Dana Němcová: Mluvčí Charty 77

(* 14. ledna 1934)

Matka sedmi dětí, jedna z prvních signatářek a později mluvčí Charty 77, zakládající členka VONS a od roku 1998 také nositelka Medaile Za zásluhy I. stupně.

Jedním z dominantních okamžiků v jejím životě byla situace, která nastala v druhé polovině sedmdesátých let, kdy se státní moc pokoušela kriminalizovat alternativní hudební scénu – jednalo se především o proces se skupinou The Plastic People of the Universe. Na konci roku 1976 byl i pod dojmem tohoto procesu v jejím bytě za jejího přispění připraven jeden ze základních dokumentů, ovlivňující část československé společnosti na konci 70 let – dokument „Prohlášení Charty 77“, pod něhož také mezi prvními signatáři v lednu 1977 připojila svůj podpis. I přes výstrahu udělenou Daně Němcové ze strany StB se podílela na získávání podpisů pod toto prohlášení i na jeho rozšiřování.

„...Obv. Dana NĚMCOVÁ se stýká s řadou osob, které mají vyhraněně nepřátelský poměr k socialistickému společenskému a státnímu zřízení v ČSSR. V první polovině roku 1978 se několik osob v Praze i jinde, mezi nimi i Dana NĚMCOVÁ, rozhodlo, že budou napadat státní orgány ČSSR, zejména Bezpečnost, prokuraturu a soudy pro jejich činnost takovým způsobem, aby československá i zahraniční veřejnost získala dojem, že tyto orgány postupují ve své činnosti protiprávně. K osočování uvedených orgánů vytvořili nelegálně tzv. „Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných“ (VONS)

...“ cit. z usnesení vyšetřovatele pražské Správy vyšetřování StB ze dne 30. 5. 1979

Zdroj: ABS, f. zvláštní vyšetřovací spis a. č. ZV-485 MV

V druhé polovině sedmdesátých let se státní moc pokoušela kriminalizovat alternativní hudební scénu. Jednalo se především o proces se skupinou The Plastic People of the Universe. Na konci roku 1976 částečně pod dojmem tohoto procesu byl v jejím bytě za jejího přispění připraven jeden ze základních dokumentů protitotalitního odporu v Československu– dokument „Prohlášení Charty 77“, pod něhož také mezi prvními signatáři v lednu 1977 připojila svůj podpis. I přes výstrahu udělenou ze strany StB se Dana Němcová podílela na získávání podpisů pod toto prohlášení i na jeho rozšiřování. Její činnost v rámci Charty 77 se však zaměřovala také na práci s koncipováním kritických dokumentů, které rozebíraly neúnosné podmínky v tehdejší společnosti. Okruh její tvorby se dotýkal především postavení církví a hlavně také kultury a jedince v tehdejším Československu. Jeden z takových dokumentů Dana Němcová zaslala na konci června roku 1977 na adresu Federálního shromáždění. V rámci svých občanských aktivit se Dana Němcová podílela rovněž na přípravě akcí, při nichž se protestovalo za propuštění politicky odsouzených osob, jako třeba v lednu 1978 dvoudenní hladovky za propuštění Ivana Jirouse. Již v dubnu roku 1978 se stala jedním ze zakládajících členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Zde se rovněž podílela na tvorbě řady dokumentů, mimo jiné otevřených dopisů, ale zejména pracovala na tzv. Sděleních VONSu, jejichž smyslem bylo publikovat a dokumentovat hrubé a protizákonné policejní metody. Jako jedna ze podepsaných v nich vznášela požadavek na zastavení trestního stíhání, zároveň v těchto dokumentech byla vyjádřena silná podpora všem osobám pronásledovaných režimem, a to jak v Československu tak např. i v SSSR. Krátce po zahájení činnosti VONSu generální prokurátor vznesl návrh na uvalení vazby na skupinu osob, jež StB zprvu označila jako „Václav Benda a spol.“. V ní byla vedle manžela Jiřího Němce zařazena i Dana Němcová, a to pro podezření ze spáchání trestného činu podvracení republiky. Vyšetřování skončilo na začátku července 1979 návrhem na podání žaloby proti 10 osobám. Po zhruba půlroční vyšetřovací vazbě v procesu s dalšími pěti obviněnými Městský soud v Praze odsoudil Danu Němcovou za její činnost k trestu dvou let odnětí svobody podmíněně.
I přes tento trest se Dana Němcová nehodlala s pravidly tehdejší státní moci smířit a zapojovala se do opoziční činnosti občanských skupin. V lednu 1989 se např. Dana Němcová stala jednou z mluvčích Charty 77, přičemž právě v té době se začaly formovat snahy opozičních skupin k uctění památky Jana Palacha jako veřejného protestu. V rámci tzv. Palachova týdne se zúčastnila shromáždění na Václavském náměstí, kde byla spolu s několika dalšími lidmi preventivně zadržena bezpečnostními složkami a poté vzata do vazby s podezřením ze spáchání trestného činu výtržnictví. Po propuštění z vazby se znovu zapojila do kontaktu s opozičními skupinami a zúčastnila se listopadových událostí roku 1989.
Za své postoje a činnost v disentu byla nucena živit rodinu z platu uklízečky, jelikož jinou práci nemohla získat. V době, kdy byl vězněn její manžel, živila sama ze svého platu sedm dětí.

Prameny:

zvláštní vyšetřovací spis a. č. ZV-485 MV
svazek a. č. 749386 MV k osobě Jiřího Němce
informace o připravovaných akcích Charty 77 ve dnech 15.−25. ledna 1989 ve fondu MV ČSR přír. č. 2478/94 bal. 24
svazek X. správy SNB (f. A 36), inv. j. 554
objektový svazek reg. č. 11257 Brno, díl15 Amnesty International
objektový svazek arch. č. 1882 MV , část 1 Školství
objektový svazek arch. č. 1942 MV díl 1 Ochrana mládeže
objektový svazek reg. č. 2223 MV díl 13, část 8, 9, 10 Protistátní tiskoviny
svazek Správy sledování (IV. Správa SNB), krycí jm. „Novátor 1“

Literatura:

BÁRTA, Jan: Dana Němcová: lidé mého života. Portál, Praha 2003.
BLAŽEK, Petr − PAŽOUT, Jaroslav: Nejcitlivější místo režimu: Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných pohledem svých členů. Pulchra, Praha 2008.
BLAŽEK, Petr − BURSÍK, Tomáš: Pražský proces 1979: vyšetřování, soud a věznění členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Dokumenty. Ústav pro
soudobé dějiny, Praha 2010.
PREČAN, Vilém − CÍSAŘOVSKÁ, BLANKA: CHARTA 77: Dokumenty 1977−1989. Ústav pro soudobé dějiny, Praha 2007.
Informace o Chartě 77: 1977−1990. Článková bibliografie. Sestavil Jiří Gruntorád. Doplněk−Libri Prohibiti, Brno 1998.
PREČAN, Vilém: Charta 77 1977−1989: od morální k politické revoluci: dokumentace. Praha 1990.

Internet: