Český voják si umí poradit, říká oceněná kapitánka Lada Kovářová

Autor: Andrej Halada

Kapitánka Lada Kovářová byla dnes za svoji pomoc při získávání artefaktů z vojenských misí české armády oceněna medailí udělovanou Vojenským historickým ústavem Praha.

Vojenský historický ústav Praha v současnosti aktivně shromažďuje veškeré přístupné dokumenty, předměty i osobní věci, které se jakýmkoli způsobem vztahují k působení českých vojáků v zahraničních misích. Tato činnost by nebyla možná bez vstřícného přístupu samotných českých vojáků. Jedním z takových je i kapitánka Lada Kovářová. Především během své poslední mise v Afghánistánu, která proběhla od února do srpna 2011, se jí podařilo zajistit množství věcí, které se posléze staly součástí sbírek VHÚ.

Ředitel VHÚ Praha plk. Mgr. Aleš Knížek proto ocenil v minulých dnech Ladu Kovářovou pamětním odznakem generála Rudolfa Medka. Předání medaile proběhlo v prostorách Armádního muzea Žižkov za účasti zástupce velitele Společného operačního centra ministerstva obrany generála Jaroslava Kankii.

Lada Kovářová působila v misích jako tiskový důstojník a důstojník CIMIC, během své služby se dostala do oblasti Kosova, Iráku, v Afghánistánu působila dokonce čtyřikrát. „Podařilo se nám získat například kompletní materiály, které armáda používala pro některé psychologické operace,“ vzpomíná na své působení v loňském roce v Afghánistánu. „Jde o tiskoviny, které pomáhaly armádě v každodenní komunikaci s místním obyvatelstvem, byly v tom i nejrůznější letáky – třeba proti korupci. Ale také běžné věci pro osobní použití i pro školu. Získali jsme i úplné vybavení pro rekrutační kampaně.“

Podle slov ředitele VHÚ Aleše Knížka mají pro muzejní pracovníky velkou cenu také fotografie, které kapitánka z Afghánistánu přivezla. Předměty, snímky i nejrůznější listiny ilustrují jak život našich vojáků, tak způsob, jakým Afghánci dnes žijí.

„Je to velmi odlišný svět,“ vzpomíná na své působení ve Střední Asii Lada Kovářová. „Když se odtamtud vrátíte domů, mnohem víc si vážíte věcí, které vám jinak připadají samozřejmé. Vaše hodnoty se promění a tzv. neřešitelné problémy se náhle jeví jako banální.“

Při srovnání všech tří zemí, kde působila, říká: „Kosovo je určitě jiná země než Česko a lidé tu žijí zcela odlišnými starostmi. Ale pořád je to Evropa. V Iráku jsem byla hned po válce, viděla jsem, co válečný konflikt dokáže. Ale stále to nebyl takový kulturní šok jako Afghánistán. Tam se dostanete do oblastí, kde jste jako v 19. století a život na některých nedostupných místech snad připomíná i středověk. Místní v horách nikdy neviděli západní vojáky – těmi posledními byli Rusové ještě z doby Sovětského svazu.“

Slova uznání má kapitánka Kovářová pro své kolegy, české vojáky: „Vždycky jsem jim na sto procent věřila a nikdy také nezklamali. A mám ještě jeden zajímavý poznatek: český voják si vždycky ví rady. Nemusí mít takové prostředky jako někteří vojáci z nejbohatších zemí, ale rozhodně si umí v obtížných situacích vždycky poradit.“

Více informací o aktivitách Vojenského historického ústavu Praha naleznete na www.vhu.cz