisuje Kopecký.

Přesto, že jednotky narazily na dobře organizovanou obranu nepřítele, bojovalo se v noci a v lese, ztráty nepřesáhly víc než 30 procent sil brigády. „Důležitou roli v tom sehrály i jednotlivé podpůrné prvky brigády, průzkumný prapor dodával podrobné informace o pohybu nepřítele, pomáhaly palby dělostřelectva, účinné bylo i nasazování zátarasů a údery letectva,“ hodnotí situaci Josef Kopecký.

Alianční a spřátelené jednotky NATO dokázaly, že umí efektivně spolupracovat

„V taktické rovině jsme dokázali splnit veškeré úkoly, které jsme dostali,“ uzavírá plukovník Kopecký. „Mnohem důležitější ale je, že se nám podařilo operaci o několika fázích řídit, při plánování jasně a srozumitelně formulovat rozkazy, které vojáci dokázali splnit. Dali jsme dohromady vycvičený brigádní bojový tým, který demonstroval schopnost efektivní spolupráce aliančních a spřátelených jednotek NATO při vedení společné pozemní operace. Pozitivně hodnotím i motivaci všech zúčastněných ukázat v mezinárodním prostředí, co umí.“