Čtveřice studentů Univerzity obrany si sáhla na dno vlastních sil

Autor: Zdeňka Dubová

Až na dno vlastních sil si sáhla čtveřice studentů Univerzity obrany, kteří se před pár dny vrátili z dvoutýdenního kurzu přežití ve Francouzské Guyaně. Elitní výcvik organizovaný pro budoucí francouzské důstojníky absolvovali od letošního 12. března do 4. dubna. Studenti Univerzity obrany se tohoto kurzu přežití účastnili již popáté a letos byla česká skupina jediným zahraničním účastníkem.

Výcvik každoročně pořádá 3. pluk pěchoty cizinecké legie se sídlem v Kourou. Legionářský pluk má vyčleněných třicet instruktorů pro Centrum výcviku v rovníkových oblastech (CEFE) se základnou přímo v džungli, odkud se vyráží do náročných terénů. Tam se také prvních deset dnů po příletu účastníci kurzu připravují intenzivním výcvikem, než začne samotný čtyřdenní maratón tropickou džunglí.

V džungli provázelo rotného Daniela Buršíka, četaře Petra Topinku, Jakuba Rozsypala a Lukáše Chroumala všudypřítomné vlhko, někdy hlad i žízeň. Největší nebezpečí ovšem představoval hmyz. Komáři zde totiž přenášejí malárii. Nebezpečné bývá uštknutí hadem, kousnutí pavoukem, bodnutí štírem či kontakt s jedovatou žábou. „Po pár dnech přestanete nebezpečí vnímat a soustředíte se jenom na výcvik,“ říká Lukáš Chroumal, který sice v džungli potkal dva jedovaté hady, ale naštěstí se nic nestalo.

Na všechny čekaly obtížné úkoly při nekonečných pěších přesunech v pralese, překážkové dráhy ve vodě, v bahně i na stromech. To bývá zrovna nepříjemná část kurzu přežití, protože jste neustále mokří a od bláta. Jedinou šancí, jak mít alespoň jedno relativně suché oblečení na noc, je přenášet ho v utěsněném barelu. V džungli totiž vlhkost dosahuje až 98 procent. „Drsné byly všechny dny,“ vzpomíná četař Lukáš Chroumal. Běžné byly odřeniny, opruzeniny, spálené ruce od lan. Spávali ve vlastnoručně zhotovených přístřešcích ze stromů a palmových listů. Ukládali se brzy, protože se stmívalo kolem sedmé a jediným světlem byl oheň. Většinu nocí propršelo.

Vrcholem náročného kurzu však byla čtyřdenní mise s hlavním cílem − přežít. „Vojenští instruktoři nás vysadili v džungli bez jídla a bez vody. Měli jsme jen brokovnice na ochranu, tablety na úpravu vody, sůl, jednoduché rybářské náčiní, barely, buzolu a píšťalku. Dokonce nám vzali i trička a tkaničky od bot,“ vypočítávají četaři Jakub Rozsypal a Lukáš Chroumal. Živit se měli tím, co si sami uloví. V týmu Jakuba Rozsypala ulovili opici, která se sice kvůli parazitům nesmí jíst, ale vyměnili ji za tři čtvrtě kila rýže pro dvacet lidí! „Naštěstí byl ve skupině jeden kluk, který vyrostl v podobném prostředí a znal plody džungle a tak nás naučil, co můžeme jíst," říká Rozsypal. V týmu Lukáše Chroumala ulovili jen pár drobných krabů, z nichž uvařili téměř nepoživatelnou polévku. „Nebylo v ní snad žádné maso, ale bylo to mastné a slané, tak jsme alespoň doplnili minerály,“ popisuje Lukáš Chroumal.

Ani s vodou to nebylo jednodušší. „Brali jsme ji z řeky, ale i když jsme ji vyčistili tabletami, zůstala zabarvená do hněda. V řece jsme se také koupali, myli samopaly, prali v ní maskáče a holili se,” vzpomíná Rozsypal.

Zajímavou zkušeností byl i simulovaný útok na vyzbrojenou základnu ilegálních těžařů zlata či drogové mafie. „Útok jsme pouze simulovali na připravenou imitovanou základnu. Přesto byla celá akce kvůli složitému pohybu v pralese velmi náročná,“ líčí Lukáš Chroumal a upřesňuje, že vysekat v džungli kilometr s výstrojí trvá skoro dvě hodiny.

Velitel 3. pěšího pluku plukovník Lardet byl výkony českých vojáků překvapen a vyjádřil svou spokojenost. Zároveň doufá, že studenti Univerzity obrany se kurzu přežití ve Francouzské Guyaně zúčastní i v příštím roce.

Cílem kurzu byla fyzická i technická příprava na přežití bojové operace v džungli. Četař Petr Topinka bohužel kvůli zranění kurz nedokončil a dodává: „Při pohybu v džungli je snadné utrpět nějaké zranění a tělo v těch podmínkách reaguje jinak než normálně. V mém případě se tak stalo a zranění nohy mě vyřadilo do konce kurzu. I tak mám spoustu cenných zkušeností pro svoji profesi.”

Studenti Univerzity obrany a kadeti z vojenské školy École Spéciale Militaire de Saint-Cyr, kteří kurz dokončili, složili závěrečné zkoušky. Nyní budou rok na svých uniformách nosit odznak, který získali za absolvování kurzu ve Francouzské Guayně. A také vzpomínat na pocity úlevy, štěstí a vítězství, které se u všech dostavily poté, co náročný kurz přežití absolvovali.