Dědeček byl úžasný člověk a prožil úžasný život, vzpomíná na zesnulého hrdinu Ervina Hoidu jeho pravnuk

Autor: Filip Tesař, A report

Znělka „The Last Post“ vyprovodila v pátek 15. března na věčnost posledního z Čechoslováků, kteří prošli západní frontou od začátku do konce. Ervin Hoida, který zemřel ve věku 105 let, spočinul na landicanském hřbitově u anglického Wirralu. Vzhledem k výjimečnosti této události britská strana umožnila, aby Ervina Hoidu vyprovodili třemi čestnými salvami vojáci Čestné stráže Armády ČR, kteří také rakev, zakrytou českou vlajkou, donesli do obřadní síně.

Síň zaplnily desítky příbuzných, a spolu s nimi tu byli velvyslankyně České republiky ve Spojeném království Marie Chatardová, generálmajor Radek Hasala, náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky, brigádní generál Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu, ředitel odboru pro válečné veterány a válečné hroby MO plukovník Robert Speychal a další. Britskou armádu reprezentoval brigádní generál Andrew Maskell.

Život válečného veterána Ervina Hoidy je kronikou moderních dějin. Narodil se 30. 11. 1918 do židovské rodiny v Ostravě, když město sužovaly národnostní rozbroje a bolševická agitace, a nebylo ani zcela jisté, zda bude patřit k nově vzniklé československé republice. Jen něco přes dva týdny uběhlo tehdy od chvíle, kdy na západní frontě Velké války vstoupilo v platnost příměří – den, který se později stal Dnem válečných veteránů, T. G. Masaryk byl zvolen prvním prezidentem Československa a Rudá armáda zahájila boj proti československým legiím v Rusku.

Ervin vystudoval průmyslovku a začal pracovat v renomované nábytkářské firmě Emil Gerstel, když přišel Mnichov. Rodina se rozhodla emigrovat. Vystěhovalecká víza sehnali už jen do Dominikánské republiky. Než se jim podařilo odjet, přijeli nacisté. Policejní náčelník, rodinný přítel, zařídil povolení na dovolenou do Itálie. Z Itálie Ervin v noci prchl na rybářské bárce do Francie. Byl bez platných dokladů a neuměl francouzsky, sehnal si ale práci, a nedlouho před 21. narozeninami se mezi prvními Čechy, připravenými bojovat, stal s číslem 635 součástí 1. československé divize v Agde.

Bojoval pak s mizernou výzbrojí na severovýchodní frontě, ustupoval přes celou Francii na jih do přístavu Sète, kde odhodlaný bít se dál, vstoupil na loď, která měla jet do severní Afriky, ale dovezla ho do Liverpoolu. Na palubě byli také Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Stejně jako oni se chtěl Hoida zapojit do operace v okupovaném Československu. Absolvoval britský velitelský kurz, měl nastoupit do výcviku útočného boje, změnil však plány, když se zamiloval do Angličanky a oženil se s ní.

V řadách 1. čs. samostatné obrněné brigády se posléze vrátil do severovýchodní Francie a jako řidič tanku tu byl při obléhání Dunkerque. Na samém sklonku války směl odtud v malém „Sítkově“ oddíle vyrazit do Československa, s 3. „Pattonovou“ armádou, pod kterou oddíl patřil, osvobozoval v dubnu 1945 Cheb a 12. května dorazil do Prahy na Václavské náměstí.

Západní fronta se mu stala cejchem: v armádě pro něj místo nebylo, jinde zas chtěli komunistickou legitimaci. Došly peníze, začal proto pracovat pro organizací UNRRA, až nakonec odjel do Liverpoolu. Pracoval v nábytkářském průmyslu, hrdý na to, že vše, co uměl, se naučil v Československu. Svou rodinu seznámil s českou kuchyní – zvlášť vzpomínají na makové koláče. Angažoval se v místní pobočce Čs. obce legionářské, ale poněvadž přežil všechny své kolegy ve zbrani ve Velké Británii a přestěhoval se, byl v Česku pokládán za pravděpodobně zesnulého, dokud jej při natáčení pořadu „Children of Heroes“ v roce 2022 znovu nevyhledalo čs. velvyslanectví v Londýně a nenavázalo s ním čilý kontakt. Zůstal až do konce životním optimistou, vděčným za prosté radosti, vždy zkoušejícím něco nového a užívajícím si každé minuty, kterou měl. Symfonická báseň Vltava ze Smetanova cyklu Má vlast, jeho nejoblíbenější skladba, mu letos 15. března zazněla naposledy.

„Dědeček byl úžasný člověk a prožil úžasný život,” shrnul Ervinův pravnuk Sam Hoida: „Nebýt jeho a jemu podobných, nežili bychom dnes život, jaký žijeme.”