Česká republika slaví 12 let v NATO. Obraz vojáka se změnil

Autor: Olga Haladová

Pro Česko představuje členství v NATO zásadní prostředek ke zvýšení bezpečnosti. Českým vojákům pak oněch 12 let přineslo nejen nové zkušenosti, ale také jim pomohlo dospět. „Je to úplně jiná armáda než před dvaceti lety. Sice štíhlejší, menší, ale výkonnější,“ hodnotí dnešní příslušníky AČR Alexandr Vondra.

Podle ministra obrany přineslo armádě členství v Severoatlantické alianci velký prospěch. „V různých zahraničních operacích se vystřídalo víc než 20 tisíc vojáků a na každém z nich je vidět, jak mu „narostly svaly“. Naučili se jazyky, získali nové zkušenosti. Je to úplně jiná armáda než před 15, 20 lety,“ řekl Vondra, podle kterého je také v porovnání s tou dřívější sice štíhlejší a menší, ale zato výkonnější. „Je schopná ovládat daleko modernější zbraně a je hlavně schopná součinnosti se spojenci, protože to je pro nás klíčové. Kvůli tomu jsme do Aliance vstupovali.“

Od našeho vstupu do NATO v roce 1999 se v aliančních misích vystřídaly tisícovky vojáků. A nejen oni – vojáci „v poli“ – spojencům dokázali, že Česká republika není jen černým pasažérem, ale i cenným spojencem. Česko mělo a má své zástupce ve všech jeho strukturách, a obsazuje i ty nejvyšší posty. Současný 1. náměstek ministra obrany Jiří Šedivý byl například do minulého roku náměstkem generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku, hlavním praporčíkem Velitelství NATO pro transformaci, tedy člověkem, který má na starosti rozvoj poddůstojnického a praporčického sboru všech členských zemí Aliance, je štábní praporčík AČR Luděk Kolesa.

Česká armáda, ač dnes čítá jen necelých 23 tisíc mužů a žen ve zbrani, představuje klíčového hráče například v oblasti ochrany proti účinkům zbraní hromadného ničení. V ní je Česká republika považovaná za „Lead Nation“, tedy vedoucí zemi. Dosud se jí podařilo vybudovat a akreditovat Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení ve Vyškově, které se podílí na zásadním expertním posuzování oblasti OPZHN v NATO. Navíc AČR pravidelně přispívá specialisty z liberecké 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany do mise ISAF, kteří mimo jiné učí budoucí chemické specialisty Afghánské národní armády. Téměř žádná zahraniční mise od 90. let do současnosti se pak neobešla bez účasti českých vojenských lékařů.

Česko se také víc zapojuje do jednotlivých specializovaných programů NATO. Nedávno úspěšně završilo vstup do programu včasné vzdušné výstrahy AWACS a je zapojeno i do programu pro vzdušný průzkum pozemních cílů AGS (Alliance Ground Surveillance), který je ve fázi přípravy jeho pořízení. Ale daří se i jinde. Před dvěma lety převzala roli vedoucí země v iniciativě, která má podpořit rozvoj využitelnosti vrtulníků typu Mi pro potřeby NATO a koordinovat úsilí jednotlivých členských zemí Aliance – vlastníků nebo provozovatelů vrtulníků typu Mi.

Podle Vondry je členství ČR v Alianci přínosné i v dalším ohledu. „Kdybychom v NATO nebyli, museli bychom mít daleko širší záběr, stálo by nás to daleko víc peněz a podle mého soudu bychom nebyli schopní dnes plnohodnotně zajistit obranu naší země.“ A být součástí této organizace se ukazuje jako výhodné i po finanční stránce. Do společného rozpočtu Aliance Česko za 12 let přispělo necelými 4 miliardami korun a víc než tři miliardy získalo zpět z programu bezpečnostních investic. Za ně například postavilo radarová stanoviště a pořídilo dva radary NATO nebo dostavělo letecké základny v Čáslavi a Náměšti nad Oslavou. „Ta jedna miliarda navíc za to, že jsme dnes členy asi nejsilnějšího obranného společenství v historii, si myslím, je velmi výhodná koupě,“ uvedl Alexandr Vondra, který za největší úspěch České republiky v NATO považuje i to, že za těch 12 let nebyla vystavena žádné přímé hrozbě.

DVANÁCT LET ČR V NATO – ZÁKLADNÍ FAKTA A ÚDAJE

• Vstup do NATO v březnu 1999 naplnil jeden z klíčových strategických zájmů České republiky – členství není chápáno jako cíl, nýbrž jako zásadní prostředek ke zvýšení národní (a mezinárodní) bezpečnosti.
• V zahraničních operacích se v roce 1999 se vystřídalo 1189 vojáků, v roce 2000 to bylo 1658 vojáků, v roce 2001 celkem 1223 vojáků, v roce 2002 celkem 1598 vojáků, v roce 2003 celkem 1853, 2004 celkem 1559 vojáků, 2005 celkem 1374, 2006 celkem 1915 vojáků, 2007 celkem 2138, 2008 celkem 2166 vojáků, 2009 celkem 2065 vojáků a v roce 2010 celkem 1651 vojáků. Celkem se tedy od vstupu do NATO do konce minulého roku v misích vystřídalo 20389 českých vojáků. Viz přehled nejdůležitějších zahraničních misí AČR vedených NATO – na konci dokumentu.
• Hlavy států a vlád NATO přijali v roce 2004 na summitu v Istanbulu závazek mít 40 % národních pozemních sil nasaditelných do operací a 8% dlouhodobě udržitelných. Hodnota cíle pro nasaditelnost pozemních sil byla v říjnu 2008 zvýšena z původních 40 % na 50 %, cíl pro udržitelnost byl v červnu 2009 zvýšen z 8 % na 10 %. ČR dosáhla více než 60 % nasaditelnosti svých pozemních sil a 10 % sil dlouhodobě udržitelných. ČR tak patří mezi 12 zemí, které plní 50% cíl nasaditelnosti. Států, které plní 10% cíl pro udržitelnost (nebo se pohybují těsně pod touto hranicí), je 16 včetně ČR.
• Pokud jde o výdaje na obranu, byla ČR v roce 2010 s jejich podílem na HDP ve výši 1,33% mezi členskými státy NATO na devátém místě od konce. V roce 2011 s 1,15 % se pozice ČR dále zhoršila.
• ČR pravidelně přispívá do rozpočtů Aliance (civilní rozpočet – příspěvek hradí MZV, vojenský rozpočet, program bezpečnostních investic NATO, rozpočty agentur NATO). Z rozpočtu MO jsou hrazeny příspěvky do vojenského rozpočtu Aliance, programu bezpečnostních investic NSIP a rozpočtů agentur a vojenských prvků NATO).
• Od vstupu do Aliance (1999) do konce roku 2010 přispěla ČR (z rozpočtu MO) do rozpočtů NATO částkou ve výši necelých 4 mld. Kč (3,927 mld.). Současný podíl ČR (Cost Share) na společných nákladech NATO je 0,901%.
• Naopak ČR v letech 1999 - 2010 získala z programu bezpečnostních investic NATO (NSIP) na realizaci projektů, kde plní ČR roli. tzv. hostitelské země (Host Nation) částku převyšující 3 mld. Kč. Jedná se např. o projekty výstavby radarových stanovišť a pořízení dvou radarů NATO, dostavba LZ Čáslav a LZ Náměšť nad Oslavou a výstavba skladů a dopravního potrubí pohonných hmot dle minimálních vojenských požadavků NATO.
• Prohlubuje se zapojení ČR do činnosti jednotlivých specializovaných agentur NATO. V současné době je ČR členem devíti z celkových 14 aliančních agentur. Čerstvým příkladem je přistoupení do programu včasné výstrahy NATO, jehož praktické fungování zajišťuje agentura NAPMA se sídlem v nizozemském Brunssumu.

Přehled nejdůležitějších zahraničních misí AČR vedených NATO:

• Bosna a Hercegovina (1996 – 2004, operace NATO na prosazení a udržení míru);
• Albánie a Turecko (1999, účast v silách AFOR v operaci ALLIED HARBOUR, humanitární pomoc po zemětřesení);
• Kosovo (od zahájení v červenci 1999 dosud, účast v mírových silách KFOR);
• Bývalá Jugoslávská republika Makedonie (2001, operace ESENTIAL HARVEST, mírové síly NATO k odzbrojení znepřátelených stran po mezietnickém konfliktu);
• Irák (2003 – 2009, účast v NATO Training Mission – výcviková mise NATO – asistence při výstavbě a výcviku nové irácké armády);
• Afghánistán (od 2003 dosud, účast v silách ISAF);
• Řecko (2004, bezpečnostní asistence při olympijských hrách – specialisté na ochranu proti zbraním hromadného ničení);
• Pákistán (2005, účast v humanitární misi WINTER RACE);
• Účast AČR v silách rychlé reakce NATO (NATO Response Force, NRF, od 2003 doposud, pozn.: síly rychlé reakce NATO nebyly dosud aktivovány);
• Pobaltí (2009, účast vzdušných sil AČR při střežení vzdušného prostoru pobaltských zemí v operaci NATO, letouny JAS-39 Gripen).