Armáda se nikdy nesmí stát odkladištěm neschopných lidí

Autor: majorka Pavla Poláková

Místopředseda výboru pro obranu, člen výboru pro bezpečnost či podvýboru pro kontrolu plnění úkolů reformy Armády České republiky a také Stálé delegace parlamentního shromáždění NATO – to je jen krátký výběr funkci, v nichž během působení v poslanecké sněmovně sbíral zkušenosti současný náměstek ministra obrany Michael Hrbata.

Už jako poslanec jste se snažil zlepšit komunikaci samospráv na Vyškovsku s ministerstvem obrany a prohlašujete, že v tom hodláte pokračovat i nyní. Proč to považujete za důležité?

Akademií projde téměř 14 tisíc studentů ročně, což není o moc méně než, kolik obyvatel má samotný Vyškov. I proto musí být komunikace mezi samosprávou a armádou co nejotevřenější a spolupráce co nejtěsnější. Považuji za nutné, aby zastupitelé, a potažmo i občané, ve městech, kde jsou vojenské posádky, věděli, co tam armáda chystá, jaké jsou plány, zda má posádka perspektivu a jakým směrem se bude vyvíjet v budoucnosti.

Ve vyškovské akademii jsme pořádali setkání se zastupiteli města nebo s významnými osobnostmi regionu, na kterých všichni dostali odpovědi na své otázky. Podle mého názoru takový přístup zlepšuje atmosféru ve městě a přináší klid pro práci všech, kteří zde žijí. V neposlední řadě se tím vylepšuje obraz, který lidé o armádě mají. Nelze odtrhnout armádu od života města, ve kterém působí. Je dobře, když zastupitelé vědí, co se děje za branami kasáren, a díky tomu jsou pyšní na úspěchy, kterých „ta jejich“ posádka dosahuje. Příkladem výborné spolupráce založené na vzájemné důvěře je, že město Vyškov udělilo akademii pamětní stuhu na bojový prapor.

Vystudoval jste vševojskový směr na 1. vojenské fakultě ve Vyškově. Jak na studentská léta vzpomínáte a jak se od té doby podle vás vojenské školství změnilo?

Na školu - jako každý student – vzpomínám jako na nejhezčí období svého života. Už je to pár let a dnes už všechno vypadá úplně jinak. Ve Vyškově už není vysoká škola a v Brně máme Univerzitu obrany. Mým záměrem je vytvořit novou koncepci vojenského školství a výcviku, v níž bych chtěl propojit návaznost vzdělávání a praktického výcviku.

Myslíte si, že vzhledem k počtu důstojníků je nutné mít vysokou vojenskou školu?

Univerzita obrany určitě zůstane zachována. Jen armáda bude muset specifikovat, kolik studentů a v jakých oborech potřebuje. My pak školu zracionalizujeme a obory, o které armáda nebude mít zájem, zrušíme. Také si dovedu představit druhou možnost, a to spolupráci s ministerstvem školství a se zahraničím, kdy nám za civilní studenty, kteří budou studovat na naší univerzitě, budou platit. Specialisty, jako třeba lékaře, jsme schopni „nakoupit“ v civilu a za půl roku je vojensky dovzdělat ve Vyškově. Na základě jednání s rektorem brněnské Univerzity obrany, které se uskuteční v nejbližších dnech, mám v úmyslu ustanovit pěti až šestičlennou skupinu, kde budou zastoupeni nejen odborníci z Brna a z Vyškova, ale i ředitel odboru vzdělávání, s úkolem navrhout aktualizovanou verzi koncepce vzdělávání a výcviku. Společně budeme hledat řešení, jak obě vzdělávací instituce zracionalizovat.

Jste klíčovým náměstkem - budete zodpovídat hlavně za personalistiku a vzdělávání. Vaše rozhodnutí mohou resort obrany posunout hodně dopředu. Vojáci, ale nejen oni, si od Vás slibují progresivní změny. Můžete už teď říci, kterým směrem se chcete ubírat a co je pro Vás nejdůležitější?

V souvislosti s programovým prohlášením vlády je zájmem ministra, a tedy i mým úkolem, šetřit. Úspory budou jak finanční, tak personální. V žádném případě nechci, aby se kdokoliv snažil činit jakákoliv opakovaná plošná opatření.

Není to nic, co by mi přinášelo radost, ale na druhou stranu, je to příležitost oddělit schopné od neschopných. Nerad bych, aby došlo k tomu, že vojáci budou mít málo peněz, ti nejkvalitnější nám začnou utíkat, a zůstanou jen ti, kteří by se jinde neuplatnili. Armáda se nikdy nesmí stát odkladištěm neschopných lidí. Úspory se budou týkat lidí, kteří nemají zkušenosti z mise, nejsou zdatní a jazykově vybavení. Nadneseně – ten, kdo nepředběhne svého náměstka, nemá v armádě co pohledávat.

Kvalitní a zkušení lidé, kteří mají odslouženo patnáct či více let a jsou ve věku, kdy by mohli začít předávat své zkušenosti, často odcházejí s odůvodněním, že nemají motivaci dál pokračovat. Jak je zastavíte?

Voják, který má za sebou ten nejlepší výcvik a osvědčil se v misi, je pro resort velmi cenný. Ti, kteří se vrátí z mise, kde působili jako velitelé na různých stupních, určitě dostanou možnost svoje zkušenosti předat. Je mojí prioritou, abych jim to umožnil. Jsem s nimi v úzkém kontaktu, a oni vědí, že mají moji podporu.

Armádě dlouhodobě chybí kariérní řád. Co to způsobuje v praxi a proč je tak důležité ho mít?

Kariérní řád, jehož návrh do konce letošního roku předložím, musí vycházet ze zákona 221, tedy zákona o vojácích z povolání. Nechci, aby to bylo nějaké „veledílo“. Mám představu, že to bude jednoduchý soubor pravidel, z nichž se každý voják dozví, co musí udělat, aby za deset let dosáhl na hodnost i pozici, o kterou usiluje. Ale podotýkám, že už sama „dvě stě dvacet jednička“ tyto postupy specifikuje dost podrobně. V krátkosti je možno říci, že navrhovaný kariérní řád se ponese v duchu myšlenky - každý, kdo na sobě bude pracovat, půjde nahoru, kdo ne, bude muset odejít.

V médiích se teď často objevují zprávy o plánovaných úsporách v mandatorních výdajích. Máte už představu, kde ušetříte?

Budu muset sáhnout na takzvaný příspěvek na bydlení. Osobně ten název nemám rád, protože už dávno je překonán. Nejsou to nijak limitované prostředky, a voják ho může použít na cokoliv, ne jen na bydlení. V současné době je to jen jakási kompenzace omezení spojených se službou v armádě. Domnívám se, že je potřeba zahrnout tuhle částku do platu a hlavně – zdanit ji. Další oblastí úspor budou výsluhy. Každý rok na nich vyplatíme 2,2 miliardy korun. Nechci vojákům výsluhy brát, ale otázkou je, co s výsluhami u těch, kteří dál pracují ve státní správě. Další oblastí, v níž mohou být jakési rezervy, jsou platy studentů. Shrnu-li to, raději bych propustil neschopné lidi, abych těm kvalitní zachoval solidní výši platu.

Jak se díváte na projevy pravicového extremismu v armádě?
Z parlamentu mám zkušenost, že tento problém všichni bez výjimky vnímají jako aktuální hrozbu. Nechápu, když má někdo třeba na zádech vytetováno ve švabachu „Mou ctí je věrnost“, a jeho nebližší velitel, který ho má denně na očích, to nezjistí. Nejen, že bych trestal toho vojáka, ale trestal bych i velitele, protože to znamená, že se nestará o svoji jednotku. Jsem pro okamžitý postih jakéhokoliv projevu extremismu, protože armáda musí být apolitická a ideově čistá.