Boj proti nacismu byl současné bojem o uchování naší národní existence

Autor: Miroslav Šindelář

Ve čtvrtek 11. října 2012 se v hlavním sále Ministerstva obrany ČR uskutečnilo setkání přímých účastníků bojů, a to u příležitosti 68. výročí Karpatsko-dukelské operace a 70. výročí bojů na Středním Východě.

Spolu s válečnými veterány se jejich slavnostního setkání zúčastnili místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Alena Palečková, náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata, náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel a další hosté.

Památku statečných mužů a žen připomněla v úvodním projevu místopředsedkyně senátu Alena Palečková, když zdůraznila, že čest tehdejšího Československa zachraňovali ve světovém konfliktu právě zahraniční vojáci, kteří se za cenu velikých obětí postarali o to, že jsme stáli na straně vítězů.

„Naši vojáci se po útěku z vlasti postupně zapojovali do bojů v Polsku, ve Francii, ve velké Británii i jinde. Naše vlajka nechyběla na frontách Středního východu, i u Dukly a Dunkerque. Tam všude se československé jednotky zapsaly zlatým písmem do dějin našich ozbrojených sil. Tam všude se naplnila Masarykova slova o tom, že žádná moc na světě, třeba by se i s celým peklem spolčila, neudrží národ vzdělaný, ušlechtilý a statečný v poddanosti a otroctví. Štít československého zahraničního odboje za druhé světové války je, podle toho co jste vykonali,bez poskvrny,“ řekl na adresu těch, kteří bojovali za svobodu se zbraní v ruce, náměstek ministra Michael Hrbata.

Náčelník Generálního štábu Armády České republiky generál Petr Pavel se zastavil u momentu těžkých krvavých sedmdesát osm dnů trvajících bojů v Dukelském průsmyku. Uvedl, že velikým hnacím motorem muselo být pro vojáky vědomí, že už jsou jen několik kilometrů od svého domova.

Je přesvědčen o tom, že i v řadách dnešních vojáků se najdou stejně smýšlející a oddaní své vlasti vojáci jako jejich vzory ze 2. světové války.

Historik Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu v Praze se zaměřil na faktický výklad historie a na osudové souvislosti. Jistě bylo zajímavé slyšet fakt, že Dukla s Dunkerque byla svým způsobem propojena. Ostatně důkazem je to, že naši vojáci v tehdejším Sovětském svazu, kterých se kolem podplukovníka Ludvíka Svobody semkla necelá stovka, záviděli, že jejich kolegové už u Dunkerque válčí a poslali jim povzbuzující telegram.

Později někteří zkušení českoslovenští důstojníci ze Západu dobrovolně posílili naši zahraniční jednotku na Východě.

Dvě stě devadesát osm důstojníků přišlo z Velké Británie na východní frontu. Za všechny jmenoval pozdějšího generála Karla Klapálka, který nejprve po příchodu do Sovětského svazu převzal 3. brigádu a později i velení nad celým 1. československým armádním sborem.