Další hrdinové odboje a odporu proti komunismu převzali pamětní odznak a osvědčení

Autor: redakce

Dvě desítky osobností, které aktivně vystupovaly proti komunismu, dnes z rukou náměstka ministryně obrany Daniela Blažkovce osobně převzaly pamětní odznak a osvědčení účastníka 3. odboje. Mezi oceněnými byl i Libor Rouček, český sociálnědemokratický politik a bývalý místopředseda Evropského parlamentu, jenž peněžitý příspěvek za přímou účast v odboji věnoval Vojenskému fondu solidarity.

Libor Rouček v roce 1977 emigroval do Rakouska, kde v letech 1978 až 1984 studoval politologii a sociologii na Vídeňské univerzitě. V letech 1988 až 1991 byl redaktorem Hlasu Ameriky, později jejím spolupracovníkem. Byl to právě on, kdo na vlnách této stanice ohlásil potlačení studentské demonstrace ze 17. listopadu roku 1989 v Praze, která spustila politické a společenské změny v Československu. Odznak a osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu převzal i za zasílání exilových tiskovin do Československa. Stejně jako ostatní přímí účastníci odboje, obdržel i on jednorázový příspěvek ve výši 100 tisíc korun. Celou částku se rozhodl věnovat vojákům a válečným veteránům, kteří se ocitli v tíživé životní situaci. Jedná se o nejvyšší individuální dar v historii Vojenského fondu solidarity.

„Ačkoli sám jsem v armádě nikdy nesloužil a před povinnou vojnou jsem v roce 1977 dokonce utekl do zahraničí, protože jsem nechtěl sloužit v Československé lidové armádě, kterou jsem považoval pouze za jakousi převodovou páku sovětské okupační armády, nikdy jsem nebyl pacifistou. Naopak vojáků, kteří brání, často v nelehkých podmínkách suverenitu, demokracii a svobodu své země, jsem si vždy vážil. A zvláště těch, kteří při obraně svobody utrpěli vážná zranění či jejich rodiny dokonce obdržely zprávu nejsmutnější. Jim jsem se proto přes Vojenský fond solidarity rozhodl věnovat mé finanční ocenění. A zároveň i můj obdiv a poděkování,“ vysvětlil Libor Rouček.

O vydání osvědčení bojovníkům proti komunistické totalitě rozhoduje Ministerstvo obrany od roku 2011. Do dnešního dne přijalo 5 974 žádostí, 2 488 osvědčení bylo vydáno.

„Odboj a odpor proti komunismu byl ještě nedávno pro veřejnost spojen jen s úzkou škálou osobností, jakými byli Václav Havel, Jan Patočka, Vlasta Chramostová či Václav Benda. My však dnes víme, že šlo o odpor celonárodní, do kterého se zapojovali umělci, intelektuálové, studenti i dělníci a rolníci v celé republice. A započal už krátce poté, co se komunisté chopili moci. Pohnutky možná měl každý jiné, ale cíl byl stejný – odstranit bezpráví a nespravedlnost a žít jako svobodný národ. Právě zákon o třetím odboji nám poskytl skvělý nástroj, jak postupně odhalit tváře všech těchto statečných lidí,“ sdělil v projevu náměstek ministryně obrany, podle něhož si ocenění a všichni další bojovníci proti komunistické totalitě zaslouží obdiv a slova uznání.

Pamětní odznak a dekret převzali také například Ivana Šustrová, která působila ve vedení redakce periodika Informat a spoluorganizovala koncerty exilových písničkářů v Maďarsku či Richard Nemčok, který distribuoval samizdatové tiskoviny na Ostravsku. Tři osoby byly oceněny in memoriam. Na závěr akce byla zmíněna jména šesti osobností, které na udělení osvědčení nominovala občanská sdružení. Všem podle něj komunistický režim zásadně změnil život, ale bohužel nemají nikoho, kdo by ocenění mohl převzít jejich jménem. Nesmírně zajímavou osobností je například Marie Jiříkovicová, která patřila ke spolupracovníkům britské rozvědky MI6 v Československu. V rámci zpravodajské sítě předávala instrukce a obsluhovala mrtvou schránku. Václav Petr byl při odchodu na Západ získán americkou zpravodajskou službou CIC jako kurýr. Při své tajné misi v Československu se snažil plnit zadané úkoly.

„Všichni diktátoři se děsí svobodomyslných lidí. A pokud se tito lidé spojí dohromady, pak musí totalitní režim padnout, jak ostatně ukázala Sametová revoluce. Vy jste k tomu cíli přispěli svým vlastním dílem a já vám za to mnohokrát děkuji. Vám všem dnes vděčíme za to, že žijeme ve svobodném světě a že patříme do demokratické západní Evropy,“ řekl na závěr Daniel Blažkovec.