Důležitost úlohy 1. československého armádního sboru je nezpochybnitelná

Autor: Miroslav Šindelář

Společnost Ludvíka Svobody uspořádala v pondělí 13. dubna u příležitosti 70. výročí osvobození Československé republiky a zakončení 2. světové války nevšední konferenci.

Ta si dala za cíl oživit vzpomínky na události, na něž si pamatuje dnes už jen málo přímých účastníků a které se týkají účasti vojáků 1. československého armádního sboru pod velením pozdějšího generála a prezidenta republiky Ludvíka Svobody.

Téměř zaplněný sál kongresového sálu Domu armády v Praze přivítal ve svém středu ředitele odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany plukovníka Eduarda Stehlíka a další hosty, především ty, kteří bojovali v řadách jednotek 1. čs. armádního sboru - plukovníky Václava Přibyla, Pavla Vranského či Věru Holubovou, která už ve čtrnácti sloužila u bojových jednotek. Mezi čestnými hosty konference nechyběla ani dcera legendárního velitele a pozdějšího prezidenta Ludvíka Svobody Zoe Klusáková-Svobodová. Přítomni byli také studenti vojenských škol z Hranic na Moravě a Brna.

„Organizace, která nese jméno bývalého prezidenta a velitele, bojovníka proti fašismu plní velmi záslužnou roli,“ uvedl v projevu plukovník Stehlík a pokračoval: „Mnoho dnešních spolků žije jaksi samo pro sebe. V případě Společnosti Ludvíka Svobody tomu tak ale není. Žije pro tuto zemi a zachovává její historii.“ Ředitel odboru pro válečné veterány poté připomněl, že těch, kteří mohli předávat očitá svědectví, ubývá a že jejich štafetu musí nést historici. Podtrhl, že k dnešnímu dni žije už jen 921 druhoválečných veteránů.

Profesorka Klusáková-Svobodová seznámila účastníky konference prezentací internetové výstavy s názvem Československá armáda v zahraničí ve 2. světové válce. Vysvětlila, že je cílena na mladou generaci, tedy především na žáky 2. stupňů základních škol a ukazuje na podíl československých vojáků v osvobozovacích bojích.

Plukovník Jozef Bystrický z Vojenského historického ústavu v Bratislavě hovořil o zapojení vojáků ve střetech s nacisty, když mapoval cestu těchto bojovníků od Dukly po Boskovice, Svitavou a Letovice.

Nina Pavelčiková z Ostravské univerzity rozebírala Ostravskou operaci v historických souvislostech života jejích účastníků i svědků – československých tankistů i obyvatel Ostravska.

Neméně poutavou byla přednáška Miroslava Brože, který se zabýval Rolí československých interbrigadistů v řadách čs. vojenských jednotek v bývalém SSSR.

Zástupce Vojenského historického ústavu v Praze Jindřich Marek přednášel o příslušnících 1. čs. armádního sboru, kteří měli to štěstí, že se na konci války účastnili osvobozovacích bojů v Praze a ve středních Čechách.