Pietní akt v Resslově ulici připomněl boj parašutistů v kryptě. Nechyběli ani příbuzní Jana Kubiše

Autor: VHÚ Praha, foto: Jan Kouba, Jan Schejbal

V pražské Resslově ulici se 18. června uskutečnil pietní akt u pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje, který připomněl poslední boj československých parašutistů v kryptě v roce 1942. Právě tady se po atentátu na Reinharda Heydricha sedm československých parašutistů ukrývalo, a svedlo svůj poslední boj.

Ve čtvrtek 18. června 2026 si hosté každoročního pietního aktu u chrámu sv. Cyrila a Metoděje připomněli 84 let od hrdinného boje československých parašutistů proti nacistické přesile. Pietní akt se uskutečnil v Den hrdinů druhého odboje, který si Česká republika připomíná od roku 2018. Resort obrany zastupovali náměstek ministra obrany René Schreier, náčelník generálního štábu armádní generál Karel Řehka a jeho první zástupce generálporučík Miroslav Hlaváč. Nechyběli předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Tomio Okamura, členové vlády a další významní hosté.

U pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje ani dnes nechyběli příbuzní jednoho z parašutistů Jana Kubiše. Stejně jako každý rok přijeli Dusíkovi, pro které se Resslova ulice stala pravidelným místem setkávání rodin ostatních parašutistů.

„Já bych řekla, že je to pokaždé v něčem jiné, ale něco přeci jen zůstává, a to je ten smutek,“ říká neteř Jana Kubiše Jiřina Dusíková. „Byly doby, kdy mě to dojímalo natolik, že mi tekly slzy. Člověk si na tom místě uvědomí, co ti kluci prožili.“

Rodiny statečných parašutistů se dlouho neznaly. Teprve v posledních letech se začali všichni potkávat i mimo samotné vzpomínkové akty v kryptě. „Už to beru tak, že sem jedu za známými, za kamarády. Ty rodiny se mezi sebou sbližují. Nechci říct, že nás pojí jen to vědomí, že jsme o někoho přišli. Spíš takové semknutí, je důležité, aby se o tom vědělo,” říká synovec Jana Kubiše Jiří Dusík.

Dusíkovi dlouho netušili, že jsou s Janem Kubišem spřízněni, jejich rodinná historie je spletitá. „Dozvěděli jsme se to až po smrti otce. Ve vesnici to ale starší lidé věděli, jen se o tom nemluvilo,“ vysvětluje Jiřina Dusíková. Přesto se jich příběh jejich strýce Jana Kubiše dotýkal, i když se o tom doma nemluvilo. „I když jsme ho nepoznali, v rodině s námi pořád byl. Na Dušičky babička zapalovala svíčky, doma jsme měli i tablo, kde byly fotografie příbuzných, kteří zahynuli v Mauthausenu. Takže nás to vlastně pořád provázelo, žili jsme s tím,“ vzpomíná Jiřina.

Silně se to podle ní vrací právě v kryptě. „Tam si člověk uvědomí, jaké to muselo být – zima, nejistota, jestli se odsud vůbec dostanou. Tam to na vás dolehne,” popisuje. Když předloni při vzpomínce zpívaly děti hymnu, jedna z neteří se rozplakala. „Ptala se, jestli už jsou v nebíčku a jestli už je jim dobře,“ říká Jiřina. „Asi si i malé dítě dokáže představit, že to bylo hrozné.“

Jan Kubiš se narodil v Dolních Vilémovicích, jeho rodný dům chátral do doby, než jej koupila obec. S rekonstrukcí pomáhal i Jiří Dusík. Dnes je dům muzeem a místem, kam míří exkurze i školní skupiny. I to je podle rodiny jeden z důvodů, proč má smysl příběh parašutistů připomínat i po desetiletích. „Válku máme dnes za rohem. Ti chlapi se tenkrát snažili, aby se válka chýlila ke konci. Zlikvidovali nejvýše postaveného nacistického pohlavára, což se nikomu jinému nepodařilo,“ připomíná Jiří Dusík. A nesouhlasí s tím, když se význam atentátu zpochybňuje. „Když to dnes někdo popírá a říká, že to byl zbytečný čin, je to smutné. Ti kluci byli vlastenci v tom nejčistším slova smyslu,“ dodává.

Na pietní akt v Resslově ulici přišli i studenti Gymnázia Milady Horákové spolu se svým učitelem dějepisu Patrikem Herdicsem. Ten podobné exkurze se studenty pořádá často – lépe než nad učebnicí studenti vstřebají téma přímo na místě, kde se historická událost stala.

„Jsme všeobecné gymnázium, ale zaměřujeme se na období moderních dějin a období totalitních režimů ve spolupráci s naší partnerskou institucí - Klubem dr. Milady Horákové. Je pro nás důležité, aby studenti neznali jen učivo z učebnic, ale aby se setkávali i s místy, kde se ty věci opravdu staly, a s lidmi, kterých se to dotýká,” vysvětlil učitel Patrik Herdics. Gymnázium pořádá i další akce k moderním dějinám, včetně setkání s pamětníky, historiky nebo rodinami lidí, jejichž příběhy jsou s obdobím války spojené.

Pětice studentů spolu s učitelem nejprve sledovala akt naproti z ulice, kdy hosté pokládali věnce k pietnímu místu u zdi krypty, poté měli možnost účastnit se i panychidy v kostele svatých Cyrila a Metoděje. „Když to tady člověk vidí, zapamatuje si to úplně jinak než z učebnice,“ říká jeden ze studentů gymnázia Jakub. „Je to mnohem silnější zkušenost. Najednou si to dokážete líp představit, co se tady vlastně dělo,“ doplňuje ho Lukáš.

Po skončení panychidy je prostor na úvahy o činu sedmi parašutistů, kteří se nacistické přesile bránili statečně několik hodin. „Byla to neskutečná odvaha, mělo by nás to inspirovat. Když si o tom čtete, tak je to silné, ale když stojíte přímo tady, tak to na člověka působí úplně jinak,“ myslí si Kateřina. Studenti mluví i o tom, že podobné události se dnes někdy zpochybňují, nebo se na ně nahlíží přes následky. Oni to ale vnímají jinak. „Je to hrdinství. Mělo to smysl v tom kontextu, ve kterém se to stalo,“ shodují se. „Určitě nebylo zbytečné. Nikdo totiž neví, co by se stalo dál a co všechno by konkrétně Reinhard Heydrich mohl ještě udělat. Byl opravdu zlý, dá se říct monstrum. Navíc byl poměrně mladý, takže mohl zůstat u moci ještě dlouho. Nikdo neví, jak by to dopadlo. Spekulovat ve stylu „co by, kdyby“ mi přijde vlastně zbytečné,” myslí si studentka Gábina.

„Musíme si uvědomit, že to, co se stalo v roce 1942, byl akt proti zlu obecně. Byl to vlastenecký čin československých odbojářů, výsadkářů. Ale zároveň to byl i čin evropského významu – akce, která jasně demonstrovala hodnoty,“ vysvětluje Patrik Herdics svým studentům. „Byla to odpověď na zrůdnosti systému,“ říká. „Lidé, kteří měli hodnotové ukotvení, dali jasnou odpověď na bezpráví. A to je podle mě inspirativní pro dnešek i pro každou dobu.“ Zároveň upozorňuje, že podobné události nejsou uzavřenou kapitolou minulosti. „Když se podíváme kolem sebe, vidíme spoustu temných věcí. Zlo často nevzniká nápadně, ale postupně. A my nevíme, kam některé věci mohou dojít,“ říká.

• Téma Atentátu je velmi významné a pracovníci Vojenského historického ústavu se mu velmi intenzivně věnují (další informace ZDE). Mezi nejnovější počiny patří díl věnující se Janu Kubišovi v seriálu PRIMA HISTORIE, který se vysílá každou sobotu po poledni na PRIMA CNN. Podívejte se na něj: