Bosna - Ze vzpomínek brigádního generála Pavla Štefky, v době operace Joint Forge náčelníka operační sekce Generálního štábu AČR

Čestí vojáci v Bosně a Hercegovině v mírových operacích pod vedením NATO

Ze vzpomínek brigádního generála Pavla Štefky, v době operace Joint Forge náčelníka operační sekce Generálního štábu AČR

V době, kdy jsem působil ve funkci náčelníka štábu velitelství pozemních sil v Olomouci, setkával jsem se s problematikou mírových operací víceméně zprostředkovaně. V roce 2000, kdy již probíhala operace Joint Forge (SFOR II) v Bosně a Hercegovině, jsem se stal náčelníkem operační sekce Generálního štábu Armády České republiky a navázal tak na práci svého předchůdce generálmajora Josefa Šíby.

Početní stav českého kontingentu představoval 560 osob a operační úkol plnil v sestavě mnohonárodní divize South West. Kontingent byl posílen leteckou skupinou (dvěma vrtulníky Mi-17 a jedním letounem L-410) a britskou dělostřeleckou baterií s šesti děly AS-90. Dvě hlavní základny a další retranslační stanoviště plně umožňovaly plnění operačního úkolu ve stanoveném prostoru operace.

V této etapě působení vojsk SFOR v Bosně a Hercegovině bylo zřetelné, že operace je úspěšná. Docházelo ke konsolidaci života v zemi a stále více se zde angažovaly mezinárodní nevládní a humanitární organizace. Tak situaci vyhodnotilo i velení operace a rozhodlo o snížení početního stavu vojsk SFOR. Současně se zhoršovala situace v Kosovu, neboť nasazené mnohonárodní síly nebyly postačující. Proto bylo, po předcházejících analýzách, rozhodnuto soustředit se na jednu mírovou misi, ukončit činnost v SFOR II do konce roku 2001 a posílit český kontingent KFOR.

Přišlo však 11. září 2001 – teroristický útok na USA. Situace se velmi zkomplikovala, místo soustředění se na jednu misi se Česká republika prostřednictvím své armády zapojila do misí dalších. Současně s ukončením naší účasti v SFOR jsme budovali 1. česko-slovenský prapor KFOR, připravili a vyslali jednotku do Makedonie – operace Essential Harvest. Zároveň jsme zahájili přípravu k vyslání jednotky do operace Enduring Freedom do Kuvajtu a ISAF do Afghánistánu. V té době také vrcholila jednání o výstavbě česko-polsko-slovenské brigády pro působení v mírových misích. Jen těžko si dovede nezúčastněný člověk představit úsilí nejen příslušníků mírových misí, ale i stovek těch „neviditelných“ pracovníků Generálního štábu AČR, operačních velitelství a jejich útvarů, kteří nelehkou situaci zvládli výborně. Pomyslně těmto lidem patří též část medaile udělované za mírové operace.

Chtěl bych také zdůraznit stále se prohlubující vazby s posádkovými městy, kdy vojáci odjížděli do dalekých zemí s prapory svých posádkových měst a byli na to nesmírně hrdí. Podpora státní správy a samosprávy byla a je pro nás nesmírně důležitá.

Zvláštní zmínku by si zasloužila spolupráce s dětským humanitárním hnutím „Stonožka“ a jeho prezidentkou paní Bělou Jensenovou. Rozvíjela se naprosto nestandardně a neuvěřitelným tempem. Asi nebudu moc přehánět, když řeknu, že její start a vzestup byl přímo raketový. Výsledkem krásné spolupráce českých vojáků s dětmi byly nově otevřené školy v Bosně a Hercegovině a v Kosovu, vybavení nemocnic speciálními přístroji a další humanitární akce.

Vždy, když něco významného skončí, je čas na rekapitulaci. Mise SFOR v novodobé historii Armády České republiky významná určitě byla. Účast naší jednotky v SFOR demonstrovala odhodlání České republiky podílet se aktivně na mírovém procesu na Balkáně a výrazným způsobem zvýšila odbornou připravenost příslušníků AČR. Mise SFOR a SFOR II se zúčastnilo okolo pěti tisíc českých vojáků, kteří získali neocenitelné zkušenosti pro svůj profesionální růst. Získali sebedůvěru a přesvědčili se, že jsou schopni působit v aliančním uskupení. Poznatky z působení jednotek Armády České republiky v misi SFOR se využívají při výstavbě kontingentu a plnění úkolů v misi KFOR a dalších. Mnozí vojáci z povolání plnili úkoly také ve štábech SFOR, zvládli operační postupy NATO především na stupni prapor a brigáda. Dokázali jsme do mise připravit vojáky a techniku, která je v naší armádě běžná, nevytvářeli jsme tedy žádné elitní jednotky. Velkým zadostiučiněním pro nás byla též chvála nadřízených velitelů a jejich vyjádření, že kdyby si mohli vybírat jednotky do své sestavy, vybrali by si jednotku Armády České republiky.

Dne 22. února 2002, při slavnostním nástupu v Olomouci, ministr obrany Jaroslav Tvrdík ukončil působení Armády České republiky v misi SFOR. Opustili jsme Bosnu a Hercegovinu, pomníčky českých vojáků, kteří položili svůj život za mír, však zde zůstanou. Čest jejich památce – nikdy nezapomeneme.

Brigádní generál Pavel Štefka,
v době operace Joint Forge náčelník operační sekce Generálního štábu Armády České republiky