Dukla - brána ke svobodě

Autor: Miroslav Šindelář

Náměstek ministra obrany pro ekonomiku Libor Tejnil vedl českou delegaci, která se v sobotu 5. října zúčastnila vzpomínkového setkání k 69. výročí karpatsko-dukelské operace a Dne obětí Dukly.

Více než 560 příslušníků 1. československého armádního sboru je pohřbeno ve společných hrobech v Památníku československé armády od architekta Jozefa Gruše na slovensko-polském pomezí na Dukle. Další tisíce vojáků, kteří zde položili životy v jedné z nejkrvavějších bitev 2. světové války, odpočívají nejen na symbolických pohřebištích v okolí okresního města Svidníku.

8. září 1944 zahájila Rudá armáda karpatsko-dukelskou operaci na pomoc spontánně zahájenému Slovenskému národnímu povstání. Plán útoku byl pod tíhou času vypracován za pět dnů, a jak se později ukázalo, měl velké nedostatky. Plán operace s průnikem přes Dukelských průsmyk totiž předpokládal bleskové zničení nepřátelských sil v podstatě za chodu a navázání kontaktu se slovenskými vojáky během tří až čtyř dnů. Skutečnost však byla jiná. Obranné pásmo, které wehrmacht v hornaté krajině vybudoval, proměnilo původní manévr v několikatýdenní krutou bitvu, která stála na obou válčících stranách desetitisíce životů.

Právě tyto a další skutečnosti spojené s místem těžkých bojů, kterými první českoslovenští vojáci prošli, aby překročili po dlouhých letech nacistické okupace státní hranici a byli konečně doma, si připomněli na Dukle účastníci vzpomínkového setkání. Toho se kromě domácích představitelů zúčastnila celá řada zahraničních hostů i přímých účastníků bojů. V české delegaci byl i generál Miloslav Masopust, který s armádou generála Ludvíka Svobody přišel do vlasti. Byl jedním z mnoha, kteří v nepředstavitelně těžkých bojích byli raněni. Mnoho jeho kamarádů zde položili své životy aniž se dozvěděli, že 6. října 1944 byl Dukelský průsmyk konečně překročen.

Po vzpomínkovém setkání u památníku na Dukle se delegace přesunuly do nedalekého Svidníku. Právě zde u památníku legendárního velitele, generála Ludvíka Svobody, který je dvojnásobným čestným občanem tohoto okresního města, pokračovalo vzpomínání na události z podzimu roku 1944. Velmi vřelého přijetí se tady dostalo dceři generála Svobody Zoe Klusákové-Svobodové. Ta do Svidníku přicestovala jako už tradičně na pozvání primátora města, ve kterém stojí jediná socha tohoto generála.

Zde v závěru projevu náměstek českého ministra obrany Libor Tejnil uvedl: "Živé i mrtvé jsme si zvykli - zcela právem - nazývat dukelskými hrdiny. Odmysleme si nyní desítky let minulého režimu, který tento boj propagandisticky zneužíval a zůstaňme u holých faktů. Tento zápas byl zosobněním neskutečné odvahy a strašná válečná zkouška dokonale prověřila vůli i charakter každého vojáka. Čest památce všech, padlých i živých, kteří touto kalvárií se ctí prošli."

Pietní vzpomínání na hrdiny od Dukly, kteří po těžkých bojích prošli vítězně průsmykem - symbolickou branou svobody - a do tehdejšího Československa přinesli naději na brzký konec dosud nejstrašnější války, jakou kdy lidstvo poznalo, bylo ukončeno u památníku ve Svidníku věnovaného padlým vojákům tehdejší sovětské armády. Také zde desítky čestných hostů položily smuteční věnce a kytice na důkaz úcty k těm, kteří zde na Dukle položili své mnohdy mladé životy.