Jednotka lehké motorizované pěchoty vstupuje na území kontrolované protivníkem
Obrázek x z y
14.8.2015
Vesnici Asvar zahalil snad kilometrový oblak dýmu. Měla ho na svědomí letecká a dělostřelecká podpora aliančních jednotek. Hned vzápětí se ozvala prudká palba.
Pro mezinárodní cvičení Allied Spirit II v americkém výcvikovém prostoru Hohenfels v Německu byl v pátek 14. srpna charakteristický přechod našich jednotek do útoku. Dostaly za úkol obsadit vesnici Asvar, vyčistit celé její okolí od protivníka a zaujmout obranu. Kromě toho měly zajistit zbraně uložené na policejní stanici ve vesnici pro speciální síly státu Arany, proti kterým vedly ofenzívu.
„Naše útočná fáze začala útokem dvou těžkých jednotek, které obklíčily vesnici a zaujaly obranu tak, abychom nemohli být napadnuti obrněnými prostředky armády státu Arana. Za nimi následovala lehká rota, která se nyní snaží obsadit vesnici a zajistit zdejší policejní stanici. Zde by totiž měly být uloženy zbraně pro speciální síly ozbrojených sil Arany,“ vysvětluje velitel 74. praporního úkolového uskupení podplukovník Martin Botík.
Nepřítel se urputně bránil
Průnik tankových a mechanizovaných jednotek na levém křídle útočné operace se ale neobešel bez určitých komplikací. Protivník kladl intenzivní odpor na nedaleké kótě. „Dostali jsme za úkol dobýt strategickou výšinu nad vesnicí Asvar. Obsadit tento prostor a nepříteli zabránit přístupu ze západu. Byli jsme rozděleni do dvou proudů. Moje tanková četa posílená mechanizovaným elementem postupovala z jihu směrem na západ tak, abychom byli schopni pokrýt jižní stranu výšiny. Společně s dalším naším prvkem, který postupoval severně od nás, jsme byli nakonec schopni tuto výšinu obsadit a protivníka vytlačit,“ upozorňuje velitel české tankové roty poručík Jan Holíček. „Postupovali jsme velice obezřetně. Vytipovali jsme si určitá místa vhodná pro léčku. Terén, kterým jsme procházeli, byl pro léčku jako stvořený. Nespěchali jsme tedy a důkladně propátrávali veškerá podezřelá místa. V těchto případech jsme vpřed na průzkum poslali roje z bojových vozidel pěchoty. Naše podezření se ale nepotvrdilo. Protivník vyvinul velký odpor až bezprostředně před dosažením výšiny. Tento strategický bod bránil silami jedné mechanizované a jedné tankové čety. Nakonec se nám ho podařilo společnými silami vytlačit. Přišel o jednu tankovou a jednu mechanizovanou četu, naše ztráty byly relativně malé, představovaly polovinu tankové čety,“ dodává Holíček.
Ve vesnici Asvar utichá poslední odpor protivníka. Policejní stanice i se skladištěm zbraní je zajištěna českými jednotkami. „Z této fáze cvičení vyplynulo, že se musíme trochu více sžít s terénem a přidat na rychlosti. Manévr by měl být podstatně rychlejší. Jeho síla spočívá v rychlosti, v mase nasazení a palebné převaze,“ uvedl během prvního hodnocení velitel 74. praporního úkolového uskupení podplukovník Martin Botík.
Tuto fázi cvičení navštívil náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Josef Bečvář, velitel Pozemních sil AČR generálmajor Ján Gurník a řada dalších významných hostů z NATO a naší armády.
7. mechanizovaná brigáda je hodnocena jako vynikající jednotka
„Jedná se o jedno z největších cvičení naší armády v letošním roce. Dlouhodobě hodnotíme 7. mechanizovanou brigádu jako vynikající jednotku. V loňském roce vznikla otázka, co dál. Navrhli jsme veliteli pozemních vojsk USA v Evropě, že bychom postavili cvičení na úrovni brigádního úkolového uskupení. A z toho se vyvinula celá tato záležitost,“ připomenul generál Bečvář. „Toto cvičení ukazuje mimo jiné, že v NATO již dávno nejsme nováčci. Máme kvalitní velitele a plukovník Kopecký to každý den dokazuje,“ dodal.
Na jaře a na podzim příštího roku by se měly konat další ze série cvičení Allied Spirit. „Zda a v jakých počtech se tohoto cvičení zúčastníme, zatím nejsem schopen říci. Rozhodující bude, zda budeme mít dostatek finančních prostředků. Takováto mezinárodní cvičení jsou ale samozřejmě pro zvyšování kvality naší armády neocenitelná. Když se dívám, jaké úkoly zde 7. mechanizovaná brigáda plní, musím říci, že jsem na naše vojáky hrdý,“ dodal na závěr generál Gurník.
Autor: J. Kouba