Český PRT: Dva týmy - jeden cíl

Autor: Olga Haladová

„Český provinční rekonstrukční tým je v mnoha ohledech výjimečný,“ říká Sabina Anselmo Vieira, zástupkyně ředitele sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany ČR.

Čeští vojáci jsou v afghánském Lógaru už téměř dva roky. Co se za tu dobu změnilo a co podařilo?
Změnil se počet vojáků, kteří v Lógaru působí, a také struktura kontingentu. Ze dvou výjezdových týmů, které se po prvním roce v Afghánistánu ukázaly jako nedostačující, teď civilní odborníky doprovázejí čtyři. Důvodem bylo zejména zvýšení počtu projektů realizovaných v provincii. Ty vyžadovaly poměrně časté výjezdy a na to dva tzv. MOTy (Mobile Operation Teams) nestačily. Současně se postupně zvyšuje počet civilních expertů z původních 8 na současných 10, s výhledem navýšení o dva další specialisty v průběhu tohoto roku.
Co se týče úspěchů vojenské části kontingentu – podařilo se realizovat řadu tzv. QIPů (Quick Impact Projects), tedy projektů rychlého dopadu. Ty doplňují dlouhodobou rekonstrukční činnost civilního týmu a mají většinou charakter humanitární pomoci. Vojáci například takto dovybavili školy učebními pomůckami, nábytkem; před zimou rozdávali místním balíčky s hygienickými potřebami a podobně. Podařily se ale také projekty na podporu bezpečnosti, kdy jsme například nakoupili vybavení pro afghánské policisty, nebo jsme před volbami posilovali kontrolní stanoviště ANP (Afghan National Police). Velkým pozitivem je skutečnost, že zatímco dříve byly tyto projekty financovány z rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí a darů soukromých organizací, vláda nedávno odsouhlasila návrh Ministerstva obrany financovat tyto projekty z vlastního rozpočtu, a sice částkou dva miliony korun ročně.
V neposlední řadě, myslím, je úspěchem, že rozvojové projekty jsou realizovány v podstatě bez větších komplikací, a také samozřejmě to, že za posledních několik měsíců nedošlo u českého kontingentu v Lógaru k vážnému bezpečnostnímu incidentu.

 

V českém provinčním rekonstrukčním týmu spolupracují civilní experti a vojáci – je to běžný model i u ostatních týmů?
Je to model, který se u různých PRT daří různě naplňovat. PRT by v ideálním případě měly být nastaveny tak, aby se při zlepšování bezpečnostní situace vojenská část zmenšovala a narůstala naopak civilní složka. V konečné fázi by rekonstrukci země měly realizovat k tomu určené mezinárodní rozvojové organizace v úzké spolupráci s místními úřady.
Co se týče českého PRT samotného, ten patří v Afghánistánu k těm s nejvyšším počtem civilních pracovníků. Ti jsou navíc odborníky na jednotlivé oblasti, ve kterých se rekonstrukce provádí. Častá praxe ostatních PRT je přitom bohužel taková, že civilní pracovníci jsou například diplomaté nebo policisté, kteří sice mohou mít zkušenosti s realizací humanitární a rozvojové pomoci, ale nejsou schopni projekty sami připravovat a plánovat, objíždět je a kontrolovat jejich průběh. To je veliká výhoda českého týmu, a ač se o tom u nás příliš nemluví, v zahraničí za to na různých fórech sklízíme veliké uznání. Navíc ostatní PRT mají problém se získáváním civilních expertů, kteří často nemají zájem v této oblasti působit. Nám se to zatím daří – a to je především zásluha Ministerstva zahraničních věcí, které experty pro Lógar vybírá.

Vojáci v PRT slouží v prvé řadě jako ochrana civilních expertů – je to jejich jediná práce?
V žádném případě. Vojenský kontingent zajišťuje celou škálu úkolů, které definují jakoukoliv vojenskou misi. Patří sem třeba zajišťování bezpečnosti na základně, udržování techniky, výjezdy mimo základnu – které se mimochodem plánují až několik týdnů dopředu, dále vyhodnocování rizik, samostatné patroly ke zmapování terénu, atd. V neposlední řadě jsou to už výše jmenované projekty rychlého dopadu, pomoc koaličním jednotkám v místě nasazení, zabezpečení tzv. EOD týmů (expertů na výbušniny), zabezpečení zásahových výjezdových skupin, držení služeb v případě bezpečnostního incidentu a mnohé další. Škála úkolů je stejně komplikovaná a široká jako u civilních odborníků, jen je jí pravděpodobně složitější veřejnosti přiblížit.

Co je ale podstatné, že práce obou týmů – vojenského i civilního – je stejně důležitá, a za dané situace by jeden bez druhého se stejným cílem nemohly v Afghánistánu působit. Kdybychom měli v Lógaru jen vojáky, nevěděli by, jak provincii pomoci v dlouhodobém měřítku. A samotní civilisté se dnes nemohou po zemi pohybovat bez ochrany. Ve zkratce – obě složky jsou na sobě závislé a spojuje je jeden společný cíl.

Jaká je současná bezpečnostní situace v regionu? A nakolik dokáže ovlivnit práci PRT?
Bezpečnostní situace je jedním z hlavních faktorů, který ovlivňuje fungování týmu. Má vliv na to, jestli vůbec můžete ze základny vyjet, do jakých oblastí a jak daleko. Současná bezpečnostní situace je v Lógaru stejná, jako v celém východním velitelství (RC – E) – tedy zhoršená – ačkoli stále existují provincie s daleko vyšším počtem incidentů. Této situaci odpovídají i bezpečnostní opatření přijatá nejen naším kontingentem, ale i ostatními jednotkami v oblasti.
Nicméně – bezpečnost není to jediné, co dokáže práci týmu zkomplikovat. Každodenní činnost ovlivňují i klimatické a geografické podmínky v různých ročních obdobích, kterým je nutné často přizpůsobit aktuální plánování. Současně důležitým faktorem majícím vliv na práci PRT je bezesporu kapacita místní administrativy. Tedy schopnosti a přístup jednotlivých zástupců afghánských úřadů, místních představitelů a samosprávy.

Znamená to, že když jsou povodně nebo sněhové závěje, PRT nic nedělá?
Tak to v žádném případě není. Samozřejmě, že metry sněhu a rozbité silnice činnost týmu ovlivňují, ale vždycky se dá někam dojet a na nějakém projektu pracovat. Při těchto akutních situacích se jen určité projekty pozastavují a pozornost se přesouvá k těm, které je možné rozvíjet.

Ministr obrany plánuje navýšení počtu vojáků v Afghánistánu, kteří by se podíleli především na výcviku místních ozbrojených sil. Proč je výcvik těchto složek tak důležitý?
Jasnou prioritou je dnes posílení bezpečnosti v neklidných oblastech země na jihu a východě. A to se nepodaří bez většího počtu vojáků. Poté, co dojde ke zklidnění oblasti, a povstaleckou hrozbu se podaří eliminovat, může se ve větším měřítku rozvinout nejen pomoc rekonstrukčních týmů, ale hlavně mohou v zemi začít fungovat civilní agentury – jako například Červený kříž, Světová banka nebo agentury OSN. Právě díky bezpečnostní situaci jsou jejich současné možnosti působení v Afghánistánu bohužel silně omezené.
Co se týče samotného výcviku afghánských ozbrojených složek českými vojáky: posílením našeho zapojení v operaci ISAF jednak vyjdeme vstříc mezinárodnímu společenství, a za druhé naplníme i další prioritu, a tou je snaha o tzv. afghanizaci země – tedy předání správy země do rukou místních obyvatel. A sem kromě budování státního aparátu a rekonstrukce nepochybně patří i posilování bezpečnostních složek.

Na zmíněné afghanizaci úspěšně pracuje i český rekonstrukční tým. V čem je výjimečný?
Snažíme se řídit pravidly, že pomoc by měla být maximálně koordinovaná s místními lidmi, jejich organizacemi a ministerstvy na centrální či regionální úrovni tak, aby se nestalo, že jim budeme vnucovat něco, o co nestojí nebo co nemohou v dlouhodobém měřítku využít. Řídíme se strategiemi rozvojové pomoci, ale nebereme je jako dogma. Jak už bylo řečeno, naší hlavní zásadou je naslouchat Afgháncům a jejich potřebám. Pokud se například ukáže, že by místní dřív než silnici potřebovali studnu, požadovaný projekt upřednostníme.
Důležité rovněž je, že na projektech zaměstnáváme výhradně Afghánce, materiál i všechno vybavení se snažíme nakupovat na místě tak, abychom zpětně stimulovali místní ekonomiku a současně projekty činili opravitelnými a udržitelnými z místních zdrojů. Civilní experti tak především dohlížejí na smysluplné využití finančních prostředků, poskytují svoje znalosti a zkušenosti při plánování projektů a vykonávají nad nimi odborný dozor. Klíčové je současně v rámci realizace projektu školit místní komunity tak, aby nejen byly schopny se o něj po jeho dokončení starat, ale aby byly schopny v budoucnu podobné projekty uskutečnit sami, svépomocí, nebo ve spolupráci se svojí vládou. Cílem každého PRT by měl být právě tento mentoring, posilování místních kapacit, a zejména zprostředkování kontaktu mezi lidmi a jejich vládou.