David Svoboda: Každá disciplína v pětiboji mě baví stejně

Autor: Olga Haladová

„Je to daleko zábavnější než jen celý den plavat v bazénu ode zdi ke zdi,“ vysvětluje David Svoboda, zlatý medailista z nedávného mistrovství Evropy, proč si před devíti lety vybral právě moderní pětiboj.

Proč jste se rozhodl zrovna pro sport, který není zdaleka tak populární jako třeba desetiboj?

Jako malý jsem šest nebo sedm let závodně plaval, ale moc mě to nebavilo, protože jsem nedosahoval žádných zvláštních výsledků. Tak jsem se začal poohlížet po něčem jiném. Lákaly mě sporty, které jsou zaměřené na víc disciplín – líbila se mi na nich ta všestrannost a pestrost. Taky mě poháněla zvědavost. O pětiboji jsem toho moc nevěděl, ale řekl jsem si, že to zkusím. Nakonec se mi to zalíbilo natolik, že jsem u toho zůstal.

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na pětibojařské začátky?

Za celou dobu, co jsem plaval, jsem nikdy nedosáhl na individuální medaili z mistrovství republiky. A po roce moderního pětiboje jsem najednou na republice skončil třetí v dorostu. Tehdy jsem ještě zdaleka nebyl na vrcholné úrovni, ale přesto si na to dodnes pamatuji. Říkal jsem si: Tak, konečně mám medaili.

Jak je možné, že jste se dostal tak rychle mezi špičku?

Vlastně ani nevím. Tuhle první medaili jsem dostal za čtyřboj (pozn. red.: poslední disciplína, parkur, se na závodech jezdí až od 18 let) – plavání jsem měl zvládnuté, běh jsem natrénoval poměrně rychle a střelba mi šla od začátku. V šermu jsem sice nijak nezářil, ale „zalepil“ jsem to dobrými výsledky z ostatních disciplín.

Předpokládám, že trávíte většinu dne na sportovišti. Není to občas ubíjející?

Moderní pětiboj je krásný sport. Je pestrý a únava z monotónního tréninku moc často nehrozí. Samozřejmě, všechno nové se za nějaký čas okouká, ale tohle je přece jen o dost zábavnější než celý den plavat v bazénu ode zdi ke zdi. Můžete se projet na koni, proběhnout v lese. Navíc, co se dopingu týče, je to relativně čistý sport. Vlastně na něm moc záporů nevidím. Jen je hodně časově náročný.

Co je na moderním pětiboji nejobtížnější?

U každého je to jiné. Nejtěžší je výrazně neztrácet v žádné z pěti disciplín. To znamená trénovat to, co mi zrovna nejde tak, abych za ostatními nezaostával. Aby člověk vydržel dělat pětiboj dlouhodobě, musí mít rád každou disciplínu stejně.

Opravdu nemáte svoji oblíbenou?

Kdybych řekl jednu konkrétní, měl bych pocit, že urážím ty zbývající. Teď mě baví všech pět dohromady. Připadá mi, že kdyby jedna z nich chyběla, nebude to ono.

Pojďme ke konkrétní disciplíně, parkúru. Koně si s sebou přivézt nemůžete, na závodech si je losujete. Není to trochu nefér? Všichni koně přece nejsou stejně dobří.

Nesmíte si hned představit ten nejhorší scénář. Samozřejmě se občas stává, že dostanete horšího, protože všichni logicky nemůžou být na stejné úrovni. Je to spíš o tom, jak si s tím koněm vyhovujete. Můžu si vylosovat nějakého, který objektivně nepatří mezi nejlepší, ale já si s ním budu rozumět. Každý závodník totiž jezdí nějakým stylem a stejně tak kůň je zvyklý na určitý styl jezdce, který na něm trénuje. Když se sejdou, je to ideální.

Zkoušel jste někdy historický šerm?

Ano, ale neměl jsem moc příležitostí. Historický šerm je taková paráda, která musí hlavně dobře vypadat. Ve sportovním šermu je hlavním cílem porazit soupeře, ne se líbit.

Je šerm obtížnější než ostatní disciplíny?

Šerm je zvláštní tím, že je to disciplína, která trvá nejdéle. V turnaji to znamená pětatřiceti soubojů jeden na jednoho během tří hodin. A na rozdíl od těch ostatních, člověk se nepere sám se sebou, ale má proti sobě soupeře. Nezáleží na tom, jak, ale jestli soupeře porazíte.

Disciplínou, která pětiboj zakončuje, je běh třikrát jeden kilometr, mezitím se střílí na terč. Pomáhá člověku, když poprvé nastřílí špatně, běh k tomu, aby si pročistil hlavu?

Nevím, jestli je někdo schopný se uklidnit během kilometrového okruhu, zvlášť když ví, že musí dohánět to, co si nadrobil… (smích). Naopak, spíš se o to víc vyhecuje.

Když si vzpomenu na desetiboj, mám pokaždé před očima poslední disciplínu, běh na 1500 metrů. Závodníci ho často dobíhají na pokraji vysílení. Stává se něco podobného i v pětiboji?

Desetibojaři jsou trochu něco jiného – jsou to silově vybavení sprinteři. Patnáctistovku moc netrénují, protože by se zhoršili v krátkých disciplínách. To, že na konci už nemůžou, je ale dané i tím, že právě patnáctistovkou celý dvoudenní desetiboj uzavírají. Obdivuhodné je, že to vůbec vydrží.

Pojďme trochu do historie. Pětiboj je moderní, ale disciplíny moc moderní nejsou. Jak to vzniklo?

Moderní pětiboj vznikl jako olympijský sport před sto lety, kdy opravdu nový byl. Původně jde vlastně o armádní sport – zahrnoval totiž disciplíny, které byly součástí základního vojenského výcviku. Vojáci začali mezi sebou soupeřit nejen na tuzemské, ale i mezinárodní úrovni a z původně vojenského výcviku vznikl sport. Pierre de Coubertin přišel na to, že se v mnohém podobá starořeckému pětiboji a prosadil ho do programu olympijských her.

Moderní pětiboj patří v současnosti mezi nejúspěšnější sport u nás. Čím to je?

Jednak je to v podmínkách pro přípravu, které jsou tady vynikající. A samozřejmě také dlouhá tradice, takže nám má kdo předávat zkušenosti. To v některých zemích chybí. Máme skvělé trenéry a celý realizační tým. No a v neposlední řadě jsou tu dobré výsledky, takže v týmu panuje dobrá nálada a sebevědomí.

Letos jste vyhrál zlato na mistrovství Evropy a na armádním mistrovství světa. Blíží se světový šampionát v Číně a olympijské hry. V jakém závodu chcete uspět nejvíc?

Chci uspět na olympijských hrách. V Pekingu se mi to nepodařilo a cítím, že právě tady mám otevřený účet, který musím splatit.

Foto: autor a Ivana Roháčková, ASC Dukla