Nejde o to, dostat novináře na kolena, ale naučit je, jak přežít

Autor: Mirek Šindelář

Od 5. do 12. dubna se ve Vyškově koná kurz speciální přípravy pro krizové situace, který je určený novinářům a humanitárním pracovníkům, u kterých se předpokládá, že budou pracovat v rizikových oblastech světa.

„O kurzu speciální přípravy pro krizové situace se začalo hovořit v letech 1990 a 1991, kdy se naši vojáci a novináři zúčastnili v Iráku vojenských operací Pouštní štít a Pouštní bouře. Specifická příprava novinářů pro práci v krizových oblastech a situacích se ukázala nepostradatelnou. První kurz se uskutečnil o tři roky později v roce 1994. Do roku 2000 se kurzu účastnili zejména novináři a následně i pracovníci humanitárních organizací, kteří začali úzce spolupracovat s českými vojáky na Balkáně a poté i na Středním východě,“ uvedl Vladimír Palán z odboru komunikace a propagace Ministerstva obrany ČR, který odpovídá za přípravnou část kurzu.

Ta obsahuje vzájemnou komunikaci mezi sdělovacími prostředky a humanitárními organizacemi. Odpovídá také za úvodní přezkoušení žadatelů. Zhruba dva měsíce po ukončení kurzu se vždy koná závěrečná část kurzu, která obsahuje individuální pohovory absolventů s velitelem kurzu, instruktory a psychology. Vzhledem k náročnosti tohoto nevšedního kurzu musejí všichni zájemci absolvovat fyzické a psychologické testy. Výsledky přezkoušení vyhodnocuje komise, a ta rozhoduje o účasti žadatelů. Přezkoušení vybraných uchazečů se odehrává v areálu Armádního sportovního centra Dukla a ve Vědeckém a servisním pracovišti tělesné výchovy a sportu (CASRI).

Letošního kurzu speciální přípravy pro krizové situace se účastní patnáct novinářů a humanitárních pracovníků. Nejvíce jsou na kurzu zastoupeni pracovníci České televize a Českého rozhlasu. Praktickou část v trvání jednoho, a pro některé účastníky velmi dlouhého, týdne, má na starost major Pavel Šebesta, důstojník s dostatečnými zkušenostmi ze zahraničních misí, který sleduje současné trendy ve vedení podobných kurzů jako je ten pro novináře ve Vyškově.

„Dnes se pro účastníky kurzu, jak se říká, láme chléb. Po teoretické přípravě, ve které měli možnost nahlédnout do tajů topografie, zdravotnické a dalších příprav nezbytných pro pohyb v terénu.je čeká prověrka fyzických a hlavně psychických sil,“ řekl major Šebesta. Upozornil na fakt že čtyři týmy čekají při prověrce v terénu čtyři pracoviště, která simulují situace, s nimiž se v krizových oblastech světa mohou setkat nejen novináři.

Jeho podřízení, kteří se dávali dohromady asi dva roky už mají podobné kurzy téměř vychytané. Vědí zkrátka, jak na to. Jak, a kdy, použít více fyzického či psychického nátlaku, a kdy naopak, je-li to třeba, přerušit simulaci a uvést cvičící opět do reality.

Ostatně už na prvním stanovišti, které představuje vládní kontrolní místo, kudy musejí účastníci kurzu projít, si určitě mnohý z nestranných pozorovatelů položí otázku, kde se v těch, kteří se dobrovolně přihlásili do kurzu, vzala ta odvaha nechat se sebou manipulovat, ponižovat se či šikanovat. Vojáci z týmu majora Šebesty se zde na prvním stanovišti vydávají za vládní vojáky fiktivní země, kteří si na novinářích, kteří vyjeli do jejich země za svou prací, dokazují své ego.

Mnohdy to totiž dělají normálnímu smrtelníkovi  téměř nepochopitelným způsobem. Nadřazenost si dokazují výhružkami, okatě si říkají o úplatky a vyhrožují nejen zbraněmi, ale svou nadvládu dokazují drážděním služebních psů. Batohy poutníků nemilosrdně rabují a co se jim líbí a hodí si s křikem nechávají. Naštěstí je šéf jednotky, která spíše než vládní vojáky připomíná ilegální bandu, v dobré náladě a skupinu novinářů vedenou Ivem Opletalem z Českého rozhlasu po mnoha tahanicích propouští.

Účastníci kurzu mají za sebou v tu dobu už dvě téměř bezesné noci, navíc je všude provází nástrahy letošní nekonečné zimy, ke kterým patří především chlad a mokro. Sníh dotváří kulisu prověřující odolnost jedince i týmu téměř na každém kroku.

Druhé stanoviště. Tady čeká na cvičící družstva nástraha v podobě minového pole, do kterého se dostal místní obyvatel a ten na svou zvědavost doplatil tím, že mu nástražný systém utrhl část paty. Občanský zaměstnanec Josef Pešek se jako zkušený herec vložil spolu s nadrotmistryní Terezou Jančíkovou do své role a sehráli přítomným věrohodnou scénku plnou krve a křiku. Tým Iva Opletala zprvu váhá a i přes výzvy hysterické „dcery“, která pobíhá kolem svého těžce zraněného „otce“, se nakonec rozhodne od místa utéci. Zachránit si tak vlastní život a nevstupovat do zaminovaného území.

Strastiplné putování je ve středu narušeno na třetím stanovišti nečekanou střelbou a vojáci, kteří doprovázejí přes nebezpečné území novináře (samozřejmě za úplatu) musejí čelit napadení. Major Šebesta, který nás doprovází, chválí vojáky, že se o novináře postarali skvěle. Donutili je zalehnout a  přesně mířenou palbou zahnali útočníky na útěk. Dále už ale musejí novináři sami.

Bohužel je cesta zavede na čtvrté stanoviště, které předčí útrapy předcházející. Setkávají se totiž s polovojenskou skupinou dobrodruhů, kterým je přítomnost určitým zpestřením jejich kratochvíle. Za neskutečného psychického nátlaku donutí novináře k tomu, že jsou na pokraji svých psychických sil.

Ostatně neustálé řvaní, občas střelba, k tomu vysypání obsahu všech zavazadel a zabavení všeho, co jim ještě zbylo a donucení vyzout se, by položilo mnohého psychicky odolného člověka. Při pohledu na dvě zdánlivě křehké dívky, Zuzanu Brzákovou z televize Prima a Vendulu Horníkovou z České televize, ve chvíli,kdy stejně jako ostatní musejí ležet bosé na sněhovém blátě, kde nad nimi šíleně vztekle štěkají psi, se zdá, že míra strachu se naplnila.

Tým to však nevzdává a zaslouží pochvalu. Přečká i okamžik, který se zdál věčností, a to, když parta neurvalců imituje popravu jednoho z novinářů.

„O průběhu kurzu toho zas tak moc jeho účastníci nevědí. Od nás dostanou jen doporučení, co si s sebou vzít. Musejí se samozřejmě postarat sami o stravu. To, co si přivezou tvoří podstatnou část obsahu jejich tlumoků či batohů, se kterými putují zdejším terénem,“ podtrhl jeden ze zkušených instruktorů praporčík Martin Beneš.

Od roku 1994 absolvovalo kurz speciální přípravy pro krizové situace téměř 300 novinářů a humanitárních pracovníků. Zájem o kurz je poměrně značný, ale ne každý projde psychologickým vyšetřením a může předložit lékařské potvrzení, že zvládne extrémní zátěž.