Češi vedou v Severoatlantické alianci robotiku a klíčové ukazatele hodnocení schopností

Autor: Mirek Šindelář

NATO RTO – Research and Technology Organization je organizací Severoatlantické aliance pro výzkum a technologie. Vytváří síť asi 3500 vědců a inženýrů spolupracujících na téměř 140 projektech ročně.

Její součástí je řada pracovních skupin , v nichž jsou zastoupeni také čeští odborníci. Češi zde vedou už dvě skupiny. Obě pod záštitou Velitelství NATO pro transformaci. Po té první, která se zabývá příspěvky do procesu robotizace, a řídi ji profesor Václav Hlaváč z ČVUT Praha, nabývá na významu pracovní skupina SAS-096 vedená podplukovníkem Zdeňkem Petrášem z Generálního štábu AČR.

Ta se soustředí na analýzy vedoucí k identifikaci klíčových výkonnostních ukazatelů, které by měly umožnit objektivní stanovení úrovně vojenských schopností ozbrojených sil zemí NATO. Harmonogram práce na tomto projektu, který svou podstatou navazuje na probíhající alianční aktivity v rámci Smart Defence, je rozdělen do horizontu tří let.

„Samozřejmě , že NATO má definovány požadavky na vojenské schopnosti jednotek představující ideální požadovaný stav. Ale záměrem naší skupiny, která oficiálně vznikla na podzim minulého roku, je vypracovat jakýsi metodologický rámec, pomocí kterého bude možné porovnat požadavky s reálným stavem jednotek, určit nedostatky oproti stanoveným požadavkům na schopnosti a v souladu s národními ambicemi příslušné země, potažmo i celé Aliance, stanovit priority při jejich odstraňování. Neodmyslitelnou součástí fáze prioritizace je problematika financí a jejich vyčlenění pro řešení identifikovaných nedostatků. Vzhledem ke stále se zužujícím národním rozpočtům na obranu je jasné, že disponibilní zdroje v žádném případě nepokryjí řešení všech nedostatků. Proto je potřebné provést tuto prioritizaci, jinými slovy je třeba označit identifikovat nedostatky ve schopnostech, mající nejkritičtější dopad na případné vedení vojenské operace, a na jejich řešení se soustředit především“ uvedl podplukovník Petráš.

Upřesnil, že na podzim 2010 zareagovali Češi na nabídku NATO RTO SAS (System Analysis and Studies), s úmyslem postavit se do čela rodící se aktivity, jejímž úkolem bude sjednotit a skloubit hodnocení vojenských schopností uvnitř Aliance, najít relevantní ukazatele hodnocení, dát tak v konečném výsledku politikům podklady do rozhodovacích procesů.

K tomu ale vede ještě dlouhá cesta. České vedení pracovní skupiny se snaží navázat na praktické zkušenosti, které byly získány při zavádění národního systému hodnocení do podmínek AČR. Tento národní systém vychází z výsledků dosažených vojensko-odbornými složkami EU v této problematice a není jistě bez zajímavosti, že právě Česká republika se podílela na řešení této problematiky v průběhu svého předsednictví v EU, v první polovině roku 2009. První hmatatelné výsledky nelehké práce by se měly objevit až v roce 2014, kdy by skupina, ve které pracují odborníci z Belgie, České republiky, Estonska, Francie, Kanady, Spolkové republiky Německo a také zástupce NATO z velitelství pro transformaci, měla předložit závěrečnou technickou zprávu.

„V únoru letošního roku zahájila pracovní skupina první fázi projektu kdy zástupci jednotlivých zemí prezentovaly zkušenosti, kladné i negativní poznatky z národních procesů obranného plánování a systému hodnocení schopností na národní úrovni. Zcela otevřeně jsme hovořili o problémech, které s hodnocením souvisí, především o dopadech rozpočtových restrikcí a realizaci akvizičních programů s dopadem na rozvoj požadovaných schopností. Hledáme optimální cestu k cílům, které budou sloužit nejenom na politicko-strategické úrovni, tak jak zní zadání, ale které nakonec v rozhodovacím procesu využijí i operační velitelé v jakékoliv možné operaci, o které političtí reprezentanti rozhodnou,“ vysvětlil podplukovník Zdeněk Petráš.

Poukázal na skutečnost, že jednotlivé země mají podobné a přesto rozdílné přístupy k hodnocení vojenských schopností zvláště nyní v období finančních restrikcí. Jeho pracovní skupina se do řešení problematiky reálného stavu vojenských schopností pustila proto, aby se v souvislosti s nelehkou ekonomickou situací ve světě, vynakládané prostředky do sféry obrany využívaly co nejefektivněji a tam kde je to nezbytně nutné.

Jako ilustrativní příklad podplukovník Petráš uvedl mechanizovaný prapor. V různých zemích může mít tato jednotka různou mikrostrukturu, různý počet kusů hlavních i podpůrných druhů techniky i různý počet osob, který tuto techniku obsluhuje.

Tyto parametry jsou odvislé od technologické úrovně techniky a schopnosti personálu tuto techniku ovládat, od úrovně její vycvičenosti či zkušeností z reálných operací atd. Nelze tedy paušálně stanovit strukturu, počty techniky a personálu a takovouto jednotku nastavit jako základní měřítko pro stanovení úrovně schopností. Je zavádějící srovnávat čistě počty osob či počty techniky. Moderní a sofistikovaná technika pochopitelně zvládne kvalitativně více v menším počtu i s menším počtem osazenstva.

Rozhodujícím kritériem vždy je a bude, do jaké míry je ta či ona jednotka schopna naplnit definované požadavky. Lapidárně řečeno, pokud je daný požadavek či soubor požadavků na schopnosti plněn s relativně zastaralou technikou, ale ve vyšším počtu, a s dobře organizovanou a vycvičenou jednotkou, tzn. kvantita nahrazuje kvalitu, pak je reálný stav v pořádku a investice do modernizace nejsou na pořadu dne. Pokud je však tato technika v nedostatečném počtu či existuje-li chronická absence kvalifikovaného a vycvičeného personálu pro danou techniku, pak je třeba tento potencionálně kritický nedostatek urgentně řešit; a to buď pořízením nové technologie s nižší potřebou personálu, či kvalifikovaný personál zabezpečit.

„Obojí stojí pochopitelně peníze, ale i čas, a v tomto případě je prioritizace otázkou co bude výhodnější z hlediska poměru investice vůči užitnému efektu v případě nasazení jednotky do vojenské operace. Zkrátka, všechny relevantní parametry musíme umět srovnávat a hodnotit konečný efekt,“ shrnul podplukovník Petráš.